Financování českého zdravotnictví nekopíruje změnu ve způsobu poskytování péče, a místo aby šly peníze za pacienty, jdou na prázdná lůžka. To je podle předsedy Sdružení ambulantních specialistů Zorjana Jojka jeden z největších problémů českého zdravotnictví, který by bylo potřeba v příštím roce řešit. Ambulantní specialisté se zároveň připravují na to, že rok 2025 bude těžký a jednání o úhradách budou přinejmenším stejně náročná, jako byla letos. Jojko to řekl v rámci bilanční ankety Zdravotnického deníku.

Co nejlepšího a nejhoršího se podle vás stalo ve zdravotnictví v letošním roce?

Z pohledu ambulantního specialisty beru jako to nejhorší podobu úhradové vyhlášky na rok 2025 v části věnované ambulantním specialistům. A to jak po stránce obsahové, kdy nám bylo opět nabídnut nedostatečný objem  peněz, tak po stránce formální, protože míra komplikovanosti pravidel, které ten dokument obsahuje, podle mého názoru překročila únosnou mez, respektive zcela jistě jen významná menšina ambulantních specialistů bude schopna se v tom sama orientovat. A to je špatně.

Jako nejlepší beru to, že se nám podařilo podepsat se zdravotními pojišťovnami a ministerstvem zdravotnictví memorandum, v němž jsme velké části těch ambulantních specialistů, kteří se práci v ambulanci věnují naplno, zabezpečili jistě alespoň vyrovnaný rozpočet jejich péče v roce 2025. 

Trochu je z výše uvedených důvodů škoda, že se nám nepodařilo změnit text samotné vyhlášky, nicméně věříme, že naše „záplata“ i se zahrnutím domluvy s ministerstvem zdravotnictví na systému předběžných plateb je dostatečná na udržení kvality a dostupnosti péče ambulantních specialistů, z čehož máme radost.

Mohlo by vás zajímat

Co očekáváte od příštího roku?

Čekám, že jednání o úhradách na rok 2026 nebudou o nic jednodušší, než byla ta na rok 2025. Takže podle mě půjde o hodně těžký rok.

Jaké změny, které lze uskutečnit příští rok, by podle vás prospěly českému zdravotnictví?

Jako velký problém českého zdravotnictví beru to, že jeho financování nedostatečně kopíruje změnu způsobu poskytování zdravotní péče. Potřebný objem peněz není tam, kde jsou pacienti, ale je fixován na pracoviště, jejichž objem péče je už dávno významně utlumován, tedy na prázdná lůžka. 

Druhým problémem je to, že jsou léky a léčebné postupy, jejichž financování je označováno za mandatorní bez ohledu na to, že tím pádem chybí peníze jinde. Obě kapitoly by měly být napraveny.

Jaké jsou vaše profesní plány v novém roce?

Pomoci v nápravě právě dvou zmíněných problémů.