Výborná spolupráce s městem, krajem, fakultní nemocnicí a dalšími partnery. To je jen část mozaiky, z níž se skládá úspěšné znovuzrození ostravské lékařské fakulty. Její děkan docent Rastislav Maďar před čtyřmi roky nastupoval do funkce za situace, kdy se kvůli pozastavení akreditaci ocitnul první ročník bez studentů. Dnes je tahle černá můra pryč. Fakulta se stabilizovala, akreditaci se jí podařilo získat a k tomu také v loňském roce otevřít nový studijní program zubní lékařství. Děkan letos v říjnu načal své druhé funkční období, přičemž se nejen připravuje na reakreditace, ale chce vědeckou práci fakulty orientovat na velké evropské granty a spolupracovat s nejkvalitnějšími zahraničními partnery. Záleží mu i na společenském poslání fakulty. Rastislav Maďar by přitom rád navázal na své humanitární aktivity v africkém Malawi. „Ve spolupráci s ostravským Zdravotním ústavem můžeme vytvořit něco jako Moravsko-Slezské CDC a k tomu navíc využívat detašované pracoviště pro různé obory právě v Malawi,“ říká. V rozhovoru pro Zdravotnický deník také hovoří například o slabých místech ve financování univerzit, nebo o tom, proč je Ostrava dobrým místem ke studiu i životu.
Před pár týdny jste nastoupil do druhého funkčního období děkana ostravské lékařské fakulty. S jakými pocity se ohlížíte za minulými čtyřmi roky?
Za to období naše lékařská fakulta prošla významnou změnou. V říjnu 2020 jsem jako děkan nastupoval do situace bez studentů prvního ročníku medicíny kvůli pozastavené akreditací pro všeobecné lékařství a po čtyřech letech je z nás oblíbená fakulta s kladným hodnocením ze strany studentů i zaměstnanců, což se projevuje i na zájmu o spolupráci a o studium u nás.
Rád bych zdůraznil, že naše fakulta nikdy nepřestala vychovávat kvalitní absolventy, akreditační proces to ale moc nezajímá, v něm jde hlavně o vědecký výkon odborných zaměstnanců, jejich publikace, citace, grantovou činnost, a také o tituly a věk garantů jednotlivých oborů, kterých je u všeobecného lékařství v porovnání s jinými studijními programy vyžadováno nadstandardní množství. Dalších více než dvacet studijních programů, které u nás máme, žádné problémy s akreditací nepostihly, ale medicína je prostě vlajkovou lodí, která dává fakultě název lékařská.
Myslíte, že by v akreditačním procesu měl být dána větší váha samotné výuce? Případně jiným parametrům?
Mohlo by vás zajímat
Kvalitní akademické instituce jednoznačně mají významně přispívat k pokroku a poznání formou vědeckého bádání. A vedle vědy je jejich hlavní úlohou výchova kvalitních absolventů, což je však mnohem hůře měřitelné. Předpokládá se, že výborný vědec bude poznatky předávat studentům, zdaleka však neplatí automaticky, že kdo je výborný ve vědě a výzkumu, tak současně i výborně učí. I výuka vyžaduje talent a dovednosti. Ideální samozřejmě je, pokud je akademik schopen dělat oboje na vysoké úrovni, a to zohledňuje i naše systemizace míst. Nechci ale, aby byli špičkoví učitelé považováni plošně za méněcenné oproti kolegům s výborným vědeckým výkonem. V zájmu úspěšné reakreditace je však na vědu kladen velký důraz a hodně se to řeší na všech úrovních.
Z anonymní evaluace studenty často vychází lépe učitelské než vědecké typy. Důležité je oboje, ale u akreditace se hodnotí jen jedno
Na hodnocení kvality výuky a vyučujících slouží anonymní evaluace studenty a z ní právě často vychází lépe ty učitelské než vědecké typy. To ale není překvapivé, je to nastavením jejich osobnosti a také otázkou osobních priorit. Důležité je prostě oboje, ale u akreditace se hodnotí jen jedno.
Jakým způsobem jste tedy vyhověly požadavkům Akreditačního úřadu?
Akreditačním úřadem sledované indikátory se nám v minulých letech podařilo významně navýšit, ať už se to týká kvalitních vědeckých publikací nebo získaných grantů, docenty a profesory věkově omladit, a to většinově z řad našich původních zaměstnanců z fakulty a ostravské fakultní nemocnice. To ukazuje, že potenciál tady vždy byl, jen pro ně bylo potřeba vytvořit vhodné podmínky, stimulující prostředí a podpořit vzájemnou spolupráci.
Osobně si zakládám na tom, aby byla atmosféra na naší fakultě pozitivní, konstruktivní, podporující každý dobrý nápad a smysluplnou aktivitu, a to směrem k zaměstnancům i ke studentům. To se nám daří a když všichni hledají vzájemné synergie a táhnou za jednu stranu provazu, je to na výkonu a image fakulty velmi vidět. Velký důraz klademe na podporu mladých vědců, což se odráží i ve významném nárůstu počtu studentů v doktorských Ph.D. programech. Po vedoucích pracovišť vyžadujeme, aby pod sebou vychovávali své budoucí nástupce a nevytvářela se pod nimi generační díra. To byla totiž v minulosti zásadní příčina naší přerušené akreditace.
O motivacích lékařů pracovat v českém zdravotnictví se vedou v poslední době velké diskuse. Zajímavé, že když hovoříte o omlazení a výkonu fakulty, vyzdvihujete atmosféru a nehovoříte o penězích. Kde se dnes v nějakém žebříčku priorit učitelů na lékařské fakultě nachází jejich finanční motivace?
Lidé nejdou pracovat do vysokoškolského prostředí kvůli financím, hodnoty mají nastavené jinak. Akademické instituce jako zaměstnavatelé nabízí jiné benefity. Nelze však samozřejmě říct, že peníze nejsou důležité.
Je neakceptovatelné, aby vysokoškolští docenti měli tarifní mzdu podobnou jako pokladní v hypermarketu po 3 letech práce
Je neakceptovatelné, aby vysokoškolští docenti měli tarifní mzdu podobnou jako pokladní v hypermarketu po 3 letech práce a na některých školách tomu tak bohužel je. Pokud jsou zaměstnanci šikovní a mají štěstí, mohou si tzv. „přivydělat“ granty, ty jsou ale časové ohraničené a nemáte jistotu kontinuity, na to vám banka jen stěží poskytne hypotéku. Když se na to podívám s odstupem, u nás na univerzitě, bez ohledu na konkrétní fakultu, se to dostalo do fáze, kdy jsou finance považovány za nejvýznamnější problém a důvod, proč pro některé není vysoká škola ideálním zaměstnavatelem. Jsem na jednu stranu rád, že to nejsou jiné problémy, ale finance jsou prostě permanentní koule u nohy bránící ještě většímu rozvoji.
Další studijní programy nebo více studentů v těch existujících už nepřichází v úvahu, a to ani když víme, že je společnost potřebuje. Už teď platíme část studentů nad rámec příspěvků od státu ze svých tenčících se rezerv. Aktuálně má ministerstvo školství podpořit čtyři nelékařské studijní programy: sestry, záchranáře, nutriční terapeuty a radiologické asistenty. Už se o tom jedná dlouho a teď konečně vypadá, že to je na spadnutí. Není to ale dofinancování stávající „díry“, jsou to peníze za budoucí studenty navíc, tedy za další práci navíc. Abych to uvedl obrazně, pracujete na 100 procent s nízkou mzdou a potom vám řeknou, že vám mzdu sice navýší, ale jen když budete pracovat na 120 procent. To tedy není lepší ohodnocení práce za jednotku času. Kvůli financím a důstojnému životu se potom vysokoškolští učitelé dostávají na hranu vyhoření. Anebo to řeší hlavními úvazky jinde, na tom už ale potom nemůžete stavět jako na pilíři instituce. I Národní akreditační úřad pro vysoké školství má požadavky na minimální výšku úvazků garantů.
Takže největším problémem zdravotnického vysokého školství je přeci jen jeho financování?
Jednoznačně a nijak zásadně to nezmění ani schválený meziroční nárůst. Stát neumí dostatečné zafinancovat celý segment vysokého školství, o finančně náročném, a přitom pro celou zemi životně potřebném zdravotnickém vysokém školství nemluvě. Nárustem platů ve zdravotnictví se neustále rozevírají nůžky mezi tím, kolik těm stejným lidem může nabídnout vysoká škola oproti tomu, co si vydělají za stejnou dobu svým zdravotnickým úvazkem. V poslední době se neustále řeší problematika přesčasů ve zdravotnictví, a my po nich vlastně chceme, aby ke své klinické práci navíc vyučovali studenty, ale za významně menší částku. Motivace mladé generace k této časové a vlastně i finanční oběti může časem klesat. Nemluvě o tom, že kvůli velkému platovému rozdílu se úplně nedaří fakultám přitáhnout a udržet mladé lékaře v důležitých teoretických oborech, jako je například anatomie.
V porovnání s řadou vyspělých zemí u nás stát méně investuje i do vědy a taky se na vědecký výzkum méně využívají soukromé zdroje. Soukromé společnosti by potřebovaly mít k dispozici motivující pobídky od státu, aby se jim to vyplatilo.
Jak lékařské fakulty řeší díry ve svém, rozpočtu?
Dlouhodobě si lékařské fakulty vykrývají své ztráty nadprací v rámci placeného studia od zahraničních studentů studujících v cizím jazyce. To by ale měl být dodatečný příjem za práci navíc, a ne zacelování bazálních děr v rozpočtu kvůli podfinancování ze strany státu. Je v podstatě smutné, že kdyby si lékařské fakulty nesháněly zahraniční studenty samoplátce náročnou kampaní na různých kontinentech a neučily je v stejném rozsahu jako ty naše, ale v angličtině, což znamená 100 procent výuky navíc, nemohly by udržet standard pro výuku těch českých, protože by jim na to chyběly finance. Jinak zahraniční studenti jsou pro nás i faktorem důležité internacionalizace, která je pro všechny univerzity důležitá a má vliv i na jejich mezinárodní žebříček, aby to nevypadalo, že je máme jen kvůli penězům.
Vloni jsme akreditovali zubní lékařství. Nedostali jsme však na to ani korunu zvenku navíc. Přitom stát zubaře potřebuje
U nás na ostravské lékařské fakultě jsme vloni akreditovali poprvé v historii velmi potřebné zubní lékařství. Nedostali jsme však na to ani korunu zvenku navíc. Přitom stát je potřebuje. Snažila se nám pomoci naše univerzita, ale bez podpory ze strany vedení statutárního města Ostrava a Moravskoslezského kraje bychom o tom vůbec nemohli uvažovat. Platící zahraniční studenty stomatologie z kapacitních důvodů zatím nemůžeme mít. Na fakultách, kde tyto samoplátce mají, si z toho opět vykrývají ztráty z výchovy zubních lékařů pro Českou republiku, která je finančně velmi náročná a příspěvek od státu to dostatečně nereflektuje.
A finančně zdravá není ani příliš dlouho přetrvávající fixace metodiky dělení příspěvků pro univerzity ze strany ministerstva podle stavu před 8 lety. To drží v kleštích ty univerzity, které jsou úspěšné, rostou a je o ně narůstající zájem. Na druhou stranu to ale vyhovuje těm, u kterých je trend opačný a dnes už parametry, podle kterých jim ještě stále chodí peníze, nedosahují. Problémy vysokého školství jsou ale širší a komplikovanější, stejně jako jejich řešení. Neustále se deklaruje, že procento vysokoškolsky vzdělaných lidí u nás není podle parametrů EU dostatečné. Finance směřované do vysokého školství to ale dlouhodobě neodráží až nakonec narazíte kvůli penězům na hranu rozvoje, který by jinak mohl být ještě větší, protože existuje dostatečně silná poptávka.
Je realistické očekávat, že se pravidla pro financování univerzit v dohledné době změní? Máte možnost účastnit se nějakých jednání, či fór, kde se tato problematika řeší?
Ten problém má několik úrovní. Vedle celkové částky směřující na vysoké školy, která by měla být významně vyšší je to právě zmíněná příliš dlouho trvající celostátní fixace metodiky rozdělení financí, která by měla reflektovat nové reálie. Už se začíná mluvit o nutnosti jejího otevření. Toto je agenda, kterou řeší primárně Česká konference rektorů s MŠMT. Asociace děkanů lékařských fakult ČR, která funguje výborně, se na aktuální problémy a hrozby do budoucna snaží poukazovat, i v rámci jednání s ministry školství a zdravotnictví.
Česká republika je zemí, kde se proschůzuje strašně moc času, než se něco centrálně prosadí. A po celou dobu nemáte jistotu, že to na konci někdo nezastaví nebo nedeformuje
Obecně je Česká republika zemí, kde se nezřídka proschůzuje strašně moc času, než se něco centrálně prosadí. A po celou dobu nemáte jistotu, že to na konci někdo nezastaví nebo nedeformuje tak, že se nevyužije celý potenciál té změny. Bez jednání to samozřejmě nejde, ale někdy už to nabývá tak obrovských časových rozměrů, že by se za tu dobu daly posunout kupředu další pozitivní věci. To je sice součást principu demokracie, jen některé země umí být v tomto ohledu o dost efektivnější.
A ještě jedna věc. MŠMT alokuje finance univerzitám a ty rozhodují, jaký je klíč jejich dělení mezi jednotlivé součásti. A tam mohou být vlivy různé. V univerzitním senátu má každá fakulta stejný počet senátorů. Není to tedy stát, kdo by za poskytnuté peníze určoval priority podle toho, co naše společnost potřebuje, ale vedení jednotlivých univerzit.
Není ale nakonec přirozené, že se do financování zapojí i kraje a města, která mají zájem na dostupnosti zdravotní péče? Vás příklad je přeci pozitivní, když Ostrava a Moravskoslezský kraj podpořily zubní lékařství. Počítáte s jejich pomocí i v budoucnosti? Nebo je to nouzové a nesystémové řešení?
Absolvent lékařské fakulty nemusí po studiu zůstat v místě, kde vystudoval. I když často tomu tak je, alespoň pokud se jedná o kraj studia. Osm lékařských fakult však vychovává lékaře pro celou ČR. Podle vámi zmíněného principu by ale kraj a město, kde se lékařská fakulta nachází, platili budoucí personál i pro jiná města a kraje. A pokud to myslíte tak, že přispívat by měly všechny kraje, tak podle jakého klíče by to bylo, když si absolventy nemohou zavázat nástupem u sebe v regionu? Proto by to mělo být financováno z centrální úrovně. V našem kraji je zubních lékařů velký nedostatek a v budoucnu by to bylo ještě horší. Jejich výchova přímo v regionu je jedním ze způsobů, jak tento deficit časem zmírnit až úplné vyřešit. Podporu od vedení města a kraje máme přislíbenou už na několik let. Je to náš společný projekt pro rozvoj regionu.
Jak hodnotíte spolupráci s Fakultní nemocnic v Ostravě? Ať už jde o učitele, tak i studenty.
Naše spolupráce funguje výborně, nejlépe za celou dobu existence naší fakulty, a to na všech úrovních. Čím dál těsněji spolupracují naše oddělení pro vědu, výzkum i výuku, a také naše PR úseky. Vycházíme si vstříc a vzájemně si pomáháme, neustále hledáme nové synergie. Platí to i pro managmenty obou institucí, proděkany, náměstky ředitele a samozřejmě i pokud jde o vztah děkana s ředitelem. Spolupráce s MUDr. Havrlantem je skutečně výborná, jeho primárním postojem je vždy snaha o vstřícnost a konstruktivní řešení, je-li to aspoň trochu možné. Našim společným cílem je podmínky pro studium a výzkum neustále zlepšovat.
A jak spolupracujete s dalšími nemocnicemi, můžete uvést nějaké příklady?
Fakulta se akredituje i se svou fakultní nemocnicí jako jeden výukový celek, i když spadáme pod různé rezorty. Naši studenti však absolvují stáže i v jiných nemocnicích regionu, a zejména nelékařské obory i svou praktickou výuku. S řediteli většiny dalších nemocnic našeho regionu jsem v kontaktu a snažíme se rozšiřovat možnosti vzájemné spolupráce, ať už jsou to nemocnice krajské jako např. Frýdek-Místek, Karviná Ráj, Krnov nebo Havířov, kde jsem dokonce členem Vědecké rady, jelikož se jim povedlo stát výzkumnou organizací. Spolupráce nám ale dobře funguje i s ostravskou městskou nemocnicí Fifejdy, se kterou máme i jedno společné pracoviště, a to Centrum hyperbarické medicíny a také se soukromými nemocnicemi i s léčebnami a sanatorii v Hrabyni, Metylovicích a Klimkovicích. To je ale jen několik konkrétních příkladů z mnoha.
Trvalý přísun zdravotníků je pro Moravskoslezský kraj životně důležitý. Mám však velkou radost i z toho, když si naše absolventy chválí ve vzdálených nemocnicích, třeba v Praze
Do jaké míry zůstávají vaši absolventi pracovat v Ostravě a v kraji? Je existence fakulty v Ostravě tomto směru nenahraditelná?
Náš region prochází transformací, a dovolím si tvrdit, že úspěšně. K základním potřebám obyvatel, aby zejména mladí lidé region neopouštěli, patří dostupnost lékařské a stomatologické péče. K tomu významné přispívá naše fakulta, jelikož velká část našich absolventů v regionu zůstává. Moravskoslezský kraj patří k největším a má poměrně dost zdravotnických zařízení. Trvalý přísun zdravotníků je pro něj životně důležitý. Mám však velkou radost i z toho, když se ke mně dostane informace, že si naše absolventy chválí ve vzdálených nemocnicích, třeba v Praze nebo někde na druhé straně republiky.
Jak byste vlastně popsal stávající Lékařskou fakultu Ostravské univerzity
Naše fakulta začínala před třemi dekádami jako zdravotní, bez lékařských programů. Protože zdravotnictví vitálně potřebuje celé spektrum zdravotnických profesí, nejen lékaře, stále si je u nás držíme a považujeme je za důležité. Vychováváme u nás sestry, porodní asistentky, záchranáře, zdravotní laboranty, nutriční terapeuty, radiologické asistenty, fyzio a ergoterapeuty až po preventivní ochranu veřejného zdraví. Celkově má naše fakulta přes dva tisíce studentů.
I když nejsme malá fakulta, zakládáme si na individuálním přístupu ke studentům, díky tomu se v praxi hodně naučí
Pro praktickou výuku máme k dispozici skvělou dvoupatrovou cvičnou nemocnici kombinovanou se simulačním centrem SIMLEK a díky podpoře z Fondu spravedlivé transformace EU staví Ostravská univerzita v našem areálu moderní vědecké centrum LERCO za 1,8 miliardy Kč. Navíc v těchto dnech dokončujeme novou budovu děkanátu s dalším výukovým zázemím. Jsme tedy moderní fakultou v krásném prostředí velkého parku, na který bezprostředně navazuje rozsáhlý komplex sportovišť. I když nejsme malá fakulta, zakládáme si na individuálním přístupu ke studentům, naše praktická výuka je co nejvíce individualizovaná. Díky tomu se toho studenti v praxi hodně naučí. Hned na začátku studia, už v rámci adaptačního kurzu a následně na Imatrikulacích jim říkám, že bychom rádi přivedli každého studenta až k promocím, ale to, jestli se to povede, záleží především na jejich přístupu. Potenciál na to každý z nich má. U přijímacího řízení musí obstát ve velké konkurenci násobně většího počtu výborných studentů.
Čeho chcete dosáhnout ve svém druhém funkčním období?
V roce 2026 nás čeká reakreditace všech tří lékařských studijních programů, tedy všeobecného v češtině i v angličtině a také zubního. Bereme to jako příležitost včlenit do kurikula novinky, které odpovídají moderním fakultám ve vyspělých zemích a které reflektují nároky World Federation of Medical Education. Připravujeme standardizaci všech edukativních procesů i hodnocení studentů na zkouškách podle jasně definovaných jednotných objektivních parametrů. Vedle přípravy reakreditace bude kladen důraz na podporu vědecké činnosti směrem k velkým, evropským grantům a pokračování internacionalizace se zaměřením na co nejkvalitnější zahraniční partnery.
Osobně považuji za velmi významnou i třetí roli univerzit, tedy pomoc společnosti. A vzhledem k mým humanitárním kořenům bych rád poskytl zaměstnancům i studentům možnost vyjet na misi do africké Malawi, kde jsme společně s neziskovou organizací International Humanity postavili malou nemocnici a chceme tam rozvíjet celou řadu různých projektů. Beru to jako výbornou prevenci vyhoření formou pomoci potřebným, a navíc to může sloužit k vědeckému bádání.
Můžete uvést nějaký příklad „novinky do kurikula“, které chystáte?
Velkou novinkou by měla být společná praktická státní zkouška. Bude obsahovat nepodkročitelné minimum praktických dovedností ze všech oborů, kterými musí absolvent všeobecného lékařství na konci studia disponovat. A v plánu máme vedle klasické dvousemestrální anatomie nově i jeden semestr klinické, která bude ve vyšším ročníku a na jejíž výuce se budou podílet lékaři z různých oborů klinické praxe. Změn bude ale samozřejmě více.
Stane se nemocnice v Malawi českým Lambarené? Kolik tam nyní máte lůžek a jak by se mohla rozšiřovat?
Práci Alberta Schweitzera od mládí velmi obdivuji. I naše periferní nemocnice se nachází v místech, kde před námi nebyl bílý člověk. Má flexibilní uspořádání, většinou nám tam stačí do 10 lůžek. Drtivou většinu pacientů řešíme ambulantně, do navazující okresní nemocnice musíme transportovat jen necelých 5 procent z nich. Teď už vede skoro až k naší nemocnici asfalt, kdysi však ta cesta trvala skoro dvě hodiny autem, a to po rozbitých polních cestách, které často v sezóně dešťů nebyly sjízdné.
Práci Alberta Schweitzera od mládí velmi obdivuji. I naše periferní nemocnice se nachází v místech, kde před námi nebyl bílý člověk
Projekty humanitární a rozvojové pomoci zajímají intenzivně jak naše kolegy, tak studenty. Otevřeni však budeme zájemcům i z dalších instituci. Nakonec, když nemocnice začínala, absolvovalo tam dobrovolnickou stáž hned několik studentů z Univerzity Karlovy, a to z různých lékařských fakult. Dnes už to jsou většinou atestovaní lékaři. Rádi bychom tam ještě zřídili samostatnou porodnickou jednotku s navazující neonatologií. Předtím v těch vesnicích nebyla ani porodní bába. A zlepšit je potřeba hlavně pobytové zázemí, dosud jsme tam bydleli v dost náročných podmínkách. Krysy jako spolubydlící nebyly ve vesnici vzácností.
Napadá mě také, že lékařská fakulta může mít nějaké své specifikum, něco v čem je výjimečná. Mohla by mít ta ostravská, vzhledem k Vašemu profesnímu zaměření a zkušenostem ze zahraničí, třeba určitý důraz na infekční nemoci a cestovní medicínu? Vždyť, jak ukázal covid, lékaře, kteří dokáží o těchto věcech erudovaně uvažovat mimo český rybníček, je strašně málo, a přitom to v globalizovaném světě na ten náš rybníček nakonec stejně dopadne.
Máte pravdu. Jako nejmladší lékařská fakulta se snažíme tematicky zaměřovat na zatím u nás neobsazené nebo ne moc rozpracované oblasti specializace a výzkumu, které by nás charakterizovaly a které by byly zajímavé pro naše partnery z hlediska dlouhodobé spolupráce. A určitě bych mezi nimi rád rozvíjel i ty zmíněné oblasti a také náš nelékařský zdravotnický obor ochrana veřejného zdraví. Na naší fakultě máme v tomto oboru bakalářské, navazující magisterské i doktorské studium a nově i akreditované habilitační řízení. Jsme tak líhništěm mladých talentů, z kterých ty největší a nejšikovnější se u nás snažíme udržet. Ve spolupráci s ostravským Zdravotním ústavem můžeme vytvořit něco jako Moravsko-Slezské CDC a k tomu navíc využívat detašované pracoviště pro různé obory právě v Malawi (CDC – Centers for Disease Control and Prevention je na vědě a datech založená servisní organizace ministerstva zdravotnictví USA, jejímž hlavním úkolem je chránit veřejné zdraví – poznámka redakce).
Jako nejmladší lékařská fakulta se snažíme tematicky zaměřovat na zatím u nás neobsazené nebo ne moc rozpracované oblasti specializace a výzkumu
Vraťme se závěrem k městu Ostrava. Je to dobré místo ke studiu? Proč?
Ostrava patří, v rozporu se svou pověstí z minulého století, k nejzelenějším městům v ČR. Ostravská univerzita má v blízkosti centra města, hned u řeky Ostravice na moravsko-slezském pomezí krásný nový campus se širokým zázemím pro sport a umění. Životní náklady jsou v Ostravě nižší než v řadě jiných velkých měst a místní MHD je nejlepší v celé ČR. Je zde kompletní infrastruktura, ať už se člověk věnuje čemukoliv, dopravní zácpy jsou zde v porovnání s Prahou či Brnem minimální a Ostravská univerzita navíc začíná stavět nové moderní vysokoškolské koleje. Nedaleko máme tři mezinárodní letiště (Mošnov, Katovice a Krakov) a pro milovníky hor jsou oblíbené Beskydy vzdálené jen zhruba půlhodiny jízdy. Ostrava prochází svou transformací úspěšně, počet obyvatel začíná znovu nabírat stoupající trend a její potenciál do budoucna vidím velmi pozitivně. A nadále k tomu budou přispívat i vysoké školy, které tady máme.
