Snížit ceny léků na předpis, a ušetřit tak americkým daňovým poplatníkům miliardy dolarů z výdajů na zdravotnictví. Takový byl jeden z cílů zákona o snížení inflace (Inflation Reduction Act), který nabyl účinnost v srpnu 2022. Jaká je po více než dvou letech realita? Splnila legislativa svůj cíl? A kolik peněz se v americkém veřejném zdravotnictví podařilo skutečně ušetřit? Klíčovou analýzu přinesli experti nadace Kaiser Family Foundation (KFF), která se zaměřuje na zkoumání efektivnosti zdravotnického systému Spojených států amerických.

Když zákon o snížení inflace (IRA – Inflation Reduction Act) nabyl v USA v srpnu 2022 účinnost, zahrnoval také několik nástrojů zaměřených na snížení výdajů na léky na předpis v rámci tamního programu Medicare.

Klíčovým nástrojem přitom byla povinnost výrobců léků vyjednávat s úřady o cenách léků, které nemají dostatečnou konkurenci v podobě generických alternativ. První seznam deseti léků určených k cenovému vyjednávání byl zveřejněn v srpnu 2023 s tím, že program Medicare měl do roka zveřejnit ceny, které byly u těchto léků vyjednány. Účinnost těchto cen pak nastane k 1. lednu 2026.

Medicare má ušetřit přes dva biliony korun

V rámci programu Medicare činily výdaje na léky na předpis v roce 2021 kolem 121 miliard dolarů (v přepočtu asi 2,9 bilionu korun), což představovalo téměř třetinu celkových výdajů na léky na předpis ve Spojených státech. Zástupci programu Medicare uvedli, že pokud by už v roce 2023 bylo možné použít nástroje IRA k cenovému vyjednávání, program Medicare by ušetřil kolem 6 miliard dolarů (asi 145 miliard korun).

V případě výdajů na deset léků určených k cenovému vyjednávání by se tak dosáhlo úspory kolem 22 procent. Celkově by IRA měl v rámci programu Medicare ušetřit 98,5 miliardy dolarů (2,4 bilionu korun) v období 2022 až 2031, uvedli autoři analýzy nadace KFF s odkazem na Rozpočtový úřad Kongresu (CBO – Congressional Budget Office).

Autoři analýzy se však podívali na to, jaké ceny u první vybrané desítky léků se americkým úřadům podařilo vyjednat. Vyjednané ceny porovnali s tím, jaká je aktuální cena těchto léků, ale také s cenami, za něž jsou vybrané léky dostupné v 11 zemích OECD. Tyto země byly zvoleny tak, aby svou hospodářskou vyspělostí byly srovnatelné s USA a zároveň aby byly srovnatelné i mezi sebou.

Mohlo by vás zajímat

Vyjednaná sleva je vysoká, ale…

Vyjednávání o cenách se týkala následujících léků: Eliquis, Carelto (ředění krve), Jardiance, Farxiga (diabetes, selhání srdce), Januvia, NovoLog/Fiasp (diabetes), Entresto (selhání srdce), Enbrel (psoriáza, revmatoidní artritida), Imbruvica (rakovina krve) a Stelara (Crohnova choroba, psoriáza).

Z analýzy vyplynula dvě klíčová zjištění. Americkým úřadům se u drtivé většiny z uvedených léků podařilo vyjednat podstatné snížení ceny oproti současným cenám. Největší snížení bylo vyjednáno u léku Stelara (o 83 procent), k nejmenší slevě se úřady dopracovaly v případě přípravku NovoLog/Fiasp (jen 4,3 procenta). Vše v porovnání s ceníkovými cenami výrobců uvedených léků.

Jenže právě porovnání s ceníkovými cenami může být zavádějící. Slevy totiž již v současné době vyjednávají některé vládní agentury, které vybrané léky zcela nebo částečně hradí – jde o takzvanou „Velkou čtyřku“, kam patří americké Ministerstvo obrany, Služba veřejného zdraví (US Public Health Service), Pobřežní stráž a Ministerstvo pro záležitosti veteránů. V porovnání s cenami „Velké čtyřky“ už se úspora vyjednaná systémem Medicare jeví jako výrazně nižší. V průměru asi o 22 procent.

V USA vše dražší s jedinou výjimkou

Druhé klíčové zjištění vyplývá z porovnání cen léků vyjednaných systémem Medicare s cenami těchto léků ve vybraných zemích OECD. Průměrná cena u žádného léku nebyla ve Spojených státech nižší než průměrná cena 11 zemí OECD.

Největší rozdíl autoři analýzy identifikovali u léku Jardiance, kde byla průměrná cena v 11 zemích OECD o 75 procent nižší než v USA poté, co slevu vyjednal systém Medicare. Nejmenší rozdíl se pak vyskytuje u léku Stelara, kdy průměr 11 zemí OECD je nižší jen o 37 procent.

Ve všech vybraných zemích OECD jsou všechny léky lacinější než v USA, avšak s jedinou výjimkou: Stelara je v Německu o necelých 15 procent dražší než v USA. Autoři analýzy také zjistili, že téměř v polovině případů jsou ceny léků vyjednané systémem Medicare více než třikrát dražší než ve vybraném vzorku zemí OECD.