Ministerská komise již vybrala centra pro onkochirurgické výkony pro karcinom rekta a resekční výkony na játrech a slinivce. Center pro výkony na rektu by mělo být po Novém roce 25, pro játra a slinivku 12. Ještě ovšem schází vybrat centra pro výkony zaměřené na karcinom jícnu a gastroezofageální junkce, které se budou posuzovat nejspíše začátkem ledna příštího roku. Jde přitom o první podobná centra ustavená na základě jasných kritérií opřených o data, která by během pěti let své existence měla naplnit cílové parametry v podobě snížení standardizované mortality.
„Ministerstvo zdravotnictví obdrželo kolem šedesáti přihlášek na centra pro karcinom rekta, předepsaná kritéria splnilo pouze 25, takže je to méně, než bylo plánováno. Některá centra, která by podmínky splňovala, z nějakého důvodu neposlala přihlášky. Když ale ministerstvo, Ústav zdravotnických informací a statistiky a Kancelář zdravotního pojištění při těch 25 centrech vypracovali mapu dostupnosti, nezůstane žádný region nepokrytý, takže nehrozí zhoršená dostupnost péče. I bez těch, co přihlášky neposlali, zůstala dostupnost dobrá a pacienti budou mít nejbližší nemocnici do 50 kilometrů, přičemž se zohlednila i síť silnic a dálnic. Časová dostupnost je pro většinu území do 30 minut, pouze pro příhraniční oblasti to je do hodiny. Nutno podotknout, že se jedná téměř výlučně o plánované operace,“ uvádí předseda Koloproktologické sekce České chirurgické společnosti Julius Örhalmi.
Podle věstníku je u nás péče v oblasti karcinomu rekta doposud prováděna na 108 pracovištích s tím, že téměř 40 procent resekcí rekta se dělá v nemocnicích s méně než 50 hospitalizačními případy ročně. Přitom z dat vyplývá, že maloobjemoví poskytovatelé provádějící do 50 hospitalizačních případů ročně mají dvojnásobnou standardizovanou 90denní mortalitu oproti větším pracovištím. Protože ale centralizaci nelze kvůli riziku snížení dostupnosti péče udělat v takové míře najednou, byl pro získání statutu centra stanoven minimální objem operací na úrovni 23 hospitalizačních případů resekce rekta ročně. Cílem je snížení národní referenční hodnoty standardizované mortality u resekcí rekta v horizontu pěti let o jedno procento.
„S výsledkem jsem velmi spokojený a předčil mé očekávání. Velký dík patří Kanceláři zdravotního pojištění, ministerstvu zdravotnictví a ÚZIS, kteří odvedli skvělou práci a z mého pohledu se v oboru chirurgie jedná o jedinečný a dlouho očekávaný počin. To je velmi pozitivní zpráva, protože všechna pracoviště, která statut centra oficiálně dostanou, splňují všechny personální, technické i objemové požadavky,“ říká k tomu Julius Örhalmi.
Řadě pracovišť neseděla data
Druhou centralizovanou oblastí jsou hepatopankreatobiliární onemocnění. V tuto chvíli jsou resekce jater prováděny na 81 a resekce slinivky na 42 pracovištích. Přitom 40 procent resekčních výkonů na pankreatu je prováděno na pracovištích s méně než 30 případy ročně a 42 procent resekcí jater se dělá v nemocnicích s méně než 40 případy ročně. V oblasti resekcí jater se ovšem ukazuje téměř trojnásobná standardizovaná nemocniční mortalita u maloobjemových poskytovatelů do 20 případů ročně v porovnání s poskytovateli nad 40 hospitalizačních případů ročně. U resekčních výkonů na pankreatu pak je téměř dvojnásobná standardizovaná 90denní mortalita u maloobjemových poskytovatelů (od 5 do 17 hospitalizačních případů ročně) v porovnání s většími pracovišti. U poskytovatelů s méně než pěti případy ročně je rozdíl ještě výraznější.
Limit pro centra byl nastaven na 17 případů u resekcí na pankreatu a 20 případů u resekcí jater ročně, nebo musí pracoviště ošetřit v součtu 45 a více případů ročně. Cílem centralizace je snížení národní referenční hodnoty standardizované mortality u resekcí jater v horizontu pěti let o půl procenta a u resekčních výkonů na pankreatu o procento.
Mohlo by vás zajímat
„Přihlásilo se kolem třicítky pracovišť, nakonec jich bylo vybráno 12,“ konstatuje Örhalmi s tím, že původně se počítalo se zhruba 14 centry. I zde je tedy finální počet nižší, než se předpokládalo.
Nejčastějším důvodem, proč pracoviště nebyla vybrána pro přidělení statutu centra, bylo nesplnění stanoveného objemu péče.
Příští rok rozdíl 10 procent, v roce 2026 25 procent
A jak by měla být péče v centrech hrazena? „Vzniknou některé nové kódy výkonů a zároveň bude DRG skupina pro centrové diagnózy. Centra tak budou zatím mírně bonifikovaná, zatímco necentra mírně malifikovaná, a to o deset procent – zakázat nebo odsmlouvat provádění péče nelze. Za rok pak bude vyhodnocení, co to se systémem udělá. Například v Moravskoslezském kraji je milionová populace s nejvyšší incidencí kolorektálního karcinomu, na centra ale dosáhli jen čtyři poskytovatelé. Počítali jsme proto, jestli péči zvládnou absorbovat, ale vyšlo nám, že ano – pro každé centrum by to mělo znamenat měsíčně dvě operace,“ načrtává Örhalmi s tím, že do budoucna by se měly úhradové nůžky mezi centry a necentry rozevírat – pro rok 2026 by měl již být rozdíl, pokud vše půjde dle představ, 25 procent, ale vše bude záviset na domluvě s plátci a ministerstvem. Centra už jsou přitom zohledněna i v úhradové vyhlášce pro příští rok a s postupem jsou spokojeny i zdravotní pojišťovny.
Do budoucna je plán centralizovat také onkochirurgickou péči o pacientky s karcinomem prsu, kde je ovšem situace trochu komplikovanější. Zde totiž jako objemový ukazatel pro standardizovanou nemocniční letalitu neplatí a je třeba se zaměřit spíše na procesní ukazatele. Najít vhodné řešení je tak úkolem pro další rok.
„Možná bude zájem ještě o něco, například o maligní melanom nebo nespecifické střevní záněty. Maligní melanom dnes není nijak podchycený, takže se dělá úplně všude, od dermatochirurgů přes všeobecnou chirurgii po plastickou chirurgii, přitom může být smrtelný. U idiopatických střevních zánětů také nevíme, jak to je. Pacienti jsou mladí lidé, kteří, pokud se to nedělá správně, mohou být invalidizovaní do konce života,“ načrtává Julius Örhalmi.
Pokud by výkony spojené s maligním melanomem a idiopatickými střevními záněty měly být centralizovány, bude třeba věc nejprve projednat na výboru České chirurgické společnosti a také s dalšími odbornými společnostmi, kterých se tyto diagnózy dotýkají. Poté by byl vypracován návrh a posbírána data ilustrující situaci v Česku. Centralizace by přitom neměla proběhnout na základě dojmů, ale jasných dat a cílů, které by měla koncentrace péče přinést.
„Tím, že už ministerstvo zdravotnictví ale nyní ustavilo první centra, známe způsob a vše by mělo jít rychleji. Jde přitom o maximálně transparentní způsob, který se nedá obejít. Já osobně, ale myslím, že i nově zvolený výbor České chirurgické společnosti, se budeme snažit data stále více otevírat veřejnosti,“ uzavírá Julius Örhalmi.
