Tuzemská populace stárne a stárnout nadále nadále bude. A spolu s tím bude stále růst i význam zdravotně-sociálních služeb. O tom, jak se oba resorty daří propojovat, jaké nástrahy to přináší a jak mohou data ze sociální oblasti změnit a posunout dopředu zdravotnický systém (a naopak), debatovali v závěrečné panelové diskusi sympozia Zdravotnického deníku Zdravé stárnutí v Česku poslanec Tom Philipp, senátor Karel Zitterbart a akademik Jakub Hlávka. Ti se shodují v tom, že pro větší efektivitu a úspory je třeba vytvořit masivní datovou základnu z obou resortů a jejími podrobnými analýzami (více zde) mapovat cestu pacientů systémem.
Čím více bude česká populace stárnout, tím větší část našeho HDP bude logicky směřovat na zdravotně-sociální služby, zdůraznil na začátku diskuse vedoucí Institutu pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace Masarykovy univerzity Brno Jakub Hlávka. A poznamenal, že na potřebu většího přílivu investic do zdravotně-sociálního pomezí se některé evropské státy již připravují (jmenoval Švýcarsko a Švédsko), v tuzemsku ale takový způsob uvažování podle něj dosud chybí. „Stárnutí populace už tady s námi samozřejmě dlouhodobě je a už teď se hodně promítá,“ řekl Hlávka. A dodal: „Samozřejmě nezměníme životní styl lidí, kteří jsou dnes už v senilním věku a rizikové faktory vnímají jen zčásti. A nemůžeme si myslet, že se za tři roky dá změnit kardiovaskulární zdraví české populace, ale musíme přemýšlet, jak to udělat a musíme si to spočítat.“
Odborníci se shodují v tom, že se sbližování zdravotního a sociálního resortu neobejde bez podrobných analýz dostatečného množství dat z obou resortů. A v této oblasti se věci v posledních několika letech hodně zlepšily. Datové sblížení resortu zdravotnictví a sociálních věcí na sympoziu vypíchl místopředseda Výboru pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny a předseda správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny Tom Philipp (KDU-ČSL). „Pan profesor Dušek (Ladislav Dušek, ředitel ÚZIS – Ústavu zdravotnických informací a statistiky – pozn. red.) datově ‚ovládl‘ české zdravotnictví, postupně se mu podařilo otevřít datové sklady a v resortu začíná panovat relativní spokojenost s dostupností dat. A v posledních třech letech postupně analyzuje a snaží se ‚ovládnout‘ i data ministerstva práce a sociálních věcí. Ze začátku to nešlo úplně lehce, ale první výsledky již jsou,“ kvitoval Philipp.
Ten ze strany ministerstva práce a sociálních sítí věcí vnímá vstřícnost. „Vznikl zákon, který určitě nebude dokonalý, ale nějakým způsobem je to výkop pro to, jak ty dva systémy víc sblížit a najít cestu, jak se o pacienty starat. Protože ve zdravotnictví určitě leží na lůžkách plno pacientů, kteří jsou víceméně sociálního charakteru, a v různých sociálních zařízeních je zase určitě spousta pacientů, kteří jsou natolik těžcí, že by měli správně ležet v zařízeních zdravotnických. A když vytvoříme nějakou kombinaci, tak to bude jedině ve prospěch pacientů,“ popsal.
Zdravotně-sociální lůžka: Nesnadné přetavování do praxe
Tom Philipp přidal i svou zkušenost z doby, kdy v Thomayerově fakultní nemocnici zkoušeli „na příkaz ministra“ vytvořit sociální lůžka. „Tlak byl obrovský, pravidla byla nastavena precizně a robustně. Prodělali jsme na tom během roku asi dva miliony, načež jsme to celé zavřeli, protože to pro fakultní nemocnici nemělo hlavu a patu. A pamatuju si, že bylo strašně těžké pacienty přeložit ze zdravotnické do sociální části – obě byly na stejném patře, sousední lůžka. Pro zdravotníka je to prakticky neřešitelná věc, protože pacient opravdu nechápe, proč do včerejška byl plně hrazen a ode dneška má spoluúčast 85 procent svého důchodu,“ varoval Philipp před cestou, jakou se neubírat.
Podle něj tedy není vůbec jednoduché vytvořit zdravotně-sociální lůžka na nichž by pacient „plul“ mezi oběma systémy tak, aby fyzicky „zůstal na jedné posteli a jen by se měnila úhrada a typ péče“. Přesto je v tomto ohledu optimistou. „Na základě svých zkušeností jsem spíše opatrný v tom, jak to bude v praxi fungovat, ale věřím, že se vnímání lidí v posledních 10 nebo 15 letech posunulo. A věřím, že to nějakým způsobem fungovat bude,“ řekl Philipp.
S tím souhlasí i místopředseda Výboru pro zdravotnictví Senátu Karel Zitterbart (za STAN), který ve větším sbližování zdravotního a sociálního systému vidí příležitost k lepšímu ekonomickému hodnocení toho, jaký typ péče má pro různé případy více pozitiv – což ve výsledku přinese přidanou hodnotu pro pacieny. „Tím, že spojíme obě datové základny a budeme se umět relevantně podívat na cestu pacienta systémem a na náklady nesené systémem zdravotním a systémem sociálního pojištění, tak nebudeme slepí a naše diskuze nebudou o tom, kdo koho přetlačí, ale budou konstruktivní,“ míní Zitterbart.
Domácí a dlouhodobá následná péče: máme co dohánět
Systému by v oblasti propojování zdravotní a sociální sféry pomohlo také větší zaměření na domácí a dlouhodobou následnou péči, přidal v diskusi svůj postřeh Jakub Hlávka. „Co se domácí péče týče, tlačíme pacienty a jejich rodiny do velmi nezáviděníhodných situací. Pacienti často chodí na kontroly, které by v zahraničí by bylo možné udělat v domácím prostředí,“ řekl Hlávka a upozornil například i na velmi nízké částky, které dostávají za ošetřovatelskou péči v domácím prostředí pacienta zdravotní sestry praktických lékařů.
„V dlouhodobé následné péči jsme kapacitně asi na 40 lůžkách na tisíc obyvatel ve věku nad 65 let. Ale země jako Švédsko, Belgie nebo Švýcarsko jsou na zhruba 70 takových lůžkách. Naše populace přitom bezpochyby stárne podobně jako populace v těchto zemích a lůžka nám prostě chybí, bude to něco kolem 20 tisíc chybějících lůžek,“ upozornil Hlávka. A dodal: „Nemusíme přitom nutně stavět úplně ‚na zelené louce‘. Máme zase hodně akutních lůžek, takže bude prostě potřeba nějaká transformace lůžkového fondu ve směru dlouhodobých následných lůžek.“
Mohlo by vás zajímat
Foto: Radek Čepelák
Poděkování za podporu sympozia patří společnostem GSK, Bristol Myers Squibb, AKESO holding, Tiscali Media a Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra ČR.
