Jimmyho Cartera, který zemřel v neděli v neuvěřitelném věku sta let, známe v Česku hlavně jako bývalého amerického prezidenta a nositele Nobelovy ceny za mír. Už méně se ale ví o jeho neúnavné práci na poli veřejného zdraví, kde se věnoval tzv. opomíjeným nemocem. Obrovské úsilí zasvětil zejména snaze vymýtit drakunkulózu, což je parazitická choroba způsobená vlasovcem medinským čili guinejským červem.

V roce 1986, kdy Světové zdravotnické shromáždění vyzvalo k vymýcení drakunkulózy, byl počet případů odhadován na 3,5 milionu. Loni bylo nakažených 11, a to pouze ve dvou zemích – Čadu a Jižním Súdánu. Na skorovymýcení této nemoci, na níž neexistuje lék ani vakcína, se lvím dílem podílel právě Jimmy Carter.

Do čela snahy o likvidaci parazitické nemoci se postavila nezisková organizace Carter Center, kterou Carter založil v roce 1982. Jak připomíná Světová zdravotnická organizace (WHO), Carter se osobně zapojil do získávání finančních prostředků, navštěvoval endemické země, využíval svého politického vlivu a zajistil, že byla nemoci věnována celosvětová pozornost. Úsilí vyvrcholilo v roce 2004 na Světovém zdravotnickém shromáždění v podobě Ženevské deklarace o vymýcení drakunkulózy a v roce 2022 v Abu Dhabi v Prohlášení o vymýcení drakunkulózy.

Drakunkulózu způsobuje parazitický červ, jehož larvy kontaminují vodu. Když ji lidé zkonzumují, larvy dozrávají uvnitř těla a dorůstají délky až jednoho metru. Červi pak vytvářejí puchýře na kůži a dostávají se jimi ven z těla. Tento bolestivý proces může trvat týdny a není na něj léčba, takže nezbývá než červa pomalu vytahovat navíjením na klacík. Lidé se mohou nakazit více červy najednou – v roce 1999 odstranili zdravotníci muži v Nigérii z těla více než 80 červů.

Carterovo centrum spolupracovalo s africkými a asijskými zdravotnickými agenturami, aby změnilo každodenní život vesničanů prostřednictvím povědomí o tom, jak se nemoc šíří a jak jí předcházet, poskytnutím vodních filtrů a nasazením larvicidů ke kontrole ohnisek.

Mohlo by vás zajímat

V roce 1995, během druhé súdánské občanské války, Carter pomohl zprostředkovat nejdelší humanitární příměří v historii boje proti této nemoci. Šestiměsíční „příměří guinejských červů“, jak vešlo ve známost, dalo zdravotníkům příležitost distribuovat přibližně 200 000 vodních filtrů schopných odfiltrovat larvy a poskytnout léčbu a vzdělávání o této nemoci.

„Nemoc byla v 80. letech 20. století rozšířena ve více než 20 zemích. Teď je jich pár,“ říká podle NBC Adam Weisse, ředitel programu eradikace drakunkulózy v Carterově centru.

V samotném Carterovi nechala choroba hluboký otisk. V roce 1988 navštívil vesnici v Ghaně, kde byla infekce rozšířena. Zde potkal ženu, která na první pohled vypadala, jako by chovala nemluvně. „Když jsem se k ní přiblížil, uvědomil jsem si, že to nebylo dítě, co držela v náručí, ale nateklé pravé prso. Z bradavky jí vylézal červ,“ popsal Carter pro časopis Inspiring lives. „Bylo mi z toho nevolno a je pro mě těžké v noci spát, když vím, že existují úplně zbytečná onemocnění, jako je tohle,“ dodal.

Carter se na projekt soustředil až do své smrti a v roce 2015 řekl reportérům, že chce, aby „poslední guinejský červ zemřel dříve než já.“ Aktuální zprávy o drakunkulóze dostával i poté, co již byl v hospicové péči.

Zatím byla lidským úsilím vymýcena jen jediná nemoc – pravé neštovice. Drakunkulóza by se mohla stát druhou, i když může trvat roky, než nové metody pomohou prolomit cílovou pásku. Cílem Světové zdravotnické organizace je drakunkulózu vymýtit do roku 2030, aby se tak ale stalo, musí celosvětový počet případů zůstat na nule po tři roky. Vajíčka guinejského červa totiž dokáží mimo tělo člověka přežít až tři týdny. Předtím musí být vajíčka pozřena perloočkami, kde larva může přežívat až čtyři měsíce. Aby se tak onemocnění v oblasti udrželo, musí každý rok dojít k nákaze člověka.

Loňský předběžný celkový počet 11 případů představuje rekordní minimum, přesto ale zřejmě budou podle odborníků zapotřebí nové metody. Snahu totiž komplikují případy guinejských červů zjištěných u domácích zvířat. Onemocnění bylo poprvé zjištěno u psů v roce 2012, což si vynutilo změnu strategie. „Infekce u psů a koček v těchto posledních zemích znesnadňuje splnění cíle do roku 2030. Nenaučíte psa, že z jednoho rybníka je bezpečné pít a z toho druhého ne,“ podotýká Jordan Tappero, zástupce ředitele pro zanedbávané tropické nemoci Gates Foundation.

Výzkumníci ale již vyvíjejí nástroje k okamžité detekci nákazy ve vzorcích vody, pracují na diagnostických testech, které by mohly identifikovat případy měsíce před objevením parazita, a provádějí testy léku zvaného Flubendazol pro použití u infikovaných psů.

Zapomenuté problémy zapomenutých lidí

Carterovo centrum se ovšem soustředilo – a dodnes soustředí – i na další opomíjené nemoci, které se vyskytují v chudých oblastech a nejsou tak pro farmaceutický průmysl atraktivní z hlediska vývoje léků. Navíc často nebývají smrtelné, ale „jen“ oslabující, což je posouvá níže na seznamu chorob, na jejichž léčbu se investují peníze. Vedle drakunkulózy jde o Chagasovu chorobu, horečku dengue, trachomu, říční slepotu (onchocerciázu), lymfatická filariózu (elefantiázu) či schistosomiázu.

Nedlouho poté, co Carter opustil prezidentský post, zavolal doktoru Williamu H. Foegeovi, který se v 70. letech podílel na vymýcení pravých neštovic a za Carterova prezidentství vedl Centrum pro kontrolu nemocí a prevenci (CDC), aby ho požádal, zda by vedl Carterovo centrum. Foege tehdy Carterovi řekl, že v jeho oboru, tedy globálním zdraví, působí tak málo lidí, že ho nemůže opustit.

„Za pár dní mi volal zase a zeptal se: Změnil bys názor, kdybych se začal zajímat o globální zdraví? A přesně to se stalo. Nikdy neměl dost materiálů ke studiu. Stal se z něj větší odborník na globální zdraví než kdokoliv z oboru,“ vzpomíná podle New York Times Foege. „Když jsme se ho snažili informovat o nové oblasti, na které jsme pracovali, často se ptal: Kdo na tom ještě pracuje? Pokud na tom pracují jiní lidé, tak mě nepotřebujete.“

„Když se snažíte soutěžit o zdroje financí s těmi, kdo studují nemoci jako AIDS nebo tuberkulóza, není vždy snadné přimět lidi, aby se starali o tyto chronické a oslabující infekce,“ řekl Healthline Peter J. Hotez z Centra pro vývoj vakcín v Texaské dětské nemocnici a děkan National School of Tropical Medicine na Baylor College of Medicine, který s Carterem v průběhu let spolupracoval. V roce 2006 oba pracovali v panelu, který pomohl zavést termín „zanedbávané tropické nemoci“ do celosvětového zdravotnického lexikonu.

„Tyto tropické nemoci jsou mimo naši každodenní zkušenost tady v rozvinutém světě, ale způsobují nevýslovné utrpení lidem jinde,“ konstatuje William Schaffner, profesor infekčních nemocí na lékařské fakultě Vanderbilt University, podle něhož Carterovo centrum vrhlo světlo na „zapomenuté problémy zapomenutých lidí“.

„Mít ho před sebou, když mluvil o důležitosti chorob, o které se předtím většina lidí nezajímala, byla obrovská vzpruha pro všechny, kdo se oblasti opomíjených nemocí věnovali,“ popisuje Carterovo působení Hotez.

Svého vzácného postavení bývalé hlavy Spojených států využíval Jimmy Carter k lobování u prezidentů a premiérů ve prospěch těch nejchudších občanů. Se svou ženou Rosalynn Carterovou se vydávali do odlehlých koutů včetně Čadu a Etiopie, aby navštívili a utěšili nemocné. Právě za ně pak bojovali po návratu do hlavních měst na soukromých schůzkách nebo tiskových konferencích.

Léky proti říční slepotě či filarióze

Carter se přitom zasloužil také o zprostředkování obchodů s velkými farmaceutickými společnostmi. V 80. letech zahájila firma Merck & Company rozsáhlý program dárcovství léku Mectizan k léčbě onchocerciázy neboli říční slepoty, dalšího parazitárního onemocnění přenášeného malými muškami v Africe, Latinské Americe a na Středním východě.

„Řekli jsme, že lék budeme dávat lidem tak dlouho, jak bude potřeba, ale potřebovali jsme ho dostat do vesnic,“ popisuje Roy Vagelos, který program zahájil v roce 1987 jako výkonný ředitel společnosti Merck.

Carterovo centrum souhlasilo s tím, že začlení odstranění říční slepoty do svých aktivit a doručí pilulku Mectizan jednou ročně každému v infikovaných oblastech, dokonce i v těch nejizolovanějších komunitách.

O několik let později byl William H. Foege na schůzce v Paříži, kde Světová zdravotnická organizace oznámila, že Mectizan v kombinaci s dalším lékem, Albendazolem, léčí lymfatickou filariózu, parazitickou infekci, která může vést ke stavu elefantiázy, tedy abnormálnímu zvětšení končetin či jiných částí těla. Carter se setkal s výkonným ředitelem farmaceutické společnosti SmithKline Beecham, která vyrobila Albendazol, a koordinoval dohodu o zaslání léků pacientům v Africe a Latinské Americe. To pomohlo výrazně snížit přenos lymfatické filariózy v zemích včetně Nigérie a Etiopie.

Na Jimmyho Cartera vzpomíná i současný generální ředitel Světové zdravotnické organizace Tedros Adhanom Ghebreyesus. Ten se poprvé s Carterem setkal v době, kdy působil jako ministr zdravotnictví Etiopie. Jeho prioritou tehdy bylo zabránit úmrtím dětí na malárii a v distribuovat 20 milionů sítí na postele, ovšem tři miliony mu chyběly. Požádal proto zaměstnance Carterova centra, které se tehdy v Africe na malárii nezaměřovalo, protože na toto úsilí šly již finance z jiných zdrojů, s tím, že jeho hlavním zájmem je malárie, nikoli vzácnější nemoci. Carter okamžitě zareagoval, že centrum chybějící sítě sežene.

„To mi ukázalo, jaký je to člověk. Nepřijde a neřekne: Vím to lépe než ty. Říká: Znáš své problémy a znáš řešení. Vychází ze skromnosti a pokory. Nepřichází diktovat, přichází vám pomoci,“ popisuje Tedros Adhanom Ghebreyesus.

V roce 2001 také s Carterem konzultovali svoje charitativní priority Bill Gates a Melinda French Gatesová – a dostalo se jim rady, aby rozšířili svou práci v oblasti globálního zdraví. Carter tak pomohl rozptýlit Gatesovu skepsi. „Když se zeptáte, proč na tom nikdo nepracuje, pomyslíte si, že je to možná nemožné kvůli korupci nebo dodávkám. Ale Jimmy a Bill Foege řekli: Ne, opravdu to může fungovat,“ vzpomíná Gates. Všiml si také, že zatímco Carterovo centrum fungovalo v mnoha zemích, na projektech jeho jméno nebylo viditelné a místo toho stála v popředí práce místních. Když se pak Melinda French Gatesová Cartera zeptala, co se v průběhu času naučil a Gatesovým by mohlo pomoci, odpověděl: „Cokoliv děláte v globálním zdraví, musíte zapojit místní komunitu, která to začne vnímat jako vlastní práci – ne jako vaši práci, ale jako svou práci. Tak lze dosáhnout trvalé změny.“

V jednu chvíli Gatesova nadace zvažovala práci na vývoji nových léků a vakcín, ale Carter se zasadil o jinou prioritu: „Řekl: Kdybych byl vámi, utratil bych více peněz za nemoci, které dnes lidi trápí,“ říká Melinda French Gatesová. To podle ní vedlo k rovnováze mezi financováním budoucích vakcín a zmírňováním bolesti a utrpení v současnosti.

Jediný stoletý americký prezident

Pět desetiletí působení Jimmyho Cartera v oblasti globálního zdraví tak přivedlo nemoc guinejských červů na pokraj eliminace, pomohlo zajistit základní péči a hygienu milionům lidí a nastavilo nový standard pro to, jak by humanitární agentury měly spolupracovat se zeměmi, kterým pomáhají.

„Práce v oblasti globálního zdraví se může ukázat jako jedna z těch nejdůležitějších, které Jimmy Carter udělal,“ uzavírá William H. Foege.

Bývalý prezident Spojených států Jimmy Carter zemřel 29. prosince ve věku 100 let ve svém rodném městě Plains ve státě Georgia. Zdravotní problémy ho sužovaly posledních deset let – v roce 2015 mu byl diagnostikován metastatický melanom, který se rozšířil do jater a mozku. Následně však diagnózu překonal. V roce 2019 utrpěl sérii pádů, přičemž jeden z nich měl za následek zlomeninu pánve. Carter žil od února 2023 po sérii hospitalizací v domácím hospici. Carterova 77letá manželka Rosalynn Carterová zemřela v listopadu 2023 ve věku 96 let. Carterovi byli nejdéle sezdaným prezidentským párem v historii USA. Carter byl 39. prezident a jediný bývalý prezident, který dosáhl statusu stoletého.