Použít v oblasti vstupu vakcín do úhrad postup, jakým vstupují léky pro vzácná onemocnění, změnit způsob distribuce vakcín do ordinací praktiků pro dospělé, aby nebyli vystavováni takovému finančnímu riziku, nebo spočítat, zda by se vyplatilo rozšíření kohorty hrazeného očkování proti chřipce. Taková recepty na zlepšení proočkovanosti zazněly v rámci závěrečného diskusního panelu sympozia Zdravotnického deníku Zdravé stárnutí v Česku (více z tohoto panelu zde), jehož účastníci se pustili i do podrobné rozpravy o silných i slabých bodech tuzemské vakcinace.
V povinném očkování dětí nemáme žádné mezery v počtu nemocí, proti kterým se v Česku vakcinace provádí, řekl na úvod rozpravy místopředseda Výboru pro zdravotnictví Senátu Karel Zitterbart (za STAN). „Náš očkovací kalendář odpovídá standardu Evropy,“ doplnil s tím, že ovšem vnímá jiné obtíže, a to především u očkování živou vakcínou, kombinací MMR (kombinovaná vakcína proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám – pozn. red.). „V tom ale nejsme sami, nedůvěra lidí v pocovidové době je problém celoevropský. Proočkovanost klesá pod úroveň, kdy se už objevují regionální epidemie. Viděli jsme to například v oblasti západních a jižních Čech, kde proběhla malá epidemie spalniček,“ upozornil Zitterbart, podle něhož se jako zcela klíčová ukazuje edukace rodičů.
Zitterbart v diskusi také vyzdvihl efektivitu nepovinného očkování proti HPV, která je jedním z jeho zásadních politických témat v Senátu. A pochválil politické kroky, kterých se v nedávné době podařilo dosáhnout. „Jako zákonodárci jsme v posledních čtyřech letech odstranili řadu technických a administrativních bariér, které bránily efektivnímu očkování nepovinnými vakcínami,“ uvedl a zmínil například zvýšení úhradových kohort.
Systémovým krokem, který má pomoci proočkovanosti dospělých, je podle Zitterbartanávrh, který v oblasti vstupu vakcín do úhrad do značné míry kopíruje to, jakým způsobem do úhrad vstupují léky pro vzácná onemocnění. „To znamená standardní správní řízení vedené na Státním ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL), kde jsou účastníky řízení odborné společnosti, SÚKL, Státní zdravotní ústav a také zdravotní pojišťovny. Na základě kritérií, které v sobě zahrnují HTA hodnocení, vznikne nehodnotící zpráva, která je ve druhém kroku podstoupena ministerstvu zdravotnictví – a to rozhodne o úhradě,“ popsal legislativní návrh Zitterbart. A dodal: „Jde o transparentní proces, který má své jasné časové deadliny a jasně narýsovaný ‚jízdní řád‘ i odpovědnost jednotlivých aktérů. Zdravotním pojišťovnám to do budoucna umožní lépe plánovat své náklady, protože se toho procesu budou účastnit aktivně. A čeští pacienti se k některým vakcínám dostanou rychleji.“
Podle místopředsedy Výboru pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny a předsedy správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny Toma Philippa (KDU-ČSL) vše směřuje k tomu, že popsaný návrh bude Sněmovnou nakonec schválen. „Myslím si, že se nakonec s kolegy dohodneme, protože základ původního odporu ze strany ze strany Poslanecké sněmovny spočíval spíš v nestandardním postupu, v nedodržení legislativních postupů, než v obsahu návrhu jako takovém,“ řekl Philipp.
Zbavit praktiky velkého finančního rizika
Senátor Zitterbart v diskusi upozornil na to, že přestože je očkování proti chřipce z veřejného zdravotního pojištění seniorům ve věku nad 65 let hrazeno, je u nich proočkovanost jen zhruba 25procentní, což je ve srovnání s řadou evropských států velmi nízké číslo. Jednu z možných příčin nízké proočkovanosti rozebral senátor v diskusi podrobněji. „Je důležité mluvit o tom, jak úhrada očkování probíhá pro samotné poskytovatele. Praktičtí lékaři totiž sdílejí velké finanční riziko, které spočívá v tom, že si předem plánují počet vakcín, které ‚předpokládaně‘ vyočkují,ty nakoupí od distributora a teprve zpětně je dostávají od zdravotních pojišťoven uhrazené v odstupu třeba dvou, tří nebo čtyř měsíců,“ upozornil Zitterbart s tím, že jsou praktičtí lékaři vystaveni riziku, že vakcíny, které nakoupili, nevyočkují. „Pro praktiky je – bez nějakých asistentek pouze ze zdravotní sestrou – obtížné plánovat a oslovovat vhodné seniory,“ dodal senátor.
A nabídl i řešení. „Možná by stačilo, aby se změnil způsob, jak jsou vakcíny do ordinací praktiků pro dospělé distribuovány – analogie toho, jak je třeba distribuováno povinné očkování pro nás pediatry. Když si vakcíny objednáme, distributor nám je zaveze, neplatíme je a zároveň je propláceno distributorovi, a nikoliv praktickému lékaři,“ vysvětlil Zitterbart. Taková drobná úprava, díky níž by praktici pro dospělé nenesli tak velké finanční riziko, by podle něj mohla vést k tomu, že budou „očkovat radostněji“.
S tím, že i taková drobná změna může být tím, co „promaže soukolí“ a odstraní bariéry očkování, souhlasí i poslanec Philipp. „Je ale samozřejmě ekonomicky složité, jak nastavit, kdo by vlastně vakcíny hradil – jestli stát, nebo pojišťovna –, kdo za to bude zodpovědný a jaká bude motivace pro lékaře, aby vakcíny opravdu vyočkovali,“ řekl Philipp a dodal, že by bylo dobré udělat analýzu toho, jaký by byl případný dopad hrazeného očkování pro mladší kohorty a jestli by bylo ekonomicky smysluplné, hradit očkování proti chřipce třeba už lidem starším 55 let, nebo dokonce 45 let.
Analýzy dokazují, že zatímco náklady na rozšíření kohorty hrazeného očkování proti chřipce by se pohybovaly v řádu stovek milionů korun, zatímco přínosy – hlavně v produktivitě pro ekonomiku – by byly v miliardách, připomněl v diskusi vedoucí Institutu pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace Masarykovy univerzity Brno Jakub Hlávka. „Je potřeba spočítat společenské přínosy, a pokud by se nám například podařilo rozšířit očkování proti chřipce tak, že to zvedne produkty naší ekonomiky, pak bychom se měli zamyslet nad tím, jaké přínosy z toho budou plynout pro ministerstvo financí – z vyššího výběru daní – a takto možná i sekundárně podpořit příliv prostředků pro veřejné zdravotní pojištění,“ vysvětlil Hlávka s tím, že náklady ušetřené v produktivitě budou výrazně vyšší než náklady ušetřené z medicínského hlediska.
Vakcinační strategie musí být razantní
V brzké zlepšení proočkovanosti proti chřipce nevěří Karel Zitterbart. „Jsem v tomto pesimistou, byť opravdu velmi nerad. Ale myslím si, že abychom opravdu radikálně zvýšili proočkovanostproti chřipce ve věkové kategorii nad 65 let, museli bychom opravdu významně zapracovat s praktiky. Možná by pomohla změna ve financování vakcín, o níž jsem mluvil, ale hlavně by bylo třeba změnit paradigma k primární péči. Nedůvěra, zvláště po covidu, je velká a já v tuto chvíli nevidím, že bychom tu měli nějaký silný vakcinační program nebo vakcinační hnutí, který by těmi správními nástroji behaviorální ekonomie a psychologie cílilo k tomu, že se důvěra k očkování zvýší,“ vysvětlil Zitterbart, podle něhož potřebujeme silnou finanční strategii. „My po ní koneckonců jako senátní výbor voláme a oslovili jsme ministerstvo a státní správu. A něco se děje, ale výstupy ještě nejsou a diskuse by měly v následujících měsících zintenzivnit. Protože reálná potřeba silné vakcinační strategie tady je a naplněná není,“ dodal senátor.
Podle Toma Philippa musí být vakcinační strategie, která má uspět, razantní a silná. „Je potřeba použít nástroje, které populaci vyburcují k tomu, aby si uvědomila, že je třeba se nějakým způsobem chovat. Vyžaduje to ale finanční prostředky, soustředěný tlak a soustředit se na ty správné věci, a ne se zabývat nějakými drobnostmi,“ míní Philipp.
Proočkovanost proti chřipce se v Česku může – pokud si to dáme za cíl – zvýšit podle Jakuba Hlávky. „Předpokladem je, že na to budou klíčové instituce v naší zemi prioritně cílit své prostředky a vytvoří potřebné podmínky,“ uzavřel Hlávka.
Mohlo by vás zajímat
Foto: Radek Čepelák
Poděkování za podporu sympozia patří společnostem GSK, Bristol Myers Squibb, AKESO holding, Tiscali Media a Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra ČR.
V závěrečném textu o diskusi tohoto panelu si v příštích dnech můžete přečíst názory účastníků na to, jak k zefektivnění systému slouží data – z oblasti zdravotní i sociální – a kdo by je měl spravovat a využívat.
