Zatímco v předchozích letech Česko v incidenci a mortalitě nádorových onemocnění „vedlo“, dnes je na tom v těchto statistikách mnohem lépe. Horší je to se záchytem onemocnění v pozdějším stádiu, který navzdory probíhajícím screeningům zůstává vysoký. Cenou za to je nízká šance na vyléčení a vysoká ekonomická zátěž. „Jestli něco neuděláme, tak nás čeká situace, kterou nebudeme schopni ufinancovat,“ varoval na 2. ročníku Evropské onkologické konference Zdravotnického deníku ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) Ladislav Dušek.
Co se týče makropohledu, jsou výsledky české onkologie nadprůměrné a v čase se zlepšují tak, že se významně dostávají nad některé vyspělé státy. „Když jsem vstupoval do české onkologie, vzhlíželi jsme k Velké Británii nebo Německu. Dnes jsme v řadě indikátorů těmto zemím definitivně ujeli,“ chválí Česko Dušek.
Jako příklad pozitivního posunu uvádí ředitel ÚZIS zhoubný nádor kolorekta. Ještě v roce 2008 bylo Česko v rámci incidence na 3. místě v Evropě, v roce 2020 kleslo na 14. místo. Ještě výraznější skok nastal v případě úmrtnosti, kde si Česko v rámci Evropy ze 3. místa v roce 2008 polepšilo nejprve na 9. místo (2012) a následně na 20.–21. místo (2020). „Mortalita je pod incidencí. Když to standardizujeme na věk, jde o sympatický vývoj, do kterého se promítá i efekt včasné diagnostiky a léčby,“ podtrhuje Dušek.
Upozorňuje na to, že k výsledkům nelze přistupovat pouze z hlediska mortality, klíčovým parametrem je vývoj pětiletého relativního přežití. I v tomto směru Česká republika zaznamenává úspěch. V případě 1. stádia už zmíněného zhoubného nádoru tlustého střeva a konečníku se šance na pětileté relativní přežití pohybuje na hranici 90 procent. Obrovský posun nastal také v léčbě zhoubných nádorů průdušnice, průdušek a plic.
V případě zhoubného melanomu kůže nebo zhoubného nádoru prsu léčba v prvním stádiu dokonce často „skočí“ nad 100 procent úspěšné léčby. Výborné výsledky pětiletého přežití vykazuje i léčba rakoviny prostaty – a to dokonce nejen v raných stádiích nemoci. Podle Duška je důvodem mimo jiné i dostupnost moderní centrové léčby.
Statistiky pětiletého přežití se významně zlepšují také u nádorových skupin, na které se často zapomíná, například zhoubných nádorů hlavy a krku. I zde je úspěšnost léčby vyšší nejen ve stadiu 1, kde atakuje hranici 90 procent. V případě stadia 2 dosahovala v letech 2020 až 2022 téměř 75 procent, u stádia 3 pak více než 62 procent. I zde Dušek dává zásluhy nejen chirurgii, ale i moderní léčbě.
Velký podíl záchytů ve vyšším stádiu navzdory screeningům
Co české onkologii výše zmíněné statistiky kazí? Podle šéfa ÚZIS je to zejména velmi vysoký podíl pozdě zachytávaných nádorů, a to i u diagnóz s funkčním screeningem. Významná část lidí se screeningových programů stále neúčastní a riskuje tak záchyt nádorového onemocnění v pokročilém stadiu, s nižší šancí na úplné vyléčení.
Pokrytí cílové populace (účast ve screeningu) dosahuje u nádoru prsů 70 procent, u děložního hrdla 80 procent a u tlustého střeva a konečníku 47 procent. Podle Duška jsou ale skutečná čísla ještě nižší: „Kdybychom počítali exaktně test okultního krvácení do stolice a primární screeningovou kolonoskopii, jsme na pouhých 33 procentech.“
Mohlo by vás zajímat
Zatímco tedy statistiky incidence a mortality vypadají podle Duška pozitivně, pohled na záchyty karcinomů ve 3. a 4. stádiu vůbec optimistický není. „V případě karcinomu prsu ročně při běžícím mamilárním screeningu zachytáváme 1200 až 1600 pokročilých nádorů. A mortalita, světe, div se, je zhruba 1600 až 1700.“
Podobné statistiky vykazuje také karcinom kolorekta. „Je nádhera, co screening dokázal s incidencí a mortalitou. Ale opět máme obrovské množství pozdních záchytů,“ doplňuje Dušek s tím, že rozdíl v přežití, když už je rakovina zachycená, mezi prvním a čtvrtým stádiem, činí 75 procent.
Demografie je neúprosná
Vysoký záchyt onkologického onemocnění v pozdním stádiu se také negativně propisuje do finanční stránky. Podle propočtů, o které se Dušek opírá, jen v případě jediné diagnózy, karcinomu kolorekta ve stádiu 3+, činí celoživotní náklady na péči z veřejného zdravotního pojištění 2,6 miliardy, náklady na léčbu rok po diagnóze pak cca 720 milionů korun.
Dušek také na základě informací z Ministerstva práce a sociálních věcí upozorňuje na další částky – náklady na invalidní důchody, příspěvky na péči a nemocenské: „Jen na těchto třech položkách činí náklady 1,2 miliardy. A to nemáme započítané, že tito lidé vypadli z práce, neplatili sociální a zdravotní pojištění a pobírali řadu dalších dávek. Takže si troufnu říct, že jenom to všechno dohromady činí pět miliard korun.“
Co může v tomto směru nastat? Demografie je podle Duška neúprosná. „Jestli s tím něco neuděláme, čeká nás situace, kterou nebudeme schopni ufinancovat. V téhle zemi se v následujících asi dvaceti letech více než zdvojnásobí počet seniorů ve věku 85+, kohorta 75+ naroste 1,7krát. Bude-li minimálně stejná nemocnost, jak je dnes, tak s tímto koeficientem pojedou nahoru nádory,“ upozorňuje ředitel ÚZIS s tím, že se zdaleka nejedná jen o nádorová onemocnění, růst budou také případy srdečních selhání nebo diabetu.
„Česká onkologie není jediná, která takové výzvě čelí. Má šanci se do roku 2030, který je za rohem, dostat na více než 530 tisíc v aktivní prevalenci léčených. A pokud by to tímto tempem jelo dál, a nemám důvod se domnívat, že ne, spíš to bude silnější, tak jsme v roce 2040 na 621 tisících a v roce 2050 na 730 tisících, predikuje Dušek s tím, že se jedná o velmi vážnou výzvu, kterou nelze ignorovat.
Řešení: disease management, prevence, propojení sociální a zdravotní péče
Hlavní výzvy, které by měly pomoci tomu, aby se v budoucnu alespoň částečně ušetřilo, zůstávají stejné. Klíčový je disease management: správná péče – správně diagnostikovanému pacientovi – na správném místě. A v tomto směru, jak Dušek poznamenává, má před sebou Česko ještě řadu výzev. Mimo jiné nemáme dobře zvládnutou dostupnost péče ve všech regionech ani dlouhodobou dispensarizaci .
„Jednou z cest je, že se onkologie nadechne k odvaze, osobně říkám k ,sekundární centralizaci‘. Primární centralizací pro mě byly vždycky komplexní onkologická centra (KOC), ideálně regionálně rovnoměrně rozložené, které koncentrují pacienty na protinádorovou léčbu. A v rámci sítě KOCů musí nevyhnutelně docházet k ,sekundární koncentraci‘ třeba vysoce specializované protinádorové chirurgické péče,“ vysvětluje Dušek.
Zásadní je také prevence, do které Dušek řadí i efektivní předávání pacienta do péče praktického lékaře. „V Česku začínáme pozorovat jev, že spousta pacientů s onkologickými onemocněními je v péči vysoce specializovaných center, ale nemá běžné prohlídky u praktických lékařů. Předávání onkologických pacientů do dispenzární péče praktiků začalo slibně, ale zvlášť neakceleruje. A to je chyba, protože výsledkem jsou následné malignity ve stejné nebo jiné primární lokalizaci vyrostlé na člověku, který byl už léčen nebo je léčen pro jiný zhoubný nádor. A tyto následné malignity jsou zachytávány zase z velké části pozdě,“ popisuje.
V neposlední řadě by mělo pokračovat propojování zdravotních a sociálních služeb, zejména péče v závěru života. „V tomto se Česká republika silně a pozitivně probouzí – vznikají paliativní týmy, posiluje Česká společnost paliativní medicíny,“ říká Dušek a dodává, že aktuálně řeší analytickou studii pro chystaný národní plán paliativní a geriatrické péče.
Zatímco nyní se tento typ péče týká zhruba 180 tisíc unikátních onkologických pacientů, v roce 2040 jejich počet naroste na přibližně 410 tisíc a víc, na což je nutné myslet s předstihem. „Pokud nebudeme mít připravený arsenál pro komunitní ošetřovatelskou péči, budou tito lidé mířit na akutní lůžkovou péči prostřednictvím záchranných služeb. To se nedá ufinancovat, navíc to není pro ně vůbec nic optimálního,“ informuje Dušek.
K postupnému zlepšování stavu přispívá lepší organizace péče a intervence nemocničních paliativních týmů (NTPP). Ty sice vznikají ve velkém množství, stále ale registrujeme velké rozdíly mezi regiony. Podíl pacientů s vykázanou péčí NTPP na očekávatelných úmrtích má regionální rozsah od 1,4 do 19,5 procenta.
Foto: Radek Čepelák
Poděkování za podporu konference patří Národnímu ústavu pro výzkum rakoviny, Všeobecné zdravotní pojišťovně a společnostem Novartis, MSD, Bristol, Tiscali Media a Akeso.
