Právě probíhající každoroční a stále se prohlubující „zimní krize“ v anglické Národní zdravotní službě (NHS) opět dokazuje, jak velký problém bude mít labouristická vláda s napravováním systému, který paradoxně Britové považují za svou chloubu. Péče poskytovaná na chodbách, sáhodlouhé pořadníky i prehistorické IT systémy ovšem určitě nejsou něčím, co by Angličanům někdo záviděl. Ministr zdravotnictví Wes Streeting by to však chtěl změnit. Minulý týden tak oznámil větší zapojení soukromého sektoru a během jara by měl být zveřejněn desetiletý plán NHS. Součástí řešení ovšem musí být i reforma sociálních služeb. O situaci informují například deníky The Guardian, The Independent či Financial Times.
Minulý týden zažily anglické nemocnice druhý největší nápor pacientů od covidu. Stephen Powis, národní lékařský ředitel NHS England, podle The Guardian uvedl, že nemocnice jsou pod mimořádným tlakem a personál některých urgentních příjmů zažívá dny podobné jako na vrcholu pandemie. Skoro 20 tisíc lidí tak muselo minimálně hodinu čekat v sanitce, než se je povedlo předat na urgentním příjmu. Tyto záseky přitom mohou poškodit až tisíc pacientů denně. Podle The Independent se v jedné nemocnici čekalo na přijetí na oddělení dokonce 50 hodin.
V anglických nemocnicích, které jsou na přelomu roku pacienty zahlceny již tradičně, tak je mnohahodinové čekání samozřejmostí. Standardní sezónní adaptací se stala také péče poskytovaná na chodbách na pojízdných lůžkách a invalidních vozících. Prostory, kterým se eufemisticky začalo říkat TES (Temporary Escalation Space) obsluhují tzv. CRN čili Coridor Registred Nurse (chodbová registrovaná sestra). Vedle chodeb v zimě bývá péče poskytována také v tělocvičnách určených pro rehabilitace či na parkovištích.
Chřipkovou sezónu tak anglické zdravotnictví překonává zejména za pomoci kreativity a pochopitelně ústupků v kvalitě péče. Jenže tím problémy NHS zdaleka nekončí, právě naopak. Setrvalým problémem jsou zejména dlouhé čekací lhůty a pořadníky na plánovanou péči. Ministr zdravotnictví Wes Streeting by chtěl lhůty snížit tak, aby se většina pacientů vešla do 18 týdnů.
Minulý týden se proto Streeting dohodl se soukromým sektorem, aby mu pomohl s milionem plánovaných výkonů na čekací listině. Jednat by se mělo zejména o gynekologii, kde více než 18 týdnů dnes čeká 260 tisíc žen, či ortopedii, kde nad doporučenou lhůtu čeká přes 40 procent pacientů. Prioritu by také měly mít odlehlejší oblasti. Ošetření prostřednictvím nezávislého sektoru budou bezplatná.
Mohlo by vás zajímat
„Když se čekací listiny nafoukly na 7,5 milionu, nedovolíme, aby ideologie nebo staré způsoby jednání stály v cestě tomu, aby se životy lidí mohly vrátit do starých kolejí. V našem Plánu změny nabízíme přestavění NHS, a porušili bychom naše povinnosti, kdybychom nevyužili všechny dostupné zdroje k tomu, abychom pacientům poskytli péči, kterou tak zoufale potřebují. Tato dohoda zajistí, aby pracující lidé dostali větší výběr, kdy a kde dostanou léčbu, a poskytne větší podporu oblastem, které to nejvíce potřebují,“ uvedl v tiskovém prohlášení premiér Keir Starmer.
„Tato nová dohoda pomůže rychleji zkrátit čekací doby v částech země, kde je potřeba největší, a v gynekologické péči, kde jsou ženy nuceny čekat moc dlouho. Kroky, které jsme již učinili během prvních šesti měsíců, přinesly to, že čekací listiny začaly klesat. Investice a reformy, které nyní provádíme, zajistí, že splníme plán změny a zkrátíme čekací doby z 18 měsíců na 18 týdnů,“ slibuje ministr zdravotnictví a sociální péče Wes Streeting s tím, že cílem je naplnit ústavní standard NHS, že 92 procent pacientů v Anglii nebude čekat déle než 18 týdnů od doporučení k léčbě – což se nedaří plnit už od roku 2015.
Podle Streetinga byl během vlády konzervativců zaveden dvoustupňový systém, kde ti, kteří si to mohli dovolit, platili za péči v soukromé sféře. „Ukončíme tento dvouúrovňový systém. Tam, kde je volná kapacita v nezávislém sektoru, ji využijeme. Dohodli jsme se, že budeme spolupracovat a oni nám pomohou se zkrácením čekacích dob NHS,“ dodal podle The Guardian Streeting.
Jenže podle Centra pro zdraví a veřejný zájem není ministrův plán reálný, a to z jednoduchého důvodu. Zdravotníci působící v soukromém sektoru jsou zpravidla také zaměstnaní u NHS. „Zjednodušeně řečeno, soukromé nemocnice nejsou schopny provádět žádné operace bez využití lékařů, chirurgů či anesteziologů NHS,“ poukazuje centrum.
Nejtěžší úkol: získat výsledky vyšetření z jiné nemocnice
Využít soukromý sektor je ovšem strategie, která zafungovala už za Tonyho Blaira, kdy vedla k nejkratšímu čekání a nejvyšší spokojenosti pacientů v historii NHS. Podle reportérky Financial Times Camilly Cavendishové bude nyní úspěch z části záviset na tom, jak moc se chce vláda spolehnout na soukromé nemocnice, a také na tom, jak rychle dojde k reformě dalších částí systému.
Vláda se snaží jít dále a rychleji než Blair, ale s méně penězi – očekává se 3,5procentní roční nárůst ve srovnání s pěti až šesti procenty. O to důležitější tak je reformní část. „Vláda však považuje řešení čekacích dob a pořadníků za zásadní pro své vlastní vyhlídky na znovuzvolení – a pro udržitelnost NHS, kdy je spokojenost veřejnosti na historickém minimu,“ podtrhávají Financial Times.
Co tedy Streetingovo ministerstvo, které dostalo do rozpočtu 22 miliard liber navíc, chystá? Produktivitu v NHS by chtěl ministr zvýšit sázkou na moderní technologie. „Zaměstnanci NHS říkají: Líbí se nám, co říkáte o umělé inteligenci, genomice či strojovém učení, ale byli bychom vděční, kdybychom mohli ráno zapnout stroj a on fungoval,“ konstatuje Streeting.
Zaměstnanci totiž musí zápasit s beznadějně zastaralými IT systémy, takže by sdílení dat a digitalizace mohly snížit pracovní zátěž a zvýšit efektivitu.
„Někdy strávím až hodinu na telefonu a tři hodiny čekáním na stažení skenů. Je to zkušenost, se kterou se jistě mohou ztotožnit i ostatní lékaři. Jsou chvíle, kdy vás přepojují z oddělení na oddělení po telefonu, přičemž nikdo není schopen říci, odkud máte skeny získat. Je zarážející, že v roce 2025, v době umělé inteligence a nositelných technologií, má NHS různé IT systémy napříč nemocnicemi a ordinacemi. Proč je přístup ke skenům od jiného trustu jedním z nejobtížnějších úkolů, které budete jako lékař dělat?“ ptá se v komentáři pro The Spectator lékař z Birminghamu Ammad Butt.
Opomíjení sociálních služeb a nesmyslná pravidla
V rámci vládního 10letého plánu NHS, který má být zveřejněn letos na jaře, chce dále Streeting přesunout pozornost od nemocí k prevenci tak, aby lidé trávili více života ve zdraví. Plánuje proto přimět potravinářský průmysl k podpoře zdravějšího jídla a začít bojovat s epidemií obezity.
Součástí změny by také měl být přesun zdravotní péče z nemocnic do komunity. Zde je třeba připomenout, že britské nemocnice mají méně lůžek než řada evropských států, a navíc v nich mnohdy pobývají pacienti, kteří by tam vůbec neměli – rodiny, kterým se nepovedlo objednat se u praktika, dekompenzovaní diabetici či lidé, kteří by měli pobývat v sociálních službách. Jedna studie naznačuje, že až třetina hospitalizací osob starších 65 let je nevhodná nebo se jim lze vyhnout. Problematice jsme se věnovali zde.
Proto se úspěšná reforma NHS neobejde bez reformy sociálních služeb, což zdůrazňuje ve svém komentáři pro British Medical Journal analytik Richard Humphries.
„Po šesti měsících u moci vláda Spojeného království konečně stanovila, jak hodlá řešit dlouhodobé a dobře zdokumentované problémy sociální péče o dospělé. To je třeba přivítat. Ústředním návrhem je ustavit nezávislou komisi „k vybudování národního konsenzu kolem nové Národní pečovatelské služby schopné uspokojit potřeby starších a postižených lidí ve 21. století.“ Hodně bude záležet na podrobných podmínkách, které ještě budou zveřejněny, ale nejzjevnější obava je z načasování. Komise nezačne fungovat dříve než za další tři měsíce a první fáze práce – „hmatatelná, pragmatická řešení, která lze implementovat po etapách“ – bude předložena až v roce 2026. Druhá fáze s doporučeními pro financování a reformu bude do roku 2028. Poskytovatelé péče, rady a think-tanky vyzvaly komisi, aby postupovala rychleji, protože finanční tlaky a tlaky na služby sílí,“ konstatuje Humphries.
Vedle toho už vláda oznámila některá okamžitá opatření, včetně školení pečovatelských pracovníků, kteří by mohli poskytovat zdravotní intervence, navýšení grantu pro zdravotně postižené o 86 milionů liber, využívání aktualizované technologie ke sdílení informací mezi zdravotnickými profesionály a pečovatelským personálem a vylepšení kariérních postupů pro pečovatele.
„Všechna opatření mají svá opodstatnění, ale zdaleka nedosahují toho, co je potřeba k úplnému vyřešení ústředních, vzájemně souvisejících problémů kapacity, pracovní síly a financování. Nenahrazují ani podstatné dodatečné náklady vytvořené podzimním rozpočtem. Ačkoli by sociální péče neměla být zodpovědná za všechny současné provozní tlaky, kterým NHS čelí, vzájemná závislost je nepopiratelná. NHS nebude nikdy řádně fungovat bez reformované a adekvátně financované sociální péče,“ podtrhává Humphries, podle něhož bude úspěch vládního přístupu záviset na politické vůli jednat na základě zjištění komise a odhodlání poskytnout potřebné dlouhodobé investice.
Úspěch reforem ovšem bude záležet také na odbourání byrokracie a neochoty systém měnit. „Když jste reformátorem v rámci NHS, můžete se tak trochu cítit jako disident v Sovětském svazu. Zaměstnanci, kteří chtějí zlepšit péči o pacienty, se často ocitají v izolaci a musí bojovat proti systému. Během covidu si jeden nemocniční lékař uvědomil, že on a jeho kolegové mohou dostat ty nejnaléhavější případy rychleji, pokud si sami dovezou lůžka do nejvyššího patra za použití klíče k výtahu. Jenže mu bylo řečeno, že tyto klíče mohou dostat jen vrátní. Tak si svazek obstaral mimo budovu. A to je jen jeden příklad. NHS a sociální péče jsou plné podnikavých lidí, kteří vidí, co je třeba udělat, ale nedostává se jim sluchu. Ošumělé budovy a dlouhé hodiny jsou demoralizující, stejně jako nedostatek autonomie. A naopak, existuje jen málo věcí více motivujících než pocit, že můžete nastartovat změnu,“ uzavírá Camilla Cavendishová ve Financial Times.