Práce na urgentním příjmu vyžaduje odolnost, asertivitu a schopnost rychle se rozhodovat. Přestože jde o obor, v němž hrozí vysoké riziko vyhoření, pro lékaře je to cenná škola a skvělá příprava pro povolání. To je podle předsedy Sdružení praktických lékařů (SPL) Petra Šonky důvodem, proč by zkušenost z urgentu měla být součástí povinné odborné praxe pro budoucí praktické lékaře v rámci předatestační přípravy. Řekl to na konferenci Medidays. V panelu s dalšími odborníky se také pozastavil nad účelností výstavby nových urgentních příjmů v oblastech, kde už jich je dostatek. Svitavský praktický lékař Jiří Šoupal je přesvědčen o platnosti rovnice, že čím více urgentů bude fungovat, tím více pacientů na ně bude chodit.

Nové výzvy Integrovaného regionálního operačního programu (IROP) nabídnou více než 3,8 miliardy korun na modernizaci urgentních příjmů v nemocnicích. Peníze bude možné využít na stavební úpravy, nákup vybavení, IT technologie i budování speciálních prostor. Jsou tyto investice k něčemu dobré, když chybí samostatný vzdělávací program pro tzv. emergentní medicínu? A je správný současný model, kdy tuzemské urgentní příjmy fungují jako dispečink rozesílající pacienty ke specialistům? Nejen o tom hovořili panelisté na letošní konferenci Medidays.

„Urgentní příjmy fungují, ale nefungují optimálně,“ zhodnotil primář urgentního příjmu Nemocnice Pardubice Ondřej Rennét. Například v USA nebo Velké Británii jsou lékaři na těchto odděleních schopní ošetřit prakticky všechny akutní stavy, v České republice však byl přijat model takový, že urgentní příjmy fungují spíše jako filtr do nemocnice. Což však podle panelistů není špatně. Shodli se ovšem, že v tuzemsku nadále panují velké rozdíly mezi tím, jak péče na těchto odděleních vypadá v různých regionech. „Nyní se dostáváme do stádia, kdy mnoho fakultních nemocnic má fungování urgentních příjmů správně nastavené, ale jde nyní o to rozšířit to do menších nemocnic… Naším cílem za společnost je sjednotit fungování urgentních příjmů,“ řekla primářka Dětského urgentního příjmu Fakultní nemocnice v Motole Jitka Dissou.

200 tisíc dětí nemá praktika

Předseda SPL Šonka nato otevřel téma, zdali mají urgentní příjmy být všude, kde v současné době díky dotační podpoře státu vznikají. Podle něj někdy dochází k případům, kdy si o dotace na jejich zřizování žádají i nemocnice, kde nejsou další urgentní příjmy potřeba a dopadá to tak, že jich je v jednom menším městě několik.

Praktický lékař a bývalý lékař z motolského urgentu Jiří Šoupal označil dotacemi podpořené zřizování urgentů přímo za „experiment“. „Může to být začátek nového oboru, kdy se část anestezie, interny a dnešních urgentistů, kteří jezdí na záchrance, přizpůsobí a dovzdělá a bude schopná pracovat na urgentu tak, jako v anglosaských zemích. Nebo se dostaneme do situace, jako je například v Německu, kde se na urgentu setkávají různé specializace – a tak to u nás dnes většinou je – a to není příliš efektivní. Probíhají tam pak diskuze, čí ten pacient je a na jaké lůžko půjde,“ nastínil Šoupal dva možné scénáře dalšího vývoje.

Ať tak nebo tak, systém je podle Šoupala přetížený a paradoxně ho více urgentních příjmů nevyřeší. „Čím více bude urgentů, tak tím více tam bude chodit lidí,“ řekl. Přitom problémem zůstává, že na tato oddělení docházejí i pacienti, kteří nejsou v natolik vážném stavu a spíše chtějí ušetřit čas. Na základě své zkušenosti z motolské nemocnice řekl, že takoví pacienti tvoří dobrých 70 procent všech docházejících. Jako opatření, které by přehlcenost urgentů snížilo, doporučil zavedení poplatků.

Mohlo by vás zajímat

Šonka jej doplnil s tím, že zahlcení urgentů souvisí také s tím, že přibližně milion lidí v Česku nemá registrujícího praktického lékaře, z toho 200 tisíc dětí, a tito lidé zákonitě v případě potíží končí právě na urgentech.

Vzdělaný pacient = půl práce

Jako další opatření Šoupal doporučil edukaci veřejnosti. „Edukace ve zdravotních otázkách by měla být už od základních škol, a to včetně zdravého životního stylu i toho, jak se orientovat v systému,“ dodal. Takový pacient totiž podle něj ulehčí stav sobě i práci zdravotníkům. A jak uvedla primářka Dissou, na urgentním příjmu je práce s pacienty mnohdy velmi náročná. „Lékař na rugentu musí být dostatečně asertivní, nadšený a odolný,“ je přesvědčena. Nezřídkakdy na nich dochází ke konfliktům, přičemž ve spojitosti s tlakem zodpovědnosti může u takového lékaře dojít jednoduše k vyhoření. „Taková práce se dá dělat maximálně deset let,“ je přesvědčena Dissou.

Zkušenost z tohoto prostředí je však neocenitelná. Předseda SPL Šonka se proto vyslovil za to, aby praxe na urgentním příjmu byla součástí předatestační přípravy praktických lékařů. „Jenže systém je příliš rigidní a zatím to nejde. Obnášelo by to změnu vyhlášky i zákona,“ dodal závěrem.