Po ztrátě nenarozeného dítěte by rodiče ve Velké Británii měli mít možnost využít dvoutýdenní placené pracovní volno, aby mohli truchlit. Tak zdůvodňuje skupina britských poslankyň a poslanců návrh na změnu pracovního práva v zemi. Tato možnost by měla být dostupná všem ženám, které potratí před 24. týdnem těhotenství, a také jejich partnerům či partnerkám. Doporučuje to parlamentní Výbor pro ženy a rovnost. Na téma upozornil deník The Guardian.

Ztráta dítěte i před jeho narozením je spojena s obrovským zármutkem, který zasáhne jak matku, tak její protějšek, a proto by jim mělo být umožněno truchlit. Navzdory tomu, jak je tato situace náročná, doposud není ve Velké Británii nijak ošetřena z hlediska pracovního práva. To se rozhodl parlamentní Výbor pro ženy a rovnost změnit a ve své zprávě navrhuje, aby došlo v tomto ohledu ke změně, protože je třeba, aby tento „zármutek byl uznán i zákonem“.

Skupina poslankyň a poslanců to zdůvodňuje tím, že zhruba každé páté těhotenství v zemi skončí potratem před 24. týdnem, což je asi 250 tisíc případů ročně, a zhruba každá pátá žena během svého reprodukčního života prožije potrat.

„Nebyla jsem připravená na šok z potratu v práci během mého prvního těhotenství. Stejně jako mnoho jiných žen jsem musela jít na nemocenskou. Ale já jsem byla pohlcená smutkem, nikoliv nemocná. Cítila jsem pocit obrovské ztráty. Potrat a ztráta těhotenství mohou být pro ženy a jejich rodiny zničující, s emocionálními i fyzickými následky. Takové zkušenosti bohužel nejsou neobvyklé, a přesto současná legislativa neodpovídá této tvrdé realitě,“ citoval deník The Guardian zdůvodnění návrhu Sarah Owen, labouristické poslankyně a předsedkyně výboru. Cílem výboru je, aby se rodičům po ztrátě nenarozeného dítěte dostalo odpovídající podpory.

Už nyní někteří britští zaměstnavatelé, včetně NHS, dobrovolně nabízí ženám po samovolném potratu, možnost čerpat několik dní placeného volna, ale stávající zákonná úprava tyto situace neřeší.

Mohlo by vás zajímat

Nemocenská není řešení

Už nyní mají ženy, které porodí mrtvé dítě po 24. týdnu těhotenství či přijdou o dítě před 18. rokem věku možnost čerpat dvoutýdenní placené rodičovské volno, aby mohly truchlit nad ztrátou dítěte. Tuto možnost mají i jejich partneři či partnerky. Výbor chce v tomto ohledu narovnat podmínky pro oba truchlící rodiče, protože podle jeho zjištění zármutek, který zažívají, je obdobný. Podle zprávy výboru však tako „fyzická a emocionální bolest“ ze ztráty těhotenství není vždy „brána vážně“, a i v rámci zdravotnického systému se ženy setkávají s tím, že je na potrat nahlíženo jen jako na „klinickou epizodu“.

Pokud však dojde k úmrtí nenarozeného dítěte před 24. týdnem těhotenstvím, stávající úprava pracovního práva dává ženám jedinou možnost, a to čerpat nemocenskou. To je však podle výboru „nevhodná a neadekvátní“ forma podpory ze strany zaměstnavatele, protože „neposkytuje přiměřenou diskrétnost či důstojnost“ a současně mohou být ženy v důsledku (dalšího) čerpání nemocenské vystavené diskriminaci na pracovním trhu. Navíc nízká výše nemocenských dávek může vést k tomu, že řada žen si jednoduše nemůže dovolit nepracovat, i když potřebují truchlit.

Proto výbor navrhuje stávající možnost čerpání placeného rodičovského volna po ztrátě mrtvě narozeného dítěte či úmrtí dítěte mladšího 18 let rozšířit na další situace, kdy rodiče prochází náročnou ztrátou. Přesněji by tato možnost měla být nabídnuta v případě samovolného potratu, mimoděložního těhotenství, molárního těhotenství, ztrátě embrya při asistované reprodukci či ukončení těhotenství z medicínských důvodů.

Je to smrt dítěte, bez ohledu na to, zda zemře před narozením nebo po něm

Nezisková organizace Miscarriage Association, která se věnuje podpoře rodičů, kteří přijdou o dítě před jeho narozením, zdůrazňuje, že tato ztráta je obrovská bez ohledu na to, v jaké fázi těhotenství k ní dojde.

„Ztráta těhotenství může být opravdu devastující a pro většinu lidí, kteří ji zažijí, znamená smrt jejich dítěte, a to bez ohledu na to, jak brzy k ní dojde,“ vysvětlila Vicki Robinson, ředitelka organizace, s tím, že tito truchlící si zaslouží čas a podporu, aniž by museli navíc řešit ještě finanční či pracovní nejistotu.

„Požadavek na to, aby si někdo po potratu vzal nemocenskou, posiluje škodlivé pocity selhání a sebeobviňování. I když je to spojeno s fyzickými příznaky, potrat není nemoc, a je na čase, aby to zohlednil i zákon,“ dodala. Podle průzkumu provedeného pro tuto organizaci 89 % dotazovaných považuje ztrátu dítěte v jakékoliv fázi těhotenství za důvod k zármutku.

Pro tuto organizaci jako dobrovolnice pracuje Anna Malnutt, která v roce 2018 prožila tři samovolné potraty, a nyní se se svými zkušenostmi svěřila . Po prvním potratu se do zaměstnání vrátila po třech dnech, které byly zaznamenány jako nemocenská. Do dalších dvou potratech se podle svých slov stala „stínem sama sebe“, což nakonec vedlo k tomu, že zaměstnání opustila: „Jsem si jistá, že pokud bych tehdy dostala čas na zotavení a zvládla bych svůj návrat do práce lépe, tak bych tam zůstala.“

Nyní mají s manželem dvě děti a snaží se vysvětlovat, proč je důležité, aby oba rodiče pro ztrátě nenarozeného dítěte měli možnost truchlit: „Byly to také jeho děti, ale nikdy neměl čas ani prostor, aby truchlil,“ popsala s tím, že to také znamenalo, že nebyl schopen jí podporovat tak, jak by si přál: „Kdyby zde existovala tato možnost, bylo by pro něj mnohem snazší říct: ‚Budu mít pár dnů volno.‘“