Posunuje se kormidlo českého zdravotnictví směrem k prevenci? Je dostupná a funguje osvěta o ní? A změnilo se v posledních letech nějak vnímání primární prevence těmi, kteří o její úspěšnosti rozhodují nejvíce – tedy lékařů a jejich pacientů? O tom diskutovali účastníci druhého diskusního panelu sympozia Zdravotnického deníku Zdravé stárnutí v Česku. Shodli se na tom, že se systém vydal dobrou cestou, bude ale třeba velkého a neutuchajícího úsilí k tomu, aby dostupnost prevence a zapojení veřejnosti i zdravotníků do ní ještě posílily. Základem je kontinuální osvěta veřejnosti co nejvíce prostředky a zaměření se na edukaci lékařů – ideálně už mediků na fakultách.
Značná změna už ve vnímání prevence nastala podle ředitelky Státního zdravotního ústavu (SZÚ) Barbory Mackové. „V oblasti prevence a primární prevence se pohybuji už téměř 30 let a musím říct, že za posledních pět let situaci hodně uspíšila a akcentovala pandemie covidu. O primární prevenci se bavíme čím dál častěji, za což jsem ráda, a bavíme se o ní na mnoha úrovních. A je na místě poděkovat za to, že se k prevenci jako součásti zdraví a zdravotnictví přihlásili i poslanci, senátoři a vláda,“ uvedla na sympoziu Macková.
Za velmi pozitivní a důležité označila také to, že se daří nacházet cestu primární prevence ke klinickým lékařům. „I u lékařů, kteří dříve primární prevenci nevnímali jako nedílnou součást toho, jak léčit, vnímám čím dál větší podporu toho, abychom se primární prevenci i očkování věnovali,“ řekla ředitelka SZÚ. „I když rezistence do jisté míry zůstává, například příprava strategie k tomu, jak eliminovat papilomaviry očkováním proti HPV, je ukázkou toho, že cestu, kterou jsme jako primární prevence ke klinickým lékařům dlouho hledali, se daří nacházet,“ dodala Macková a zmínila i výrazné zlepšení přístupu kardiologů k očkování proti chřipce.
V osvětě je klíčová pravidelnost
Přístup lékařské komunity se tedy mění k lepšímu, jak ale pro větší účast na preventivních programech přesvědčit širokou veřejnost? Podle účastníků diskuse fungují osvětové kampaně, nejsou ovšem všespásné. „Edukační a mediální kampaně jsou dobrým nástrojem, ale ne jediným účinným. Je navíc prokázáno, že kampaně jsou účinné jen pokud jsou kontinuální a opakují se každý rok – znova a znova v tom samém rozsahu. Jinak povědomí veřejnosti rychle klesá. Sami jsme se o tom přesvědčili u naší kampaně k antibiotické rezistenci, ukazují to ale i četné zahraniční zkušenosti,“ popsala Macková a dodala, že pravidelné každoroční realizování kampaní logicky naráží na problémy s financováním.
A jak tedy na edukování veřejnosti bez každoročního opakování masivních kampaní? Klíčové je snažit se o časté a pravidelné informování, a to co nejvíce kanály a prostředky. „Dnes poskytují čím dál tím větší prostor i sociální sítě a využívání umělé inteligence. Tomu je potřeba věnovat velkou pozornost, vymyslet a připravit kontinuální přísun informací, které bychom chtěli k veřejnosti dostat,“ řekla Macková.
O tom, jak je někdy složité zasáhnout osvětovými kampaněmi cílovou skupinu, hovořila v panelové diskusi zakladatelka pacientské organizace VERONICA a ředitelka Nadačního fondu Hippokrates Veronika Cibulová. „Mám pocit, že toho děláme hodně a osvětě se věnujeme, jak můžeme. Ale pak se bavím s gynekologem, který mi popíše, že hovořil s maminkou, která je na tom socioekonomicky dobře, o tom, zda má proti HPV naočkované děti, a ta mu řekla, že vůbec netušila, že se mohou očkovat chlapci. Takže my, kteří se v oblasti prevence stále pohybujeme, máme pocit, že je osvěta dostatečná, ale realita je jiná,“ upozornila Cibulová.
Pokud chceme dobře zacílit primární prevenci, musíme si především ujasnit, kdo všechno se na tom má podílet a pro společný cíl se spojit, míní předseda České vakcinologické společnosti Roman Chlíbek. „Média mají samozřejmě participovat, ale z průzkumů víme, že pacienti stejně nejvíce dají na lékaře a zdravotnické pracovníky. A pravda je taková, že když se s lékaři a dalšími zdravotnickými pracovníky bavíme, říkají nám, že nemají čas pacienty přesvědčovat a vysvětlovat jim, jak důležitá je primární prevence. Já jsem ale přesvědčen, že to musí být součástí jejich práce,“ míní Chlíbek.
Proto je podle něj větší zapojení lékařů do primární prevence něčím, co se musí učit na lékařských fakultách – tak aby lékař věděl, že nemá jen diagnostikovat a léčit, ale má také nějakým způsobem pacienta poučit o prevenci. „Dnes vám ale většina praktických lékařů pro dospělé řekne, že má edukaci o očkování provést ‚někdo jiný‘ a k nim už má přijít pacient s konkrétním požadavkem na konkrétní očkování. A pokud se tohle nezmění, neposuneme se. Protože i když pacient informaci třeba třikrát viděl v médiích, dokud mu ji neřekne jeho lékař, kterému nejvíc důvěřuje, nebude se jí řídit,“ vysvětlil předseda České vakcinologické společnosti.
Dostupnost je dobrá, ale mohla by být lepší
Co se dostupnosti prevence, screeningových programů i léčby, shodli se diskutující panelisté na tom, že je v tuzemsku dobrá. Existují však podle nich oblasti, na nichž lze určitě ještě zapracovat. Jednou z nich je podle přednosty Onkologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice a 1. LF UK a vedoucího Katedry klinické onkologie Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví Luboše Petruželky například doprava pacientů, pro které představuje problém dostupnost centra. A nemusí přitom jít o vzdálenost sta a více kilometrů. „Osobně jsem se setkal třeba s pacienty z Kladna, kteří měli u nás v Praze možnost dostat velmi dobrou moderní léčbu karcinomu plic a dělalo jim problém dojet do Prahy autobusem. A vyžadovali sanitky, které jsme jim schválit nemohli. Takže by šlo možná dostupnost zlepšit nějakou organizací dopravy, například tím, že by je vozili nějací dobrovolníci nebo taxi pro seniory,“ řekl na sympoziu Petruželka.
Prevence i péče je – viděno prizmatem gynekologie – v naprosté většině regionů dobře dostupná a špičková také podle Veroniky Cibulové. Ta nicméně také upozornila na určitý nedostatek systému. „Někde trochu chybí následná péče, v tom smyslu, že je pacient v systému vlastně ztracený. Je špičkově odoperovaný a dostane cílenou léčbu, ale ne všude mají k dispozici psychologa, nutričního specialistu nebo někoho, kdo pacienta chytne za ruku, promluví s ním a popíše mu, jak si prošel tou samou diagnózou a léčbou a zvládl to,“ vysvětlila Cibulová.
U očkování, je podle Romana Chlíbka dostupnost dobrá, ale není excelentní a má stále velký potenciál se zlepšovat. „Pokud se nám podaří přesvědčit a edukovat veřejnost o významu primární prevence v podobě očkování, musí lidé velmi snadno najít místo, kde jim očkování poskytnou. Měli bychom na to jít tak jako řada jiných zemích, v nichž každý kontakt se zdravotnickým zařízením očkování umožňuje. Druhá věc je, zda konkrétní lékař očkovat chce. Každopádně tomu, který chce, by to mělo být umožněno,“ popsal Chlíbek recept na zvýšení dostupnosti vakcinace.
„Víme, že někteří senioři praktika vlastně nemají, nebo mají, ale neordinuje každý den nebo je jinak hůře dostupný. Ale mnozí takoví senioři chodí na pravidelné kontroly k ambulantním specialistům. A pokud je ambulantní specialista osvícený, může takovou preventivní návštěvu spojit s očkováním. Lékařům to ale musí jednak být umožněno legislativně a také je třeba lékaře i další zdravotnický personál stále přesvědčovat o tom, že očkování má smysl a význam,“ uzavřel Chlíbek, který si ale nemyslí, že je řešením tuzemským zdravotníkům očkování povinně nařizovat.
Foto: Radek Čepelák
Mohlo by vás zajímat
Poděkování za podporu sympozia patří společnostem GSK, Bristol Myers Squibb, AKESO holding, Tiscali Media a Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra ČR.
