Proč se v tuzemsku nedaří delegovat některé kompetence lékařů na sestry nebo farmaceuty, i když zahraniční zkušenosti ukazují, že to systému prospívá? A existuje v dohledné době šance na změnu? O tom v panelové diskusi nazvané Kompetence od lékařů k sestrám a lékárníkům? na pracovním veletrhu s konferencí Medidays diskutovali Martina Šochmanová, Aleš Krebs, Jan Přáda a Vojtěch Mucha. Oba mladí lékaři delegování některých kompetencí podpořili s tím, že už je nelékařští pracovníci stejně provádějí, a jde proto jen o legalizování této činnosti.
V úvodu diskuse popsal tužbu po rozšiřování kompetencí lékárníků prezident České lékárnické komory Aleš Krebs. „Farmaceuti mají po absolvování pětiletého studia poměrně široké a bohaté znalosti. Ale své zkušenosti a znalosti, které nabydou a následně dalším vzděláváním nabývají, nejsou využité tak, jak by mohly být,“ řekl Krebs, který za nešťastné považuje například to, že se dosud nepodařilo zavést výkon hodnocení lékového záznamu pacienta nebo že není využíván potenciál farmaceutů v lékárnách k záchytu některých onemocnění.
Lituje také toho, že se do tuzemské legislativy zatím nepodařilo prosadit „mimořádný výdej“ léků. „Na základě lékového záznamu toho, že nejsou za určité časové období – třeba půl roku – u stabilizovaných chronických pacientů žádné změny s medikací, by pacient v okamžiku, kdy nemá dostupného lékaře, mohl lék na předpis dostat od lékárníka. Samozřejmě za jasně daných kritérií a pravidel – to znamená třeba jen jednou mezi dvěma návštěvami lékaře a jen nějakou velikost balení,“ popsal Krebs, jak by takový model mohl fungovat. Dodal, že zahraniční zkušenosti jsou už dnes v tomto směru bohaté a potvrzují, že takový postup funguje.
O dosažení toho, aby mohly preskripci chronické medikace provádět i některé sestry, usiluje (zatím neúspěšně) také prezidentka České asociace sester Martina Šochmanová. „Proč by sestra nemohla preskripovat léčivo, které je chronické – za předpokladu, že pacienta vidí a jeho zdravotní stav se nemění? Ta medikace bude logicky stále stejná,“ vyřkla Šochmanová otázku, s níž dlouhodobě naráží u odborných společností. „Z jedné jsem se dozvěděla, že s delegováním pravomocí od lékaře na sestru nemají problém, pokud sestra vystuduje medicínu,“ zmínila vtipnou poznámku. Negativní reakce přichází i ze strany České lékařské komory (ČLK), nejsilněji od jejího prezidenta Milana Kubka.
Prezidentka České asociace sester v diskusi vyzdvihla nutnost legislativní podpory při rozšiřování kompetencí zdravotních sester, o něž usiluje. „Je to cesta, která funguje, a proto se po ní chceme dát. Ruku v ruce s jakýmkoli navyšováním kompetencí sestrám ale musí jít i kroky legislativní. Není možné sestrám předat pouze povinnosti, zákony jim musí poskytnout i nějakou ochranu,“ upozornila Šochmanová. A připomněla, že se vůbec neuvažuje o zvýšení kompetencí všech sester, ale jen těch se specializačním vzděláním nebo zvláštní odbornou způsobilostí.
Mohlo by vás zajímat
Konec plýtvání kapacitou zdravotníků
V souvislosti se zmíněným odporem ČLK a jejího prezidenta ujistil Jan Přáda, který je viceprezidentem Komory, že se na její půdě pokusí prezentovat své názory, které delegování chronické preskripce podporují. „Momentálně je systém nastavený tak, že já můžu komukoli předepsat prakticky cokoliv, aniž bych ho znal, a nikdo to nebude řešit. Ale sestra, která se o pacienta stará deset let, mu nemůže předepsat něco, co už těch 10 let bere. Což čistě filozoficky chápeme, že asi není úplně v pořádku. Takže se budu snažit tu diskuzi vést a nějakým způsobem ledy prolomit,“ řekl Přáda.
Navyšování kompetencí nelékařského personálu je podle jeho slov potřebný trend. „Myslím si, že sestra po třech až pěti letech vysokoškolského studia opravdu nemá skončit na pozici recepční někde v ambulanci. A stejně tak by farmaceut neměl být degradován na prodejce léků, který zákazníkovi jen podá krabičku a řekne ‚na shledanou‘,“ řekl Přáda. Zároveň ale zdůraznil, že diskutované posilování kompetencí musí jít ruku v ruce i se systémem dostupné primární péče.
S Přádovými slovy souhlasil také praktický lékař a předseda spolku Mladí praktici Vojtěch Mucha. „Dnes jsme v situaci, kdy už si nemůžeme nadále dovolit plýtvat kapacitou našich zdravotnických pracovníků – lékařů i sester. Personální krize v primární péči už dávno běží, v pediatrii je situace tragická. A i kdyby se dnes realizoval nějaký perfektní nápad, tak bude trvat někde 10 nebo 15 let, než se situace změní,“ varoval Mácha. A dodal: „Za rozšiřování kompetencí bychom byli odměněni lepší dostupností zdravotní péče, protože pacient se samozřejmě dostane snáze k sestře než k lékaři. Takže pokud bude mít sestra širší kompetence, bude systém celkově dostupnější. Bude samozřejmě i efektivnější a může být i bezpečnější – pokud zdravotnické pracovníky dobře vyškolíme v tom, co dělají, a ti k práci budou mít jasně definované doporučené postupy.“
A které konkrétní kompetence by mohly podle Máchy být delegované z lékařů na sestry? „Administrativní činnost, diagnostická činnost a samozřejmě i činnost terapeutická. Tedy určitě sledování pacientů s chronickými chorobami, velká část preventivní péče a screeningových programů, velká část chronické léčby, a další činnosti,“ míní Mucha. „Mluvím ovšem za nás mladé praktiky a v názoru bych se určitě plně nesešel s našimi ostatními profesními a odborovými organizacemi,“ poznamenal ještě.
Hojení ran v praxi: péče je v režii sestry už dnes
S takovým vymezením souhlasí i Martina Šochmanová, podle níž by delegování kompetencí pomohlo především primární péči. Oblastí, kterou lze uvést jako typický příklad, je podle ní hojení ran. „Sestra je s pacientem nejvíc, vidí celkový stav rány a hodnotí ho v čase, protože se s pacienty potkává častěji než lékař – a je to tak správně, protože není potřeba, aby lékař – ten nejvyšší odborník – viděl pacienta denně. Každý den je s ním sestra. A já bych si to v terénu představovala tak, že třeba budou sestry v domácí péči za pacienty dojíždět, budou ránu sledovat, ale zároveň budou mít možnost indikovat léčbu,“ popsala Šochmanová s tím, že díky moderním technologiím a telemedicíně může sestra ránu i vyfotit a poslat ji lékaři.
Na příklad s péčí o hojící se rány v diskusi navázal Vojtěch Mucha. „Moje sestřičky, které prošly certifikovaným kurzem, už to dávno dělají a třeba vlhkému hojení ran rozumí mnohem lépe než já. Takže to v podstatě sestrám přenechávám, ony si tu léčbu vedou, i když ji se mnou samozřejmě konzultují. Zvýšením kompetencí sester by jen odpadl mezikrok, kdy musím vystavit recept nebo poukaz na vlhké hojení, který je ale vlastně pro systém jen zbytečně zatěžující,“ vysvětlil.
„Přesně tak, u mnoha činností se reálně nejedná o navýšení kompetencí, ale o legalizaci činností, které sestry dnes už dávno dělají. I preskripovat prostředky na hojení ran dnes mohou – ale jen částečně, ne všechny,“ doplnila Šochmanová.
Podle Přády je vlastně otázka, jestli kompetence přesouvat, nebo ne, zbytečná. Spíš máme vést diskuse které kompetence, jak moc a jakým způsobem. Protože populace bude stárnout, bude nemocnější, dramaticky přibude chronicky nemocných, kteří budou přežívat desítky let. Stárne i populace lékařů, kterých bude v lepším případě pořád stejně. Ale to, v čem musíme dohnat nejvyspělejší – zdravotnicky i ekonomicky – země, je počet nelékařského a komplementárního zdravotnického personálu,“ řekl Přáda s tím, že výrazné tuzemské podstavy v této sféře vedou k neefektivnímu využívání lékařů.
Zmínil i otázku délky vzdělávání a doby, kdy mohou zdravotníci „plně naskočit“ do systému. „Lékař studuje šest let a v lepším případě, když mu do toho nic nevleze, pět let atestace. Kvalifikovanou porodní asistentku, která může od skoro prvního dne samostatně rodit, vzděláte a vychováte za tři roky. Je daleko efektivnější a rychlejší, než vychovávat jedenáct let lékaře, za tři až pět let ‚vyprodukovat‘ někoho, kdo může mít ze tří čtvrtin stejné kompetence jako lékař,“ uzavřel Přáda.
