Tuzemský zdravotnický systém nutně potřebuje reformy, současný model totiž není dlouhodobě udržitelný. Problém ale je, že dnes nemáme jasně definovaný koncept toho, kam chceme směřovat. Krom velkých reforem bychom měli usilovat i o dílčí kroky, jako je redukce opakovaných vyšetření a nevhodných postupů, pomohl by i restart dohodovacího řízení. V takovém duchu se nesla panelová diskuse Financování zdravotní péče ve střednědobém a dlouhodobém horizontu na čtvrtém ročníku summitu Zdravotnického deníku Ekonomika zdravotnictví.
Neustálé navyšování zdravotnických rozpočtů není dlouhodobě udržitelné, upozornila na summitu vrchní ředitelka ministerstva zdravotnictví a ředitelka Institutu klinické a experimentální medicíny Helena Rögnerová. „Doba indexace končí, dobře už bylo a je potřeba přemýšlet, co dál,“ uvedla Rögnerová, podle které nezbývá nic jiného, než se do systému ponořit a snažit se o změny. „Je potřeba opravdu se pustit do reforem systému, a to ne jen do nějakých kosmetických,“ řekla a dodala, že je nutné počítat s tím, že reformy systému nutně budou „trochu bolet“.
Na summitu Rögnerová mluvila také o připojištění. „Kolegové z ostatních zemí nás varují, že nemáme uvažovat o připojištění jako o dodatečném zdroji peněz. S tím souhlasím. Připojištění bychom totiž potřebovali jako motivátor a usměrňovač chování – a to jak na straně pacientů, tak na straně poskytovatelů,“ uvedla s tím, že za smysluplné považuje připojištění na zdravotně-sociální péči ve stáří nebo připojištění individualizovaných genetických terapií ušitých na míru.
Na to, že dlouhodobá udržitelnost a finanční stabilita systému mohou být zajištěny pouze v případě, že dojde k podstatnému nárůstu efektivity poskytování péče a začnou probíhat strukturální reformy, upozornil v panelu také ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislav Dušek. „Pokud totiž nezačneme na změny velmi rychle reagovat, tak systém zavíráme do klece, ze které pak nebude umět vystoupit. Budeme mít velmi redundantní segmenty, po nichž poptávka poklesne. A naopak nebudeme mít vybudované segmenty, které budeme potřebovat,“ varoval.
Kam se vydat na křižovatce?
Na problém spočívající v chybějícím konceptu směřování zdravotnictví upozornila na summitu předsedkyně Sekce zdravotnictví a sociálních služeb Hospodářské komory Eva Karásková. „Uzavřeli jsme se do mantry financování, ale za mne jsou finance nástroj, za který si kupujeme to, co ve zdravotnictví chceme. Problém je v tom, že v tuto chvíli nemáme definovaný koncept toho, co chceme. Jsme rozkročeni někde mezi konkurencí zdravotních pojišťoven a státním zdravotnictvím, ‚znásilňujeme‘ jedno na úkor druhého a snažíme se z toho nějak vymotat,“ řekla v panelové diskusi Karásková.
Stejně jako ostatní řečníci proto soudí, že nastal čas ke strukturální diskusi o tom, co a jak ve zdravotnickém systému změnit. „Jsme na konci sil a na křižovatce toho, jak zdravotnický systém funguje. A moc nevíme, jaký ho chceme. Jen na základě predikcí, které pan profesor Dušek v posledních měsících barvitě líčí, víme, co se na nás řítí, ale nevedeme debatu o tom, jak zdravotnictví přizpůsobit tomu, aby odpovídalo potřebám naší populace,“ varovala Karásková.
„Zdraví totiž nevzniká v nemocnicích, zdraví vzniká všude tam, kde se lidé pohybují v komunitách – tedy především ve školách a v zaměstnání. Proto si myslím, že dlouhodobá strukturální změna musí začít na několika úrovních a že řešením není debata o financování veřejného zdravotního systému, protože ten, jak je v tuto chvíli koncipován, je neudržitelný,“ míní Karásková, podle níž je třeba otevřít diskusi z pohledu zdraví jedince i zdraví populace v širším socioekonomickém kontextu. „Za Hospodářskou komoru mohu říct, že se se hlásíme ke všem úkolům, které v oblasti zdravé populace chceme plnit. Jsme připraveni, ale potřebujeme k tomu nástroje, ať už ve formě daňových motivací pro péči o zaměstnance, nebo zdravotních benefitů,“ dodala.
S dílčími kroky pomohou data
Tomu, že se podaří systém výrazně změnit, příliš nevěří Helena Rögnerová. „Jsem v tomto ohledu dost skeptická, protože jsme velmi konzervativní národ a změny, které jsme si nenastavili hned po sametové revoluci, jsou bohužel těžko realizovatelné. Rozumím tomu, co říkala Eva Karásková, ale vůbec si neumím představit, která strana by přišla a změnila by systém na jednu, nebo na druhou stranu – ať už čistě na stranu pojištění, nebo na ‚národní zdravotní službu‘,“ řekla Rögnerová s tím, že druhou zmíněnou variantu si asi přeje jen málokdo, protože „zkušenosti s konkurenčním prostředím jsou stále výrazně pozitivní“.
„Velké změny se nevítají, politicky jsou strašně obtížné. Takže budeme muset jít po nějakých jednotlivostech, s čímž nám pomohou vhodně načasovaná data,“ míní Rögnerová, podle níž je třeba se zaměřit například na redukci opakovaných vyšetření a nevhodných postupů. „Krom dat budeme potřebovat také odvahu, čas a partnery, kteří se problematiky společně chopí,“ dodala vrchní ředitelka ministerstva zdravotnictví.
Dohodovací řízení: Neupínat se jen na výkony
Systému by podle ředitele odboru úhrad zdravotní péče Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) Jiřího Mrázka pomohl restart dohodovacího řízení. „S dohodovacím řízením mám asi třináctiletou zkušenost a pamatuji i roky, kdy se dohodly všechny segmenty – základem byla balance příjmů a výdajů a to, zda je naděje, že pokud se někdo nedohodne, prolamuje si lepší cestu,“ řekl Mrázek, podle něhož by se mělo dohodovací řízení restartovat, jako se úspěšně restartovalo například DRG.
Dohodovací řízení je podle Mrázka „torpédováno“ spoustou faktorů, ve své reakci ale vypíchl jeden zásadní – systém plateb za výkon. „Je třeba najít mechanismy, které budou trochu jiné než výkonový systém, a začít na nich pracovat. Protože když zařízení dostane za diagnostiku, při níž je provedeno 60 laboratorních výkonů, rovnou peníze a výsledek pro pacienta je nula, je něco špatně,“ míní ředitel odboru úhrad zdravotní péče VZP. Řešením by podle něj mohlo být zabývat se agregovanými platbami (pravidelné měsíční platby za registrovaného pojištěnce, pozn. red.) – pokud možno za výsledek.
Nespoléhat na Unii
Eva Karásková v diskusi zdůraznila, že se ohledně systémových změn nebo větší otevřenosti k inovacím nelze upínat na evropská řešení, která jsou někdy zmiňována. „Financování zdravotní péče je odpovědností členských států a Evropská unie má v tuto chvíli koordinační úlohu. Nežijeme v jednom unijním trhu. Pro průmysl je tu 27 rozdílných zdravotnických systémů, 27 regulatorních procesů, kterými musí držitel rozhodnutí o registraci projít. A Evropská unie je z hlediska investic do inovací nepřátelským prostředím, protože nemá – na rozdíl od USA nebo Číny – jednotný trh,“ upozornila Karásková.
„Moc děkuji panu profesoru Duškovi, za to, že se s námi pustil do projektu, jehož cílem není systém vyřešit, ale aspoň do něho vnést větší míru transparentnosti a prediktability, na základě které se vede dohodovací řízení, ukázat potřeby v delším časovém horizontu a vést diskusi více založenou na těchto úvahách,“ uzavřela Karásková s tím, že Hospodářská komora chce být silným hlasem a „motorem diskusí“ na toto téma.
Foto: Martin Cápal
Mohlo by vás zajímat
Poděkování za podporu summitu patří Všeobecné zdravotní pojišťovně, České průmyslové zdravotní pojišťovně a společnostem Roche, Eli Lilly, Novartis, MSD, Alk, Zentiva, Abbvie a EUC.
