Analyzování dat je zcela zásadním předpokladem pro dosažení větší efektivity systému zdravotnictví, do něhož ročně „nateče“ více než 500 miliard, shodují se experti. Analyzujeme ale dnes opravdu zásadní data, nebo v mnoha segmentech přes nepodstatnosti nevidíme, kde systém nejvíce „krvácí“? A kdo by měl zdravotnická data vůbec vyhodnocovat, aby byl co nejvíce akcentován veřejný zájem? Na tyto a další otázky se pokusili hledat odpovědi účastníci závěrečného diskusního panelu sympozia Zdravotnického deníku Zdravé stárnutí v Česku. Od dvou vrcholných politiků a akademika zaznělo, že potřebujeme především data co nejvíce otevřená a aktuální, která budou analyzována tak, aby nastavovala zrcadlo ekonomické efektivity plátcům.
K tomu, aby zdravotnický systém dostával analýzy, které mu poskytnou efektivní zpětnou vazbu, je zcela klíčové, aby byla zdravotnická data co nejvíce otevřená, řekl v úvodu diskuse na toto téma místopředseda Výboru pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny a předseda správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny Tom Philipp (KDU-ČSL) s tím, že za otevřenost dat hodlá v politice plédovat. „Aby mohli šikovní experti, jejichž okruh není moc velký, data analyzovat a vyhodnocovat cost benefity. V analýzách se můžeme opřít o soukromé firmy i o Ústav zdravotnických informací a statistiky. Věřím, že se postupně posouváme k mnohem transparentnějšímu prostředí,“ řekl Philipp.
Že by se analýz dat mělo aktivně účastnit i akademické prostředí, dodal místopředseda Výboru pro zdravotnictví Senátu Karel Zitterbart (za STAN). „A my jako politici bychom se měli zasadit i o to, že tu pro akademiky budou relevantní grantové příležitosti, které nepůjdou jenom na molekulárně-genetický výzkum, ale budou se týkat i ochrany veřejného zdraví,“ doplnil Zitterbart.
Vedoucí Institutu pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace Masarykovy univerzity Brno Jakub Hlávka v panelové diskusi namítl, že si není jistý, zda bude na poli analyzování zdravotnických dat stačit práce soukromých firem nebo akademiků. „Potřebujeme nastavovat zrcadlo plátcům, zda dělají dobrou práci. Potřebujeme někoho, kdo ve veřejném zájmu vyhodnotí, zda těch více než 500 miliard ve zdravotnictví utrácíme dobře,“ řekl Hlávka. A dodal: „Musíme vybudovat odborné kapacity, které v Česku dlouhodobě nebyly. My to na Masarykově univerzitě například budeme dělat od příštího roku novým inženýrským studijním programem aplikované zdravotní ekonomie, ale musíme mít jistotu, že absolventi ve veřejném sektoru dostanou adekvátní práci a příležitost.“
Tlak na efektivitu, který spíše škodí
O tom, že nezanedbatelná část ze zmíněných více než 500 miliard není utracena efektivně, je přesvědčen Tom Philipp. „Zaprvé má každý systém přirozeně nějaké rezervy a zadruhé existuje dlouhodobý tlak na všechny poskytovatele, aby se chovali efektivně, protože je tak nastavení úhrad koncipováno. Například v lůžkové akutní péči je doba, kdy se počítaly lůžkodny, dávno pryč, dnes jsou poskytovatelé placeni za diagnózu – a čím dřív pacienta vyléčí a pustí, nebo nějakým jiným způsobem opatří, tím jsou ekonomicky lépe ohodnoceni,“ připomněl Philipp. Systém je to podle něj „víceméně trošku nahodilý“, chybí dlouhodobá koncepce.
Místopředseda poslaneckého zdravotnického výboru přidal i další příklad. „Nikdo třeba nezkoumá, jaké jsou efekty intervencí praktických lékařů. Vžilo se, že primární péče je gró medicíny. Ale je to opravdu tak? A opravdu jsou všichni praktičtí lékaři efektivní, když třeba v pracovní době, kdy jsou placeni od zdravotní pojišťovny, tedy za kapitaci, dělají potvrzení pro řidičské nebo zbrojní průkazy? Neměli by spíš dělat preventivní prohlídky a to, co je hrazené ze soukromých zdrojů, dělat mimo pracovní dobu? To jsou všechno otázky, které si můžeme klást, a byla by to určitě složitá debata, protože každý na to má svůj názor. Ale prostě to nikdo nekontroluje a nikdo to v tuto chvíli nezkoumá. A to je podle mě jedna z velkých chyb českého zdravotnictví,“ míní Philipp.
S tím souhlasil i senátor Zitterbart, podle něhož se v tomto směru první „vlaštovky“ již začínají objevovat. „Ve vztahu k praktickým lékařům a proočkovanosti se chystá jakýsi benchmarking, kdy každý poskytovatel dostane informaci o tom, jak si stojí třeba v proočkovanosti proti chřipce nebo proti pneumokokům ve srovnání se svými kolegy – na úrovni kraje a podobně. Už jenom tyhle kroky mohou vést k tomu, že bude poskytovatel nějaká data mít a třeba se na jejich základě ‚chytne za nos‘,“ vysvětlil Zitterbart.
Podceňovaná koordinace péče po hospitalizaci
Pokud opravdu chceme, aby zdravotnictví mělo dobré výsledky, musí být prioritou průchod pacienta systémem, míní Jakub Hlávka. „V zájmu nemocnic by proto mělo být, aby pacienta nedržely na lůžku dlouho, protože mu jinak hrozí infekce a další problémy. Mimochodem, nemocniční infekce v České republice nesledujeme kvalitně, což je velký problém,“ řekl Hlávka s tím, že nemocnice často už nejsou zodpovědné za to, co se děje po hospitalizaci, jak je koordinována péče o pacienta a zda se třeba do nemocnice za měsíc nevrátí. „Datová základna je strašně potřeba a je potřeba, aby data byla brána v čase, ne abychom se dívali jenom na to, co se stalo před třemi lety. I v tom mi chybí další kapacita, která by jen nesbírala data, ale nastavovala by zrcadlo,“ doplnil.
Že se už dnes drobné impulzy, jejichž cílem je skutečně odměnit zlepšení stavu pacienta, do terénu – třeba přes pojišťovny nebo přes úhradové vyhlášky – pronikají, připomněl Tom Philipp. „Všeobecná zdravotní pojišťovna zavedla soubor kódů, které, když se praktický lékař stará o pacienta s diabetem, vyjadřují, jakou hladinu glykovaného hemoglobinu pacient má. A na to je navázáno, že pokud má nějaké procento pacientů praktického lékaře hladinu správnou, je lékař bonifikován,“ uvedl příklad.
Foto: Radek Čepelák
Mohlo by vás zajímat
Poděkování za podporu sympozia patří společnostem GSK, Bristol Myers Squibb, AKESO holding, Tiscali Media a Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra ČR.
