Do řetězcové lékárny jede distributor několikrát denně, u nezávislé ani nezastaví, popisuje Hampel

Záměrné krácení dodávek objednaných léků, netransparentní limity a zvýhodňování vybraných lékáren – to jsou problémy, se kterými se lékárníci i po novele zákona o léčivech nadále potýkají. Předseda Grémia majitelů lékáren Marek Hampel v rozhovoru pro Zdravotnický deník popisuje, jak monopolní distributor ovlivňuje dostupnost léčiv, proč lékárníci stále objednávají „naslepo“ a jaké bezpečnostní riziko představuje závislost na jednom velkoobchodě. Podle něj přijatá legislativa neřeší klíčové problémy, a přestože Ministerstvo zdravotnictví slibovalo spravedlivější systém, v praxi se mnoho nezměnilo.

Jak často se setkáváte se záměrným krácením dodávek objednaných léků od distributorů? Kolik takových případů jste ve své lékárně zaznamenali od června 2024, kdy začala platit novela zákona o léčivech?

Situace se záměrným krácením dodávek se od loňského června nijak zásadně nezměnila. Máme stále nastavené limity dodávek, a to u monopolního distributora. Limit na dodávky nastavují držitelé rozhodnutí o registraci. Od účinnosti nového zákona jsme si slibovali – a bylo nám to několikrát sděleno zástupci České lékárnické komory a také Ministerstva zdravotnictví – že žádná lékárna nebude zvýhodňována a že to, co objednáme, také dostaneme. Tak tomu ale v praxi není. Objednat sice můžeme, ale dodávají jen část, krátí tedy množství.

Velmi bychom uvítali, pokud by u distributorů bylo vidět, kolik mají vlastně kusů daného léčiva na skladě a my v lékárnách podle toho mohli přizpůsobit množství podle potřeb našich pacientů v naší spádové oblasti. To se bohužel navzdory příslibu v zákoně neobjevilo.

U léčivých přípravků označených jako omezeně dostupné (tzv. LPOD) ale tuto možnost máte, je to tak?

Mohlo by vás zajímat

Odhalování rizik, predikce recidivy. Umělá inteligence zefektivní onkologickou prevenci a zlepší prognózu pacientů, říká Kiss

Ano, zatím tuto funkci nahlížení do skladových zásob distributorů máme jen u léčiv s omezenou dostupností. To ale nestačí. Takto se jen hasí požár, který nevznikl právě teď, vznikl postupně. Někdo nedostatečně vyhodnotil data z hlášení, pak je něčeho málo, zásoby se krátí a pozdě se spustí (v lepším případě) mechanismus omezené dostupnosti, jindy se krátí dodávky a průběžně se doplňují zásoby, ale jen u některých lékáren, protože opakuji, my nevidíme, zda má distributor lék na skladě, nebo nemá, a když nevidíme stav skladových zásob distributorů u všech léčiv, tak objednáváme naslepo a mnohdy musíme volat, aby limit, tedy množství balení léčiva za jednotku času, byl navýšen podle aktuální potřeby pacientů v dané lékárně. Trávíme tím zbytečně hodně času a poškozuje to především naše pacienty. V tom se nic nezměnilo.

Jaký konkrétní distributor se tohoto podle vašich zkušeností dopouští?

Phoenix lékárenský velkoobchod (jeho podíl na trhu je odhadován až na 45 procent a jeho dceřinou společností je síť lékáren BENU, pozn. red.), který ještě navíc loni upravil své rozvozové trasy a máme důkazy, že do svých řetězcových lékáren a nemocničních lékáren jezdí vícekrát denně, zatímco u lékárny, která je na stejné trase, ani jeho auto nezastaví. Distributor argumentoval tím, že snižuje tzv. uhlíkovou stopu svého distribučního auta. To snad nepotřebuje další komentář.

Dochází ke krácení dodávek u nějaké konkrétní skupiny léčiv, nebo plošně u všech?

Týká se to jen léčiv od konkrétních držitelů rozhodnutí o registraci. Všeobecné obchodní podmínky monopolního distributora nastavují práva a povinnosti prostřednictvím takzvaného komisního prodeje. Právní vztahy při prodeji léčiv se tak řídí výhradně těmito obchodními podmínkami a bohužel se neřídí zákonem o léčivech. Majitel lékárny či vedoucí lékárník je ve slabším postavení. Pokud požaduje dodávku léčiv, musí podepsat tyto podmínky a tam se distributor nezavazuje k dodávce. A na tomto nic nezměnila ani loňská novela zákona o léčivech. Distributor ani dnes není povinen dodat objednané léčivé přípravky a může zcela libovolně krátit množství objednaných balení a nebo nedodat vůbec nic. Argumentuje tak, že limity nastavuje držitel rozhodnutí o registraci. Distributor říká: „Já nic, já jsem jen logistický partner“. Přehazují si tak mezi sebou odpovědnost. Je to absurdní situace, ze které není východiska. Přitom odpovědnost za dodávky léčiv nese držitel rozhodnutí o registraci, a to podle potřeb pacienta.

Má to, že některá léčiva dodává pouze jeden distributor, nějaká rizika?

Určitě, například vloni v létě zcela zkolaboval IT systém monopolního distributora a žádná lékárna nebyla schopna objednat léčiva, přičemž žádný jiný distributor neměl taková léčiva na skladě. To je alarmující a měli by si to uvědomit všichni, kdo mají na starosti bezpečnost naší země. Ponechat důležité, řekněme strategické komodity, jako jsou léčiva, jen u jednoho distributora, je vysokým bezpečnostním rizikem. V ohrožení je tak zásobování všech lékáren a s tím je ohrožena i dostupnost léčiv pro všechny pacienty.

Z bezpečnostního hlediska by měly být dodávky léčiv rozloženy alespoň mezi dva velkoobchody, aby v případě totálního kolapsu IT systému u jednoho distributora byly zajištěny dodávky u druhého.

Součástí zákona o léčivech je také ustanovení, že je distributor povinen do dvou pracovních dnů dodat lékárně lék s omezenou dostupností. Jak v praxi funguje tato povinnost?

Tento mechanismus v praxi selhává. Slabé místo tohoto systému je v tom, že distributor má hlásit každých 24 hodin léčivo omezeně dostupné, které měl na skladě minulý den. Lékárna vidí, kolik kusů tohoto léčiva měl na skladě konkrétní distributor, ale až následující den, a podá objednávku jen na počet kusů pro konkrétního pacienta či podle jakési normy skladových zásob lékárny z minulosti. V praxi jsou však v hlášení uvedeni distributoři, kteří do lékáren nikdy nedodávali či dokonce dodávali léčiva například jen do veterinárních ordinací v nějakém okrese, ale do konkrétní lékárny na druhém konci republiky nedojedou. Další distributoři, i když měli léčivo omezeně dostupné skladem, požadovali peníze za dovoz nad rámec distribuční přirážky dle cenového předpisu.

A jsou také takoví distributoři, kteří s lékárnami vůbec nekomunikují a na zaslané objednávky nereagují. V tom zákoně je sice napsán dobrý úmysl, ale v praxi to mnohdy nejde realizovat.

Chápu, že distributor, který nikdy nerozvážel léčiva do lékáren, tak asi nepojede přes celou republiku s jednou krabičkou v hodnotě 50 korun, když jen za benzín by zaplatil 1500 korun. Dokonce někteří distributoři nemají dostatečný počet vozidel, aby zajistili v jeden čas několik objednávek omezeně dostupných léčiv a vykonávají distribuční činnost jen na papíře. Proto nám navrhovali, že přijedou, ale až budou mít do dané lokality cestu s jinou zásilkou. A když jsme se zeptali, kdy to bude, tak odpověděli, že do 14 dnů. Přitom existují čtyři hlavní distributoři, kteří jezdí do všech lékáren minimálně jednou až dvakrát denně.

Jak by se to dalo napravit?

Zde vidím prostor pro držitele rozhodnutí o registraci, aby skutečně měli zákonem stanoveno rovnoměrně dodávat léčiva distributorům podle tzv. tržních podílů. To jsme v zákoně měli od roku 2017, ale tehdejší představitelé AIFP (Asociace inovativního farmaceutického průmyslu), AVEL (Asociace velkodistributorů léčiv), SÚKL a Ministerstva zdravotnictví dělali všechno proti zavedení tohoto mechanismu rozdělování dodávek do praxe. Přitom to ve světě funguje. K čemu je majiteli lékárny nebo vedoucímu lékárníkovi informace posílaná distributory na SÚKL, že měli minulou noc na svém skladě několik balení léčiva, když do lékárny to fakticky nepřivezou? To nemá logiku. Mám pochopení pro malé lokální distributory, ale zákon by měl platit pro všechny. Když nefunguje v praxi, tak by se měl změnit.

Jak v situacích krácení dodávek postupujete? Hlásíte případ SÚKL?

V minulosti, před loňskou novelou zákona, jsme podávali podněty na SÚKL. Při schvalování novely nám bylo několikrát sděleno z Ministerstva zdravotnictví, že toto chování držitelů rozhodnutí o registraci a distributorů skončí a nebude se opakovat situace v nedostatečném zásobování lékáren. Není tomu tak.

Jak náročné je pro nezávislé lékárníky zpracování takového podnětu?

Lékárník ve veřejné nezávislé lékárně toho má na starosti skutečně hodně. Je prakticky na všechno sám. Administrativa se za několik let několikrát navyšovala – ověřování FMD kódů, sledování objednávek a dodávek léčiv, které pořád mají výpadky. Je to časově dost vyčerpávající, to telefonování a psaní emailů, do toho telefony od pacientů, lékařů a všechny další povinnosti spojené s provozem. No a pak majitel, nebo vedoucí lékárník, si má ještě sednout a po šichtě psát podněty na SÚKL? To není jen tak. To musí být řádně zdokumentováno, včetně fotek, emailové dokumentace, někdo to musí napsat, nutná je konzultace s právníkem. To všechno chce svůj čas. Protože podnět musí být důvodný a řádně doložený.

Proto naše organizace podávala v minulosti podněty za naše členy a stejně tak vím, že v minulosti podněty dávala Česká lékárnická komora. Od toho tu tyto organizace jsou. Dokonce jsme připravili jakýsi manuál k podávání podnětů – na co se zaměřit a co sledovat. Nyní se soustředíme na zajištění dodávek omezeně dostupných léčiv, těch bylo vyhlášeno zatím cca 340 kódů. Tam budeme v podnětech pokračovat. Situací, kdy je léčivo dáno do režimu omezeně dostupnosti, bude přibývat.

Co říkáte na výzvu ministra zdravotnictví Vlastimila Válka, aby lékárníci v případě, že mají problém s dodávkami některých léků, neváhali a věc ohlásili?

Já výzvě pana ministra lidsky rozumím. Z minulosti však máme zkušenosti takové, že i když jsme podávali podněty, tak je SÚKL neřešil, nebo se tím zabýval laxně. Dost dlouho je vyhodnocoval, šetřil a následné správní řízení se táhlo i několik let. To pak zcela ztrácí smysl, naši členové v této aktivitě polevili a někteří rezignovali úplně. Vůbec se jim nedivím, protože cítí, že to fakt nemá smysl.

Na mě ta výzva pana ministra působí jako mediální a silné gesto. SÚKL možná bude konat, šetřit a nakonec se nic nenajde. Anebo když se najde, tak se potrestá jeden lokální distributor, který doplatí na chybně nastavený mechanismus v zákoně o léčivech. Zákonem daný mechanismus by měl být přeci definován tak, aby byl v praxi funkční. Lékárník tady není od toho, aby stále a opakovaně po dobu několika let podával podněty na SÚKL. Od toho máme svoji stavovskou organizaci – lékárnickou komoru – a případně majitelé lékáren mají svůj spolek. Tyto organizace mají vyvinout tlak na zodpovědné instituce, aby věci řešili. Naše Grémium to dělá a bude dělat.