Distribuční společnost Pharmos loni uspěla u Obvodního soudu v Praze 8 ve sporu s farmaceutickou firmou Astellas Pharma v kauze nedodání léčivého přípravku Urizia (psali jsme zde). Soud tenkrát vyhověl žalobě „o nahrazení projevu vůle“ a nařídil společnosti Astellas požadované léky Pharmosu dodat. Jenže žalovaná firma se odvolala a nadřízený Městský soud v Praze letos v lednu rozsudek zrušil a žalobu zamítnul. Z odůvodnění rozsudku, který má Zdravotnický deník k dispozici, je zřejmé, že tak učinil z jediného důvodu: pasáž zákona, na kterou se žalující strana odkazovala, byla během trvání soudního sporu zákonodárci zrušena. Jinými slovy, kdyby byl v zákoně nadále zakotven takzvaný chráněný distribuční systém, městský soud by téměř jistě potvrdil rozhodnutí obvodního soudu ve prospěch Pharmosu.

Ostatně městský soud to ve svém zdůvodnění rozsudku explicitně píše: „Odvolací soud tedy konstatuje, že z důvodu změny právní úpravy nelze žalobě vyhovět. Pouze z tohoto důvodu tak napadený rozsudek mění a žalobu zamítá. Obiter dictum však dodává, že pokud by k této změně nedošlo, dospěl by odvolací soud s největší pravděpodobností k závěru, že žaloba důvodná je.“ (obiter dictum, česky „řečeno na okraj“, je justiční pojem, jenž označuje tu část rozhodnutí, která shrnuje další argumenty a která není autoritativní – pozn. redakce).

Obvodní soud žalobě vyhověl

Připomeňme, že kauza začala v roce 2019, kdy farmaceutická firma Astellas Pharma odmítla dodat distribuční společnosti Pharmos léčivé přípravky, o které byla požádána v rámci takzvané veřejné služby.

Pharmos proto podal na Astellas žalobu, v níž se domáhal uzavření smlouvy na dodání 24 balení léku Urizia. Vycházel přitom z toho, že učinil vůči dodavateli (čili farmaceutické firmě Astellas) písemné prohlášení dle tehdy platného znění zákona 378/2007 o léčivech, kde byl defacto definován takzvaný chráněný distribuční systém (konkrétně v paragrafu 33 odstavec 3 písmeno g bod 4). V souladu se zákonem požadoval přípravek Urizia pro péči o pacienty v ČR a byl si vědom povinnosti dodávat jej pouze provozovatelům oprávněným vydávat léčivé přípravky.

Obvodní soud pro Prahu 8 loni 23. dubna rozhodl, že se „nahrazuje projev vůle žalované uzavřít s žalobcem následující smlouvu o dodávce humánního léčivého přípravku Urizia…“ Z rozhodnutí soudu byl dodavatel povinen dodat distributorovi lék Urizia v poštu 24 kusů balení, a to ve lhůtě dvou pracovních dnů od nabytí účinnosti této smlouvy na adresu sídla distributora. Samozřejmě, že žalovaná strana byla také povinna nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení.

Při ústním stručném zdůvodnění rozsudku soudce Jaroslav Kubát zdůraznil, že ani strany sporu nezastírají, že nejde o 24 balení léčiva, tedy malé množství určitého léku, ale že se „jedná o výchozí spor podle zákona o léčivech“. V mezidobí, tedy mezi podáním žaloby a rozsudkem, bylo zákonné ustanovení, které definovalo povinnosti vyplývající z veřejné služby a tedy takzvaný chráněný distribuční systém, na který se odvolávala žalující strana, zrušeno. Obvodní soud byl ovšem názoru, že to nehraje žádnou roli a že podstatné je, jak zákon zněl a jaká pravidla platila v době, kdy došlo k jejich porušení. Odvolací Městský soud v Praze ale nyní 9. ledna dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět právě z důvodu, že došlo ke změně právní úpravy.

Mohlo by vás zajímat

Poslanec chce vrátit chráněnou distribuci do zákona

Loni bylo ale záhy po vypuštění chráněného distribučního systému ze zákona znovu ve hře jeho navrácení, když příslušný pozměňovací návrh podal poslanec za STAN Jan Kuchař. Nakonec ale návrh těsnou většinou ve sněmovně neprošel. Nicméně poslanec Kuchař se nevzdává a Zdravotnickému deníku nedávno avizoval, že se opět pokusí chráněný distribuční systém do zákona vrátit. Kdyby se mu to podařilo, musely by se zákonem farmaceutické firmy řídit, nebo by jim hrozila žaloba, tentokráte s tím, že soudy se už jednou vyjádřily k podstatě problému, a to v neprospěch výrobců léků.

„V rámci chráněného distribučního systému držitel rozhodnutí o registraci (výrobce) dodává léčivé přípravky distributorům, kteří se zavázali v rámci dobrovolně převzaté povinnosti veřejné služby dodat takto získané léčivé přípravky provozovatelům oprávněným vydávat léčivé přípravky v České republice. Tito distributoři udržují skladové zásoby takto získaných léčivých přípravků v dostatečném množství, aby byli následně schopni zásobovat lékárny, a to do dvou pracovních dnů od obdržení objednávky. Takto získané léčivé přípravky mají sloužit pouze pacientům v České republice, neboť distributoři mají zákonem výslovně zakázáno tyto přípravky vyvézt do zahraničí,“ stálo v odůvodnění původního Kuchařova návrhu.

Chráněný distribuční kanál byl poprvé do zákona o léčivech vložen v roce 2019 a to se souhlasem drtivé většiny poslanců napříč politickým spektrem. Důvodem jeho přijetí bylo, že se některé lékárny potýkaly s nedostatkem léčivých přípravků, neboť někteří distributoři dodávali léčiva přednostně do lékárenských řetězců, s nimiž byli majetkově spřízněni. Druhým důvodem bylo, že některá léčiva měl k dispozici pouze jeden distributor, což znesnadňovalo dodávky v případě náhlé potřeby a komplikovalo zadávání veřejných zakázek. Tyto problémy podle nezávislých lékárníků nadále přetrvávají.

Tomáš Cikrt