Zájem o studium na zdravotnických školách je větší než v minulých letech, celková zátěž profese ale potenciální sestry odrazuje. Jednotlivé generace zdravotníků se od sebe liší ve vzdělání, v životních potřebách nebo ve vnímání náročných situací. Chybí jim vzájemné porozumění, přitom se od sebe mohou vzájemně učit. V rozhovoru pro Zdravotnický deník to řekl Jakub Lhotský ze Sekce mladých sester a kardiologického oddělení Fakultní nemocnice v Motole.

Sekce Mladých sester vznikla pod Českou asociací sester (ČAS) teprve loni v létě, její jádro aktuálně tvoří šest lidí. „Zatím nepotřebujeme oficiální rozdělení, abychom měli předsedkyni, místopředsedu nebo pokladníka. Počkáme, až se rozrosteme, zkoušíme nový model, kdy na úkolech spolupracujeme, vedeme rozhovory, říkáme si všechny názory a na tom nejsrozumitelnějším se shodneme,“ popisuje Jakub Lhotský aktuální podobu uskupení.

Spojit sestry a prezentovat jejich problémy

Spolupráci s ČAS Lhotský hodnotí pozitivně, přestože v začátcích svého působení sekce formou otevřeného dopisu asociaci vyčetla určitou nečinnost v hájení zájmů sester.

„Kritika tehdy byla na místě, ale současně i pochopitelná z pohledu někoho, kdo teprve začínal poznávat, jak složitá je práce asociace a dalších uskupení a jaké výzvy musí řešit. Často to vidíme i v diskuzích – z dálky se něco kritizuje snadno, ale jakmile člověk opravdu nahlédne do praxe a pochopí, co všechno je pod pokličkou, tak si uvědomí, že to organizace opravdu nemají jednoduché a vše nejde hned a vše se nemůže líbit všem,“ hodnotí s odstupem času Lhotský.

Doplňuje, že dopisu se zvedení ČAS zhostilo velmi dobře a dalo Sekci mladých sester možnost se zpropagovat a naučit se společně fungovat. „Je vidět snaha o to, abychom se aktivně zapojili. Zároveň se ale pořád oťukáváme, protože před námi se nedělo, že by v asociaci byli mladí členové, kteří chtějí být takto aktivní,“ říká Lhotský.

Zakladatelé Sekce mladých sester. Zleva: Jakub Leder, Kristýna Roland, Jakub Lhotský. Zdroj: archiv J. Lhotského, se svolením

Sekci sice pomohla v propagaci ČAS, v rámci uplynulých měsíců ale sama podnikla řadu kroků, aby o ní bylo slyšet. „Pustili jsme se aktivně do přednášek. Přednášeli jsme na střední škole, na burze práce na 3. lékařské fakultě, na odborné konferenci Listopadka. Ale než za námi budou vidět další konkrétní výsledky, potřebujeme znát většinový názor sester. Nechceme nasadit ,diktaturu‘ a kopat sami za sebe, naším hlavním cílem je spojit sestry a prosazovat většinový názor,“ vysvětluje Lhotský s tím, že právě za tímto účelem nyní sekce sestavila strukturovaný dotazník, který chce poslat do nemocnic po celém Česku. „Z dat, která nám vyjdou, budeme prezentovat největší problémy, které sestry trápí, a budeme se jimi dál zabývat,“ doplňuje.

Podněty od sester ale sekce dostává už nyní, ať už ve formě komentářů na sociálních sítích nebo během zmíněných přednášek. Lhotský poznamenává, že sestry aktuálně nejvíce „pálí“ mezigenerační rozdíly, přetíženost, váznoucí psychická podpora a samozřejmě finanční ohodnocení.

Mohlo by vás zajímat

Křehká versus ,obouchaná‘ generace

Další, co sestry trápí, je otázka kompetencí. „Jejich změna by měla jít ruku v ruce se změnou vzdělávání. Je potřeba ho učesat, kompetence by se měly částečně rozšířit, a pokud už sestry nějaké mají, měly by mít ve větší míře povoleno je užívat v praxi,“ zmiňuje Lhotský. „Narážíme na příběhy, kdy sestra specialistka má určité kompetence navíc, ale v profesi je nemůže aplikovat,“ doplňuje.

V kratším časovém horizontu by podle zástupce Sekce mladých sester pomohla lepší propustnost vzdělávání: „Mezi střední školou a vyšší odbornou školou by mohl být umožněn lehčí přesun z praktické sestry na všeobecnou sestru – diplomovanou specialistku, nikoli bakalářku, aby byla zachována motivace k vysokoškolskému vzdělání.“

Zájem o studium na zdravotnických školách je větší než v minulých letech, celková zátěž profese ale podle Lhotského potenciální sestry odrazuje. „Doba pokročila, nejen že pacienti jsou daleko náročnější, ale medicína jako taková jde víc dopředu a obor je obtížný,“ myslí si a dodává, že roli hraje také generační rozdíl. „Neříkám, že je mladší generace špatná, ale je křehčí. Naše generace od ročníku 1990 a níž byla během praxí více hozena do reality, jsme více ,obouchaní’“, říká a podtrhuje to na základě vlastních zkušeností: „Mám na sesterně kolegy a kolegyně ve věku 21, 34, 42 a 53 let. Když se sejdou všichni, mezigenerační rozdíly jsou hodně vidět – ve vzdělání, v životních potřebách, ve vnímání náročných situací, zkrátka ve všem.“

Přestože se současné mladé generaci jako takové často vyčítá její přecitlivělost nebo slabost, Lhotský na ní oceňuje, že dbá na work-life balance a vlastní psychohygienu, zvlášť v tak náročném oboru, jakým je zdravotnictví. „To se mi na ní moc líbí, protože si tyhle zásady prosazuje už od začátku, informuje se, takže se díky tomu dá předejít například syndromu vyhoření,“ říká. Je také přesvědčen, že jednotlivé generace se musí navzájem seznámit a naučit se kooperovat: „Všechny se od sebe mohou něco naučit. Nehanil bych ani jednu, jen mezi nimi chybí provázanost a pochopení.“

Vysněný cíl: komora sester

Pro samotné členy a členky Sekce mladých sester je volný čas vzácnou komoditou. „Máme zastoupení všech možných životních situací. Jedna kolegyně pracuje a studuje vysokou školu, další kolega pracuje na částečný úvazek v nemocnici, do toho učí na střední zdravotnické škole a ještě jezdí brigádně se sanitkou. Já mám svou profesi a rodinu, někdy je náročné to časově skloubit ještě s aktivitami pro sekci. Stojí nás to náš osobní a volný čas,“ popisuje Lhotský.

Druhým dechem ale dodává, že si rozhodně nestěžuje: „Rozhodli jsme se dobrovolně, baví nás to. Chceme do budoucna zajistit lidem zdravotní péči a sestrám to, aby se jim jejich práce líbila a byly v ní spokojené.“ Na to, že se veškeré činnosti členové a členky Sekce mladých sester věnují nad rámec, je prý však nutné upozornit. „Spousta lidí si představuje, že založíme sekci a během půl roku změníme svět. To bohužel nejde. Je to volnočasová, neplacená aktivita a snažíme se tomu věnovat hodně času,“ sděluje.

Sekce se už uvedla na ministerstvu zdravotnictví, kde v únoru absolvovala seznamovací jednání. Také navrhla jednoho ze svých členů do Rady mládeže, kterou má na starost rovněž resort zdravotnictví. Aktuálně se ale nejvíce soustředí na dokončení zmíněných dotazníků pro sestry v celém Česku a tematické příspěvky na Instagramu, kde je nejvíce aktivní. „Chtěli bychom se pravidelně věnovat mezigenerační osvětě, psychohygieně sester a dalším důležitým faktorům,“ vysvětluje Lhotský.

Cesta Sekce mladých sester může v mnohém připomínat cestu Mladých lékařů nebo Sekce mladých lékařů České lékařské komory. Přestože v něčem se podle Lhotského lze inspirovat, rád by, aby měly sestry vlastní směr. „Možná více osobně, ale částečně i za sekci se ptám: Nebyly sestry už dlouho pod pláštěm lékařů? Neměly by si určitý boj jet samy? To by byl vlastně i v budoucnu vrchol naší cesty. Chtěli bychom, aby vznikla komora sester,“ nastiňuje.

Připomíná, že komora už v minulosti několikrát málem schválená byla, nejde tedy o impulzivní nápad. „Spojily by se v ní jak profesní, tak odborové organizace, měli bychom jednotné zástupce. Vedení by bylo mezigenerační, protože mám pocit, že vždy, když dojde k obměně, tak se problémy přehazují na předchozí generaci a nevyzdvihne se to, co udělala dobře. Kdyby se založila komora, která by od začátku byla vedena mezigeneračně, mohli bychom mít krásnou kontinuitu stran vzdělávání i výměny generací, které jsou nezbytné, protože tisíce sester půjdou do důchodu. Tohle by bylo takové hezké napojení,“ uzavírá Lhotský.