Na konci ledna se při zahájení dohodovacího řízení povedlo jednodenní péči vydobýt si vlastní segment a oddělit se tak od ambulantních specialistů. Kolik ale vlastně bude zastupovat subjektů či na jak velký díl z koláče zdravotního pojištění bude mít nárok, se teprve ukáže v nadcházejících měsících. Do samotného jednání o úhradách pro příští rok pak podle předsedy Asociace poskytovatelů jednodenní péče na lůžku z.s. a potenciálního koordinátora nového segmentu Dalibora Štambery půjdou zástupci segmentu se snahou udržet stávající ceny a kultivovat současný stav.

Můžete přiblížit, jak jednání o vzniku nového segmentu probíhala? Už jste se o něj pokoušeli několik let…

Byl to už třetí nebo čtvrtý pokus. Loni to vypadalo nadějně, ale nakonec se zdravotní pojišťovny rozhodly, že vznik nepodpoří. Nevyvíjel jsem tedy už pak ani větší tlak v segmentu poskytovatelů, protože bylo jasné, že bez pojišťoven segment dohromady nedáme. Letos byla situace dramatická až do úplného konce. Ne úplně šťastně jsme se rozdělili na dvě asociace, nakonec to pro nás ale paradoxně bylo výhodou – měli jsme tak o nějaký hlas více, protože pak hlasují zástupci jednotlivých asociací. Tentokrát jsem měl na 99 procent slíbenou podporu zdravotních pojišťoven, kde výrazně zapůsobil i prezident Svazu zdravotních pojišťoven Martin Balada, s nímž jsem problematiku hodně konzultoval. Obešel jsem i všechny pojišťovny, nejvíce argumentů proti asi vznášela Oborová zdravotní pojišťovna (OZP). Nakonec se ale celý svaz rozhodl, že nový segment podpoří, a přidala se i Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP). Ve skupině poskytovatelů je ovšem subjektů hodně. Tradičně proti jsou nemocnice, velké i střední. Na naší straně byl jen svaz soukromých nemocnic. Hlasování nakonec probíhalo pětkrát, protože jsme se nemohli dopočítat hlasů – nebylo zcela jasné, kdo je a kdo není oprávněn hlasovat. Potřeba je přitom čtyřpětinová většina, a na popáté se nám o jeden hlas povedlo segment prohlasovat. Je to tedy završení dlouhodobého snažení, ale jsme teprve na začátku.

Kolik subjektů budete zastupovat?

Dneska jsme dvě asociace, které se nyní, jak doufám, setkají na společném jednání, aby našly společnou řeč. Mandátová komise pak musí určit, jakým způsobem se budou účastnit i subjekty z jiných segmentů. Gynekologové už řekli, že nemají zájem, což mě mrzí, podle mě do segmentu jednodenní péče jejich zástupci patří. Předpokládám, že se budou chtít přidat i subjekty nemocniční. Je to ale složité, protože by měly mít s pojišťovnami smlouvy na jednodenní péči, což ale všichni nemají. Proto teď mandátová komise řeší, kdo v segmentu bude oprávněn hlasovat. Bude také třeba zvolit koordinátora segmentu a jeho zástupce. Asociace poskytovatelů jednodenní péče na lůžku pověřila mě, ale přiznám se, že si nejsem jist, zda o to příliš stojím – bude to hodně práce a při současné finanční situaci zdravotních pojišťoven nebude moc, o co se bít – spíše budeme muset uhájit, čeho jsme doposud dosáhli, a snažit se systém kultivovat. Nicméně pokud budu zvolen, budu pozici koordinátora zastávat s největší zodpovědností. Každopádně teprve po těchto krocích může samostatný segment začít fungovat naplno a budeme se moci účastnit komise řešící finanční stránku. V tuto chvíli jsme tedy na mrtvém bodě.

Mohlo by vás zajímat

Lze odhadnout, jaký díl koláče financí na zdravotnictví by nový segment měl mít?

O tom se diskutovalo nejvíce. Cílem analytické komise by mělo být zjištění, jaký byl objem jednodenní péče v loňském roce. Bude to ale proces, který se bude muset doladit, protože loňský rok ještě není ani uzavřený, takže se budou finance řešit za pochodu.

S čím byste do dohodovacího řízení chtěli jít?

Ambice navyšovat ceny není reálná, budeme rádi, když udržíme ceny takové, jaké jsou. Navíc od pojišťoven vím, že pokud by někdo chtěl začít s jednodenní péčí a nabídl lepší ceny, budou ceny atakovat i tímto způsobem mimo dohodovací řízení. Co se týče výkonů, chceme něco doplnit ORL, drobnosti jsou v ortopedii či chirurgii. Měli bychom se ale spíše nyní na základě uplynulých dvou let podívat na to, co je gró výkonů, a naopak, které výkony bychom mohli obětovat a vyřadit s tím, že se málo využívají. Mou vizí bylo bavit se i o cenách výměnou za něco jiného. Mnohé pojišťovny totiž chtějí nastavit limity, což je pro jednodenní péči vražda. Já osobně bych tedy byl ochotný například diskutovat i o drobných úpravách cen výměnou za neuplatňování limitů.


Dnes se poměrně živelně rozbíhá jednodenní péče v nemocnicích, aniž by splňovala atributy, které splňovat má.

Budete zvedat téma kvality?

Určitě. Je to ale složitější, protože nemáme žádné jasné parametry, podle čeho hodnotit. Říká se, že jedním z parametrů jsou reoperace a komplikace, jenže je jich tak málo, do jednoho procenta, že to asi nemá cenu. Když bude mít někdo deset procent, je vůbec k diskuzi, jestli má dělat jednodenní péči. Otázka je, co dalšího do parametrů kvality dávat. Myslím si, že bychom se měli orientovat na péči o pacienta, aby skutečně dostával to, co v rámci jednodenní péče má.

A co nozokomiální nákazy?

Je problém, že jde o vypisování hlášení, a komu se dnes chce vykazovat, že pacient chytil chřipku. Teoreticky by šlo vysledovat, jestli se pak člověk objeví u praktika, ale je to velmi složité. To, co se zachycuje, už jsou hnisající rány a další komplikace, které se už těžko zatají. Ale opět – ty se objevují velmi málo, a když je jich víc, je opět diskuzi, jestli to má dané pracoviště vůbec dělat. Dnes se ovšem poměrně živelně rozbíhá jednodenní péče v nemocnicích, aniž by splňovala atributy, které splňovat má. Určitě nevidím problém v tom, aby nemocnice poskytovaly jednodenní péči, naopak. Ale měly by splňovat kritéria.

Stále tedy platí, že není zakotvena podmínka mít pro jednodenní péči oddělené prostory?

Přesně tak. Neříkám, že to tak dělají všechna pracoviště, některé nemocnice to naplňují. Jsou ale i taková pracoviště, kde se teprve během zákroku rozhodnou, jestli to bude jednodenní péče, nebo standardní výkon. Pacienti leží na stejném oddělení a ošetřují je stejní lékaři, což není to, co jsme chtěli vybojovat. Pak je to jen o tom, co vždycky říkal profesor Žaloudík, tedy o finanční stránce. Tak by to ale být nemělo.

Pracujete na nějakých doporučeních či standardech jednodenní péče?

Ony jsou dány, ale ne oficiálně, protože nemáme odbornou společnost. O jejím založení jsme uvažovali, jenže je to složité, protože výkony jednodenní péče zasahují do více odborností a každý si chce svou část uchovat. Spíše jsme se tedy snažili přesvědčit další odborné společnosti o tom, jak by to mělo a nemělo vypadat. Daleko jsme s ortopedickou společností, s chirurgickou je to složitější – jsou tam příznivci i odpůrci jednodenní péče, takže je to trochu boj. Gynekologie si to chce dělat podle svého, takže sjednotit podmínky napříč společnostmi, bude složité.

Co by tedy jednodenní péče měla každopádně naplňovat?

Správně by to měly být oddělené prostory a personál. Netrval bych na tom u lékařů, i my na sólových pracovištích využíváme lékařů z nemocnic – jednodenní péče by na plný úvazek všechny odbornosti neuživila. Pacient by také měl projít procesem přípravy, aby byl poučen, co ho čeká, jak bude péče probíhat a co bude poté, až se dostane do domácí péče. Je potřeba, aby byla poučena rodina, protože část péče přebírá. To se podle mě v nemocnicích mnohdy neděje. Hlavně se péče poskytuje na stejných pracovištích jako standardní péče, takže odpadá jeden z největších benefitů jednodenní péče, a to je zabránění nozokomiálním nákazám. Úplný extrém pak je, když se jednodenní péče jen ekonomicky vykáže. Určitě ale nejsem proti, aby nemocnice vykazovaly výkony za jednodenní ceny, to může být pro zdravotní pojišťovny ekonomickým benefitem, ale neměla by se tato péče nazývat jednodenní. Zdravotní pojišťovny nám nyní vyčítají, že tento benefit nemají, a když někde nasmlouvají jednodenní péči, je to vlastně péče navíc. Částečně to byla ve stávajícím systému pravda, a my se tomu ve spolupráci s ministerstvem snažíme zabránit.

Jde nějak dosáhnout toho, aby bylo dodržováno využívání oddělených prostor? Třeba bonifikovat ty, kdo to tak dělají?

Je to politikum. Nemocnice, které si to takto zřídily, se tomu budou bránit. Už jsem ale měl konzultace s panem ministrem, co udělat pro to, aby jednodenní péče dostala pevná pravidla. Půjde ovšem o politické rozhodnutí, a my už do voleb mnoho času pro politická rozhodnutí nemáme.

Jak vlastně pro vás loni probíhalo dohodovací řízení a co nakonec přinesla úhradová vyhláška?

Dohodovací řízení nám přineslo minimum, snad jen přípravu pro jednání s odbornými společnostmi a MZ, protože s námi v rámci ambulantního segmentu prakticky nikdo z pojišťoven nejednal. Na DŘ jsme byli nechtěné dítě, které víceméně překáželo. Všechny věci se tedy vlastně domlouvaly právě s odbornými společnostmi a na ministerstvu. Úprav ale v loňském roce příliš nebylo. Přibyly tam nějaké ORL výkony, něco se změnilo v ortopedii, v chirurgii prakticky nic. Nic dramatického se tedy nestalo a já jsem tomu byl vlastně rád. Byly tu totiž hlasy, že se výkony JPL v úhradové vyhlášce původně schválily jako pilot a mohl by se tento způsob vykazování zase ukončit s tím, že se neosvědčil, protože první rok jednodenní péče dramaticky nepřibylo. Neměl jsem tedy větší ambice, než aby jednodenní péče ve vyhlášce zůstala a ceny nešly dramaticky dolů, když jsme se dokázali dostat na určité parametry dle DRG modelu.

Jaký je dnes podíl jednodenní péče na výkonech? Dlouho to bylo tristně nízko, ale s ministerskou podporou se to asi zvedá, že?

Zvedá se to, ale je dost složité to určit. Je tu totiž skrytá jednodenní péče, která se vykazuje jako standardní. A pak je tu to, co jsem zmiňoval, kdy se někdo během výkonu rozhodne, že z toho výkaznicky udělá jednodenní péči. Nicméně už to nejsou jednotky procent, jak to bývalo, ale troufnu si odhadnout, že půjde o deset až patnáct procent. Jisté je, že poslední dva roky, kdy byly výkony JPL ve vyhlášce, jednodenní péče přibylo. Letos ve vyhlášce jsou výkaznické kroky, které by měly statistiku zlepšit. Z toho by pak měla vyjít mnohem přesnější čísla.

Nasmlouvávají dnes pojišťovny jednodenní péči jen již existujícím pracovištím, nebo tam pouštějí i nové poskytovatele?

Dnes se péče poměrně masivně nasmlouvává v nemocnicích, nově vznikajících pracovišť je minimum. Pár jich ještě určitě vznikne, ale je to spíše dáno historicky – tím, že již byly vysoutěženy a budují se. Pojišťovny budou v tomto ohledu velmi, velmi opatrné, což je škoda.