Peer pracovníci jsou pro psychiatrické nemocnice nezbytní. Volají ale po lepším ukotvení v systému

Jedinečná zkušenost s chorobou nebo lepší navázání komunikace s pacienty. To jsou některé pozitivní atributy peer pracovníků – lidí s žitou zkušeností s duševním onemocněním, kteří se pohybují v přímé péči. Zdravotnický deník oslovil psychiatrické nemocnice, které je do svých aktivit zapojují. Kromě benefitů zařízení zmiňují i některé problémy, zejména nedostatečné systémové zařazení peerů a jejich činností.

Peer pracovníky využívají všechny oslovené psychiatrické nemocnice (PN), požadavky na jejich přijetí se někdy liší. Například v PN Marianny Oranžské v Bílé Vodě je podle ředitelky Pavlíny Danielové zásadní dokončená protizávislostní léčba, žití běžného života s absencí návykových látek včetně hazardu, schopnost komunikovat s pacienty a dovednosti potřebné pro komunitní akce, především sportovní výkonnost.

Podobné požadavky mají také v Bohnicích. Mluvčí nemocnice Alžběta Remrová jmenuje minimálně rok na cestě zotavení, pevné osobní hranice, odolnost vůči stresu, empatii, komunikační schopnosti, spolehlivost, vysoké pracovní nasazení a v neposlední řadě i peerský kurz.

Absolvování certifikovaného kurzu akreditovaného ministerstvem zdravotnictví je zásadní podmínkou také v Kroměříži. „Další specifické požadavky nemáme stanoveny. Peer konzultanti musí být schopni vykonávat činnosti v souladu s Věstníkem MZČR a principy recovery přístupu,“ doplňuje náměstek pro nelékařské zdravotnické pracovníky Stanislav Juřena.

Velké množství formálních požadavků na potenciální peer pracovníky neklade ani Psychiatrická nemocnice Horní Beřkovice, jak potvrzuje manažer transformačních projektů Marek Procházka: „Když třeba nemají relevantní vzdělání, zaplatíme jim kurz pro peer pracovníky, aby měli alespoň nějakou odbornost. Snažíme se, aby nebyli těsně po léčbě, abychom byli přesvědčeni, že jsou nějakým způsobem stabilizovaní, zakotvení v životě. Ani tady ale nedáváme ostrou hranici, že by museli být například rok nebo dva zotavení.“

Mohlo by vás zajímat

Plzeňští záchranáři jako první v Česku testují drony na transport zdravotnického materiálu

Ředitelka PN v Jihlavě Dagmar Dvořáková navíc zmiňuje požadavek, aby noví peeři zapadli do kolektivu stávajících peerů, týmů na odděleních, aby chápali koncept zotavení a žili na cestě zotavení. „Hledáme týmové hráče. Vzdělání vybraným kandidátům nabízí naše zařízení. Poskytneme jim základní týdenní výcvik pro peer konzultanty, týdenní stáž na pracovišti v PN Bohnice, průběžně je dle jejich zájmu doškolujeme – v krizové komunikaci, v motivačních pohovorech, v duálních diagnózách, v rehabilitačním CARe přístupu nebo v Open dialogu,“ dodává.

Vlastní zkušenost jako jedinečný benefit i riziko

Na otázku, jaké jsou největší výhody zapojování peer pracovníků, odpovídají zástupci a zástupkyně psychiatrických nemocnic jednotně. „Zkušenost s chorobou je zkrátka jedinečná, tu lékař většinou nemá k dispozici,“ shrnuje ředitel PN Kosmonosy Jan Křen. Podobně odpovídá také Remrová (PN Bohnice): „Největším peerským benefitem je jeho osobní příběh, který bývá podobný příběhům našich pacientů, a zejména peerské zotavení. Peer terapeuti jsou ztělesněním naděje a živoucím důkazem, že může a bude lépe.“ Podle ředitele Psychiatrické nemocnice v Opavě Zdeňka Jiříčka zapojení peerů do multidisciplinárního týmu na stanici pomáhá otevírat komunikaci s pacienty.

„Pacienti jsou často vůči peerům mnohem otevřenější, jsou schopni lépe s nimi komunikovat své obavy a potíže, lépe navazují bazální důvěru, protože ví, že se jedná o lidi s vlastní zkušeností,“ podtrhuje Dagmar Dvořáková z Jihlavy.

Zkušenost s onemocněním vidí jako hlavní benefit peerů také v Horních Beřkovicích. „Jsou schopni sdílet zkušenosti pacientů způsobem, kterého člověk bez takové zkušenosti nikdy nemůže dosáhnout. Cením si jejich schopnosti mít s pacienty dobrý terapeutický vztah a zakotvenosti v realitě duševního onemocnění. Svým příkladem ukazují, že zotavení je možné. To jsou efekty, které jsou nenahraditelné,“ říká Marek Procházka.

V zaměstnávání peer pracovníků je ale třeba poukázat i na slabiny. „Nejtěžší je peera dobře vybrat, protože se často při konkurzech setkáváme s nepochopením, co peerská práce obnáší, někteří adepti měli terapeutické ambice, někteří vystupovali direktivně, setkali jsme se i s negativní zkušeností –  uzavírání koalice s pacientem proti týmu, vynášení informací z týmu, v takové atmosféře se ale pracovat nedá,“ popisuje ředitelka PN v Jihlavě.

Marek Procházka (PN Horní Beřkovice) zase poznamenává, že vyzdvihovaná zkušenost s onemocněním může být i problematická: „Bojujeme s tím, že nám nějaký kolega občas vypadne, protože ve zotavení ještě není zcela stabilizovaný. Třeba dva týdny chybí, protože má drobný relaps. Trochu nám to organizačně komplikuje práci, protože máme nějak nastavené, co peeři dělají a na jakých odděleních jsou, a najednou chybí. To je naše hlavní bolest, ale počítáme s tím, netlačíme na ně. Bereme to tak, jak to je.“

Možné přetížení, riziko relapsu nebo nutnost vypořádat se s omezeními danými režimem oddělení zmiňuje jako riziko Stanislav Juřena z PN v Kroměříži. Upozorňuje také na nejasné vymezení role peera v týmu a potřebu vyjasnění kompetencí. „Jako komplikaci též nutno vnímat, že peer konzultant dosud není zařazen v katalogu prací a jejich pracovní zařazení je tak velmi komplikované, nejasné a nejednotné. Pro efektivní fungování peer podpory je klíčová systémová podpora zahrnující jasné vymezení role, pravidelnou supervizi a vzdělávání personálu,“ upozorňuje.

Potřeba legislativního ukotvení

Zakotvit peer konzultanty v systému péče o duševní zdraví včetně úpravy legislativy a zajištění financování je jedním z opatření Národního akčního plánu pro duševní zdraví 2020-2030 (NAPDZ). „Přestože pomoc peer konzultantů lidem se zkušeností s duševním onemocněním má terapeutický účinek, není jejich pracovní postavení legislativně ukotveno, není vymezeno jako typová pozice v Národní soustavě povolání ani v Národní soustavě kvalifikací,“ stojí v odůvodnění opatření.

Podle Dagmar Dvořákové (PN Jihlava) by bylo ideální, kdyby došlo k novele nařízení vlády o katalogu prací ve veřejných službách a správě, který dosud tuto pracovní pozici nezná. „Pozice nejen že nemá zařazení v katalogu prací, ale neexistuje ani legislativní rámec této práce. Bez toho zařazujeme tyto pracovníky intuitivně. Novelou by bylo jasně dáno zařazení a případně náplň práce peer konzultantů,“ dodává. Za jedinou a správnou možnost považuje vytvoření oficiální pracovní pozice peer terapeut/konzultant a její zavedení do pracovních tabulek také Psychiatrická nemocnice Bohnice.

Podle materiálu pracovní skupiny ministerstva zdravotnictví je neexistence oficiální pracovní pozice v Česku příčinou nedostatečného počtu peer konzultantů působících ve zdravotních lůžkových službách. „Protože je situace v zaměstnávání peer konzultantů v lůžkových zdravotnických zařízeních kritická, řeší se nejdříve v rámci naplňování NAPDZ situace v těchto zdravotnických zařízeních. (…) Byly diskutovány možné pracovní pozice peer konzultanta ve zdravotnickém zařízení: 1. Peer konzultant jako jiný odborný pracovník ve zdravotnictví 2. Peer konzultant jako pracovní terapeut – peer konzultant 3. Peer konzultant jako pracovník v sociálních službách,“ informuje dále zpráva.

K pozici jiného odborného pracovníka ve zdravotnictví se přiklání například nemocnice v Bohnicích, Bílé Vodě i v Kroměříži, jak potvrzuje Stanislav Juřena: „Tato pozice se nám v praxi osvědčila, zejména proto, že peer konzultant se zkušeností s duševním onemocněním, který má zároveň základní zdravotně-sociální vzdělání, může efektivněji fungovat v rámci multidisciplinárního týmu.“ Tuto cestu zvolili také v Horních Beřkovicích. V Jihlavě se naopak zatím jednoznačně nepřiklání k žádné z výše jmenovaných pozic. „Všechny považujeme za nevhodné, neodpovídající skutečnosti. Za vhodné považujeme ustanovit v rámci zdravotnické profese pozici peera, o to se ale jejich hnutí snaží již předlouhé roky, bohužel stále marně,“ říká ředitelka Dvořáková.

Odbourání syndromu bílého pláště

Že je pozice peer pracovníků nezbytná, potvrzují nemocnice i na základě zpětné vazby. Takřka bez výjimky pozitivní ohlasy vykazují všechny nemocnice, pacienti podle nich oceňují, že jsou jim peeři příkladem, nepovyšují se, skutečně rozumí jejich situaci a „mluví jejich jazykem“.

„Díky sdílení podobné životní zkušenosti se pacienti cítí méně osamělí ve své nemoci a peer pracovník jim svým příběhem dává naději na zotavení. Vztah s peerem vnímají jako více rovnocenný než s profesionály a cítí se bezpečněji při sdílení svých obav. Řekněme, že se daří odbourání syndromu tzv. bílého pláště,“ poznamenává náměstek pro nelékařské zdravotnické pracovníky PN Kroměříž Stanislav Juřena.

Zcela výjimečně mají pacienti podle něj obavy o důvěrnost sdílených informací nebo je jim nepříjemné vymezit správnou míru blízkosti ve vztahu s peerem, část pacientů také preferuje čistě profesionální péči, například na psychoterapeutických odděleních. „Je důležité zdůraznit, že zkušenosti jsou velmi individuální a závisí na mnoha faktorech, včetně osobnosti peera, fáze onemocnění pacienta a celkového kontextu poskytované péče,“ doplňuje.