Příjmové nůžky mezi nemocnicemi a hygienickou službou se rozevírají stále více, špatně placení a administrativou zavalení lékaři z hygien odcházejí a náš systém je kvůli tomu na budoucí epidemie připraven ještě hůře než na ty minulé, varuje místopředseda výboru České vakcinologické společnosti Roman Prymula. „Potřebujeme dlouhodobou personální politiku, zabezpečené financování, jasnou organizační strukturu a plně funkční Státní zdravotní ústav. Pak nebudeme potřebovat desítky různých poradních orgánů a expertních skupin a budeme situaci zvládat,“ říká v rozhovoru pro Zdravotnický deník.
Jak hodnotíte současné řízení a nastavení sítě hygienické služby a připravenosti na epidemie?
Snahou je reformovat hygienickou službu tak, aby mohla být efektivně centrálně řízena, což je nepochybně chvályhodné. Problém ale je, že nemáme obecně kvalitní krizovou legislativu a v řadě případů jsou prakticky obtížně realizovatelná opatření z hlediska kompetencí, jaké mají hejtmani a jaké má vláda.
Za naprosto zavádějící myšlenku považuji vytvoření analogie Kochova institutu (Institut Roberta Kocha je německý spolkový ústav pro kontrolu a prevenci nemocí se sídlem v Berlíně – pozn. red.). Fakticky by bylo úžasné, kdybychom měli tak financovanou a personálně vybavenou instituci jako je Kochův institut v Německu. Problém ale je, že jsme vytvořili pouze virtuální strukturu, která nemá žádný podpůrný aparát – a musí tedy být naprosto neefektivní.
Co by tedy podle vás pomohlo?
Mohlo by vás zajímat
Stačilo by málo, změnit přístup k financování Státního zdravotního ústavu a jeho personálu. To je „náš Kochův institut“. Hlavní hygienička nepochybně dělá maximum, ale systém vyžaduje zásadní změny, které nezávisí na ní. Proto mám obavu, že jsme se z minulosti příliš nepoučili a zejména personálně jsme připravení na budoucí epidemie ještě hůře než v minulosti.
Co považujete za největší slabiny našeho současného systému?
Zásadní problém je personální vyprázdněnost. Z hygienické služby odcházejí lidé do jiných zařízení. Například řada lékařů volí raději – a to naprosto logicky – mnohém lépe placené pracovní pozice, třeba pozice ústavních hygieniků. Pokud se nadále budou rozevírat příjmové nůžky mezi nemocnicemi a hygienickou službou, dostaneme se do pozice, kdy v hygienické službě nebudeme mít lékaře. My si účelově namlouváme, že jich vlastně zase tolik nepotřebujeme, a třeba v oblasti komunální hygieny je to jistě pravda, ale na pozici epidemiologa, pokud to nebude pouhý statistik, si nelékaře představit neumím.
Rovněž je špatně, že v současné době kumulujeme dvě nejvyšší funkce, ať jsou pro to důvody sebelepší. To je ostatně nešvar současnosti, několik let je neobsazena klíčová funkce léčebně preventivního náměstka nebo vrchního ředitele na ministerstvu zdravotnictví či sekce ekonomická a pozice jsou dublovány s jinými. To je naprosto mimo realitu a nemá to vůbec nic společného s politikou. Pokud bude systém adekvátně personálně vybaven, umožňuje poměrně kvalitní řízení.
Chybou bylo rovněž roztržení hygienických stanic a zdravotních ústavů. Pro mnoho zdravotnických pracovníků se totiž stává jejich práce dominantně administrativní, a tím pro mnohé z nich i neatraktivní.
Můžete jmenovat i nějaké přednosti stávajícího systému?
Velmi se podařila digitalizace a zavedení různých registrů.
Jaké konkrétní změny struktury sítě hygienických stanic, případně dalších institucí, by podle vás pomohly zajistit lepší připravenost na mimořádné situace, jakou byla epidemie covidu?
Z kontextu mých předchozích odpovědí vyplývá, že nutně potřebujeme dlouhodobou personální politiku, zabezpečené financování, jasnou organizační strukturu a plně funkční Státní zdravotní ústav. Pak nebudeme potřebovat desítky různých poradních orgánů a expertních skupin a budeme situaci zvládat.
Bohužel to je vize obtížně realizovatelná, protože po vyřešení problému s aktuální epidemií vždy zcela zapomeneme, že v budoucnu může přijít – a nepochybně přijde – nějaká další. A tato situace se periodicky opakuje.
Jak by mělo v kontextu připravenosti na epidemie vypadat zapojení dalších rezortů mimo zdravotnictví?
V závislosti na typu epidemie a závažnosti dopadů musí být logicky zapojeny i další rezorty. Klíčová je role zejména ministerstva vnitra, zemědělství a obrany. Při závažné epidemii budou logicky zapojena prakticky všechna ministerstva.
