Podfinancování a z něho plynoucí neatraktivita oboru, nedostatek absolventů, především nelékařských zdravotníků, pomalu postupující digitalizace i nejednotné postupy v jednotlivých krajích. To jsou podle
infektologa Pavla Dlouhého a epidemiologa Petra Smejkala zásadní problémy dnešní
sítě hygienické služby. Na její reformu je přitom podle expertů nyní – po pandemii covidu – ideální čas a není nač čekat. „S ubývajícím časem se okno příležitosti k velké změně může zase zavřít,“ míní Smejkal.
Diskuse o legislativní reorganizaci hygienické služby probíhají již delší dobu, připomíná předseda Společnosti infekčního lékařství Pavel Dlouhý. „Střetávají se v nich zastánci současného uspořádání s těmi, kteří prosazují vyšší míru centralizace a koordinace. Bylo by dobré dospět k nějakému rozhodnutí, protože současná nejistota není výhodná,“ míní Dlouhý.
Problém hygien podle něj spočívá v personální vyprázdněnosti, o níž mluvili i další odborníci, které jsme na toto téma oslovili – Roman Prymula a Rastislav Maďar. „Hygienická služba získala v době covidové mnoho zkušeností a také některé nové nástroje. Řada pracovníků ale z hygienické služby odešla – z důvodu věkových či pro vyčerpání – a nedaří se je nahradit. Obor není atraktivní a noví odborníci nejsou na vysokých školách připravováni,“ upozorňuje Dlouhý, podle něhož jsou problémem i finance. „Na fungování hygienické služby není vyčleněn dostatek prostředků, ať už mzdových, provozních či investičních. Nedaří se financovat některé plošné programy, například pravidelné provádění takzvaných sérologických přehledů, které by nám poskytly důležité informace o promořenosti populace a vhodné strategii očkování nebo o potřebě jiných protiepidemických opatření na celostátní úrovni,“ vysvětluje.
S tím, že hygienickou službu trápí nedostatek financí, souhlasí i hlavní epidemiolog Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) Petr Smejkal. A dodává, že by systému výrazně pomohlo upuštění od zažité představy, že hygienická služba vždy stojí na lékařích. „Musíme obohatit systém vzdělávání nelékařských zdravotnických profesí a následně absolventům přiznat samostatnost v rozhodování a odpovídající plat,“ popisuje Smejkal. Doplňuje, že by se nemělo stávat, aby se doporučení nebo nařízení jedné krajské hygieny lišilo od druhé, protože vždy platí principy medicíny založené na důkazech.
Bez dat to nepůjde
Přestože systém trápí řada neduhů, stavět podle expertů rozhodně máme na čem. „Máme na co navazovat z první republiky. Státní zdravotní ústav, založený v roce 1925, byl na svou dobu moderní institucí. Komunistická vláda se sice v oblasti veřejného zdraví chlubila velkými úspěchy, především eradikací infekčních onemocnění, dosaženo jich ale bylo za cenu represe, která je s demokracií neslučitelná. V 90. letech se bohužel ‚vylila voda i s vaničkou‘, rozpadlo se i mnoho dobrého a na veřejné zdravotnictví se zapomnělo, což je slabina, na kterou ukázala pandemie covidu,“ říká Smejkal. Doba po covidu je podle něj důležitým časovým úsekem ke změně, který je třeba využít. „S ubývajícím časem se totiž okno příležitosti k velké změně může zase zavřít,“ míní epidemiolog.
Konkrétní změny, které by pomohly, vyjmenovává i Dlouhý. „Státní zdravotní ústav se musí stát moderní a výkonnou institucí s odpovídajícím – tedy dostatečným – financováním. Tam se totiž dnes pracuje kvůli nadšení pro práci, ne pro peníze. Krajské hygienické stanice musejí být personálně posíleny. A fungování a budoucnost zdravotních ústavů v regionech by měla být předmětem odborné diskuse,“ říká. Rozvíjet je podle něj třeba také nemocniční hygienu a epidemiologii, protože má zásadní význam pro kvalitu poskytované péče a bezpečnost pacientů.
Zásadní je podle něj i digitalizace. „Například v oblasti infekčních chorob zejména automatizované hlášení případů z ambulancí, nemocnic a laboratoří. Na systému se nyní pracuje pod patronací Ústavu zdravotnických informací a statistiky a k jeho spuštění by ideálně mělo dojít co nejdříve. Na automatizovaný sběr velkého množství dat ale musí navázat jejich zpracování nejlépe s využitím umělé inteligence, která data vyhodnotí a poskytne hygienikům online důležité informace – kde mají zasáhnout a provést protiepidemická opatření,“ vysvětluje Dlouhý.
Mohlo by vás zajímat
Hlavní epidemiolog IKEM Petr Smejkal na konferenci Zdravotnického deníku a VZP věnované očkování (rok 2021). Foto: Radek Čepelák
S tím plně souhlasí i Petr Smejkal. „Síť hygienických stanic by měla být skvěle vybavená po IT stránce, propojená se sítí nemocnic, personálně vybavená odborníky – a znovu říkám, to nemusí být lékaři. Měla by poskytovat efektivní službu občanům s dobrým napojením na testovací kapacity laboratoří v případě epidemií a s odborným vedením ve Státním zdravotním ústavu,“ popisuje svou vizi.
Inspirace v USA
Příklad si podle Petra Smejkala můžeme vzít v USA, ač upozorňuje i na to, že se tam situace možná bude brzy měnit k horšímu. „Doporučení CDC (Centers for Disease Control and Prevention, agentura zaměřená na ochranu veřejného zdraví – pozn. red.) v USA vnímá a respektuje celá společnost i státní správa. V České republice se podfinancovaný Státní zdravotní ústav stále trochu ‚krčí‘ pod ministerstvem zdravotnictví,“ říká Smejkal (o inspirací fungováním CDC mluví v rozhovoru i Rastislav Maďar).
Nedávné založení Rady vlády pro zdravotní rizika vnímá Smejkal jako krok k tomu, aby se zlepšila komunikace orgánů veřejného zdraví směrem k dalším rezortům, to ale podle něj nestačí. „Z mého pohledu by bylo optimální osamostatnění Státního zdravotního ústavu a jeho spojení – nebo maximální propojení – s datovou bází, tedy Ústavem zdravotnických informací a statistiky. Dobrá odborná doporučení přece vyžadují dobrá data,“ míní.
„V oblasti školství je třeba připravovat dostatečný počet absolventů s vhodnou kvalifikací. Státní rozpočet musí zajistit odpovídající financování, které je vzhledem k preventivnímu charakteru hygienické služby nákladově efektivní,“ shrnuje závěrem své hlavní teze Dlouhý.
