Seškrtat náš počet nepomůže. Důležitější jsou reformy a efektivita, shodují se pojišťovny

Zdravotnický deník se v anketě zaměřil na otázku možné redukce počtu zdravotních pojišťoven v České republice. Tiskoví mluvčí Oborové zdravotní pojišťovny (OZP), Zaměstnanecké pojišťovny Škoda a RBP se shodují, že stanovení „optimálního“ počtu pojišťoven není klíčové pro zlepšení zdravotního systému. Argumentují tím, že úspory z provozních nákladů by byly minimální, snížení konkurence by mohlo omezit vyjednávací prostor poskytovatelů zdravotní péče a negativně ovlivnit kvalitu služeb pro pojištěnce. Podle nich je důležitější efektivita hospodaření a systémové reformy než samotná redukce počtu pojišťoven.

Jaký by byl optimální počet zdravotních pojišťoven pro naplnění jejich role ve zdravotním systému v ČR a proč zrovna tolik?

František Tlapák (tiskový mluvčí OZP): Podle našeho názoru neexistuje žádný optimální počet zdravotních pojišťoven. Je to podobné, jako kdybychom měli stanovit optimální počet bank, penzijních fondů nebo stavebních spořitelen.

Petr Kvapil (tiskový mluvčí Zaměstnanecké pojišťovny Škoda): Určit optimální počet zdravotních pojišťoven nelze. Podle našeho názoru řešení problémů českého zdravotnictví není v tomto kontextu o počtu zdravotních pojišťoven, ale právě o Vámi zmíněném naplnění jejich role. Podstatné je, aby měly pro plnohodnotné plnění svých funkcí náležité podmínky a kompetence.

Ivo Čelechovský (tiskový mluvčí RBP, zdravotní pojišťovny): Optimální počet zdravotních pojišťoven v ČR v systému tržní ekonomiky by rozhodně neměl být otázkou vůle či nevůle některých hlavně politických subjektů a politických názorů. Copak si dáváme otázky: „Jaký je optimální počet bank? Jaký je optimální počet univerzit, médií nebo politických stran?“ Vznik a fungování zaměstnanecké zdravotní pojišťovny je zcela zásadně podmíněn a regulován tvrdými ekonomickými pravidly a legislativními předpisy a v neposlední řadě i neúprosným konkurenčním prostředím. Toho důkazem je skutečnost, že z původních 29 zdravotních pojišťoven u nás aktuálně funguje sedm. Vedle jedné „státní“ to je dalších šest zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven, které se starají o více než 4 miliony lidí. Mimochodem, nová zaměstnanecká zdravotní pojišťovna může vzniknou třeba zítra, pokud její zřizovatelé zajistí legislativou definovaný minimální pojistný kmen a finanční kapitál. Nejedná se tak o jakýkoliv uzavřený trh a je proto zcela nelogické hovořit o nějakém optimálním počtu zdravotních pojišťoven v situaci, kdy mohou kdykoliv vznikat nové.

Mohlo by vás zajímat

Náměstkyní ministra zdravotnictví se stala Matoušková ze STAN, přebírá část portfolia po Pavlovicovi

Jaké reálné úspory by snížení počtu zdravotních pojišťoven přineslo v provozních nákladech?

Tlapák (OZP): Snížení počtu pojišťoven by s největší pravděpodobností žádné snížení provozních nákladů nepřineslo. Provozní náklady v současnosti představují méně než 3 procenta celkových příjmů – jsou jedny z nejnižších v celé Evropě – bez ohledu na to, jestli se o tato procenta dělí 3 nebo 10 pojišťoven.

Kvapil (Škoda): Zde je nutné zdůraznit, že procentní podíl provozních nákladů je primárně dán legislativou a závisí na počtu pojištěnců konkrétní pojišťovny. Navíc oproti zahraničním systémům je procento provozních nákladů zdravotních pojišťoven na jedné z nejnižších úrovní. Úspory provozních nákladů při redukci počtu zdravotních pojišťoven by ze systémového hlediska byly zcela minimální, pokud vůbec nějaké. Predikovat nyní „reálné“ úspory v souvislosti s hypotetickým snížením počtu pojišťoven by tak bylo velmi spekulativní.

Čelechovský (RBP): Provozní náklady každé ZP jsou přesně stanoveny legislativou, tedy 3,07 procenta z příjmů ze zdravotního pojištění. Pokud se bavíme o provozních nákladech RBP, dlouhodobě je podkračujeme. V loňském roce to bylo 2,5 procenta a pro rok 2025 jsme si ve zdravotně pojistném plánu stanovili ještě nižší hodnotu nákladů, a to v meziročním porovnání o 0,1 procenta méně. Je nezbytné zmínit, že část prostředků z provozního fondu současně přidělujeme například do fondu prevence na preventivní a bonusové programy pro naše klienty. Je tedy jedno, zda máme jednu pojišťovnu, která pro svůj provoz spotřebuje cca 3 procenta vybraného pojistného, nebo bude pojišťoven více. Stále se jedná o provozní spotřebu maximálně 3 procent vybraného pojistného. Ano, jistě by došlo k určité redukci pobočkových pracovišť, úsporám v oblasti lidských zdrojů, správy majetku a informačních technologiích, ale v tomto kontextu to jsou málo významné zdroje. Problém totiž nespočívá v hospodaření zdravotních pojišťoven, ale ve špatných úhradových vyhláškách, které nerespektují základní ekonomické pravidlo vyrovnané bilance příjmů a výdajů.

Jaké úspory by se daly očekávat v administrativní zátěži pro pojišťovny i poskytovatele zdravotní péče?

Tlapák (OZP): Téměř všechny stávající zdravotní pojišťovny v České republice vznikly v minulosti sloučením 2 až 5 pojišťoven a k žádnému významnému snížení administrativní zátěže to nevedlo. Jsme také přesvědčeni, že ani poskytovatelé zdravotních služeb aktuálně nemají žádný zásadní problém se smluvními vztahy se současným počtem pojišťoven.

Kvapil (Škoda): Opět bychom se zde nyní pohybovali na poli spekulací. Dle našeho názoru má pro odstraňování administrativní zátěže větší význam například důsledné systémové zavádění různých prvků digitalizace a elektronizace než rušení počtu zdravotních pojišťoven. To se však bohužel v České republice z mnoha důvodů daří jen částečně.

Jak by se změnil vyjednávací prostor poskytovatelů zdravotní péče, pokud by se snížil počet pojišťoven?

Tlapák (OZP): Obecně asi platí zásada, že čím je větší počet zdravotních pojišťoven, tím větší prostor pro vyjednávání rozsahu péče a její ceny poskytovatelé mají. A naopak, pokud by existovala jen jedna zdravotní pojišťovna, byli by na ní poskytovatelé zdravotních služeb téměř zcela závislí. A to nepovažujeme za správné.

Kvapil (Škoda): Bez konkurenčního prostředí by se vyjednávací prostor poskytovatelů v otázkách nastavení úhrad zcela jednoznačně snížil.

Čelechovský (RBP): Při redukci pojišťoven by se snížil vyjednávací prostor poskytovatelů zdravotních služeb. Jedna pojišťovna znamená jedny pravidla, sedm pojišťoven znamená různá pravidla, různé zdravotní programy, různé splatnosti faktur, různé zohlednění péče apod. Redukce pojišťoven současně znamená i snížení nabídky služeb pro pojištěnce. RBP jako regionální zdravotní pojišťovna má ke svým pojištěncům i poskytovatelům zdravotních služeb blíže a podstatně lépe tak vnímá jejich potřeby a požadavky. Kdyby existovala pouze jediná ZP s centrálním sídlem v hlavním městě, poskytovatelé zdravotních služeb z jednotlivých regionů by museli jezdit vyřizovat své záležitosti do Prahy.

Jaká rizika hrozí při snížení konkurence mezi pojišťovnami? Mělo by to negativní dopad na kvalitu služeb pro pojištěnce?

Kvapil (Škoda): Zde můžeme uvést jako příklad oblast bonifikačních systémů hrazených nad rámec úhradové vyhlášky, která je jedním z konkurenčních prvků a odstranění či zredukování těchto mechanismů by nepochybně mělo dopad i na kvalitu poskytovaných služeb.

Které zdravotní pojišťovny by měly být zrušeny nebo se sloučit a proč?

Kvapil (Škoda): Pro případné rušení zdravotních pojišťoven by měl především být legislativně dán jednoznačný důvod např. insolvence, neschopnost řádně zajistit dostupnost či patřičnou kvalitu poskytovaných zdravotních služeb pro své pojištěnce. V současné době nevidíme případnou redukci počtu pojišťoven jako nejdůležitější prvek ve snahách o lepší udržitelnost systému veřejného zdravotního pojištění. Mnohem důležitější je dle našeho názoru maximálně odpovědné ekonomické chování všech klíčových hráčů, tj. státu, plátců pojistného, poskytovatelů zdravotních služeb a pochopitelně i nás, zdravotních pojišťoven. Velmi důležité je i posílení motivace pojištěnců ke zdravému způsobu života.

Čelechovský (RBP): Likvidace či slučování zdravotních pojišťoven by žádnou vyšší efektivitu nepřineslo, v mnoha případech právě naopak. Jsou pouze zástupným tématem namísto restrukturalizace celého systému českého veřejného zdravotního pojištění.