Objednávání pacientů ke specialistům zůstává problémem, který komplikuje dlouhá čekací doba i nejednotný systém. Na nedávné konferenci Medidays odborníci diskutovali o potřebě lepší koordinace a digitalizace zdravotní péče. Ředitelka ONKO Unie Petra Adámková upozornila, že pacienti musí obvolat několik specialistů, než získají termín, a volala po zavedení koordinátora. Zástupci zdravotnických zařízení a WHO zdůraznili význam digitalizace, sdílených zdravotních záznamů i telemedicíny, která však nemůže nahradit tradiční péči. Klíčovou otázkou zůstává financování těchto služeb a jejich dostupnost pro všechny pacienty.
Ředitelka ONKO Unie, organizace zaměřující se na pomoc pacientkám s onkogynekologickými onemocněními, Petra Adámková poukázala na obtíže, s nimiž se pacienti setkávají při snaze získat termín u specialisty. „Pacient musí průměrně obvolat čtyři specialisty, než se k nějakému dostane,“ konstatovala. Čekací lhůty jsou podle ní často velmi dlouhé. „Zavolá, někam se objedná, třeba až za tři měsíce, a buď se s tím spokojí, nebo hledá dál,“ popsala realitu mnoha pacientů. Podle ní by bylo ideální, kdyby existoval koordinátor, který by pacientům pomohl v orientaci. „Když už lékař nasměruje pacienta, kam by měl jít dál, měl by být někdo, kdo mu poradí,“ dodala s tím, že by tento systém měl fungovat digitálně a umožnit snadný přístup k dostupným termínům. „Bohužel to dnes takto nefunguje,“ zhodnotila.
Vedoucí lékařka všeobecného praktického lékařství na klinice EUC Canadian Medical Petra Bomberová Kánská vyjádřila přesvědčení, že praktický lékař by měl pacienta provést celým procesem a vysvětlit mu jeho možnosti i časovou naléhavost jeho zdravotního stavu. „Role praktického lékaře je taková, aby pacienta systémem provedl. Sednout si s tím pacientem, říct mu, jaké jsou možnosti, jaká jsou reálná očekávání a jaká je časová urgence,“ popsala. Poukázala také na to, že se často nemohou dovolat ani zdravotní sestry z ordinací na specializovaná pracoviště, což pacientům situaci dále komplikuje. „Rozevírají se nůžky mezi veřejným systémem pojištění a primárním systémem, a to je podle mě důvod, proč se pacienti na EUC obracejí,“ řekla. Připomněla, že v EUC existuje služba koordinátora, ale je placená.
WHO: Rezervační systém musí fungovat digitálně
Také předseda představenstva Jihočeských nemocnic Michal Šnorek přisvědčil, že v jihočeských nemocnicích probíhá objednávání na základě naléhavosti zdravotního stavu. „Pokud je potřeba, lékař pacienta objedná co nejdříve. Pokud to stačí za půl roku, pacient dostane telefonní číslo na specializované pracoviště s tím, ať se objedná sám dle svých časových možností,“ popsal běžnou praxi. Zdůraznil, že takto to funguje v naprosté většině ambulancí Nemocnice České Budějovice.
Vedoucí české kanceláře Světové zdravotnické organizace (WHO) Zsófia Pusztai upozornila na rozdíly mezi jednotlivými zeměmi v dostupnosti zdravotní péče. „WHO monitoruje, jak rychle se pacienti v různých zemích dostanou k vyšetření, které jim lékař indikuje. V Norsku to funguje nejlépe,“ řekla. Zdůraznila význam digitalizace a dobré infrastruktury zdravotnického systému. „Rezervační systém musí fungovat digitálně,“ uvedla s tím, že v mnoha zemích to tak stále není.
Telemedicína jako cenný doplněk
V rámci debaty o telemedicíně předseda představenstva Jihočeských nemocnic Šnorek připomněl nový projekt známý jako jihočeská online pohotovost, která umožňuje pacientům konzultovat své zdravotní potíže s lékaři prostřednictvím aplikace. Služba má poskytnout prostřednictvím komunikační platformy dostupnější zdravotní služby. „Nemocnice s tím zajištěním nemají žádnou starost a služba zahrnuje, že má nasmlouvané praktické lékaře pro dospělé i děti a dorost a zaregistrovaní uživatelé se s nimi spojí pomocí aplikace,“ vysvětlil. „V tuto chvíli je tam registrováno asi 25 tisíc osob a bylo dosud provedeno kolem sedmi tisíc kontaktů. Zhruba čtvrtina měla předepsaný recept… Pět procent bylo odkázáno do nemocnice,“ představil.
Šnorek nepochybuje, že se taková služba stane v budoucnu standardem, otázkou však zůstává její financování. „Nečekejme ale, že tyto nástroje zlepší dostupnost zdravotní péče. Telemedicína má být stále jen doplněk k tradiční péči,“ dodal. Rovněž se domnívá, že stát by měl zajistit, aby základní zdravotní data byla dostupná napříč všemi poskytovateli. Bomberová Kánská uvedla, že v rámci EUC již sdílené zdravotní záznamy fungují. Ve státním sektoru je to však zatím pouze v hrubých obrysech. „Všem by pomohlo, kdybychom měli sdílený zdravotní záznam. To je sen,“ řekla a dodala, že je třeba tlačit na pojišťovny, aby tento způsob péče hradily.
Mohlo by vás zajímat
To by byl ideální scénář i podle Pusztai z WHO. Coby zastánkyně co nejširší dostupnosti péče se vymezila vůči případnému modelu financování za spoluúčasti pacienta. „Spoluplatba by měla být až poslední možnost,“ upozornila s tím, že je potřeba ochránit nízkopříjmové pacienty.
Petra Adámková na závěr dodala, že při zavádění telemedicíny je rovněž nutné myslet na starší a technicky méně zdatné pacienty, pro které mohou být digitální systémy obtížně použitelné.
