Široce využitelný a velmi užitečný poradní hlas, který ale nesmí nikdy rozhodovat za lékaře. Takový pohled na umělou inteligenci (AI) rezonoval v odpovědích tří předsedů tuzemských odborných společností, jejichž pohled na možnosti a limitace AI přinášíme v dnešním posledním díle miniseriálu na toto téma (předchozí texty zde, zde, zde a zde). Oslovení se shodují, že vítají úlevy a zlepšení, které AI nabízí jak v diagnostice, tak v administrativně, akcentují ale také osobní roviny v medicíně, zvláště v komunikaci lékařů s pacienty.

Jak umělá inteligence dosud ovlivnila váš obor a jak ho podle vás bude ovlivňovat v letech příštích?

Klára Marešová, předsedkyně České oftalmologické společnosti: V oftalmologii je vliv umělé inteligence zásadní. Jsme oborem, v němž velmi dobře dokážeme nafotit struktury oka, zhodnotit sítnici a tomografií ji „prokrájet“ na spoustu jednotlivých rovin. Ty se vyšetřují a srovnávají se s uloženou normou. A tento postup, který už dlouho používáme, byl – aniž bychom to tak vnímali – vlastně předstupněm umělé inteligence. Tento postup samozřejmě pokračuje nadále.

Umělou inteligenci ale dnes již ve velké míře používáme i u prevence a vyšetřování řady dalších onemocnění – diabetické retinopatie, makulární degenerace nebo glaukomu.

Martin Haluzík, předseda České obezitologické společnosti: Obor obezitologie zatím umělá inteligence zásadněji neovlivnila, vidím nicméně několik okruhů, kde v budoucnu náš obor jistě ovlivní. Bude to automatické vyhodnocování dat z chytrých zařízení, jako jsou chytré náramky, hodinky, prsteny a podobně, a také automatická komunikace chatbota s pacientem – motivační funkce, zodpovězení jednoduchých otázek, zpětná vazba.

Ve vzdálenější budoucnosti se možná dočkáme i automatického doporučení optimální léčby na základě vyhodnocení kompletních charakteristik pacienta, tedy personalizované medicíny.

Mohlo by vás zajímat

Božena Jurašková, předsedkyně České gerontologické a geriatrické společnosti: Pokroku se nikdo nebrání, tomu se nevyhneme. V rámci některých projektů, kterých se účastním, vidím, že použití umělé inteligence je v mnoha aspektech vynikající záležitost – třeba když chceme monitorovat pacienta v jeho domácím prostředí. V geriatrii oceníme především sledování pohyblivosti, záznamy dechu nebo možnost přivolání pomoci při život ohrožujících stavech.

Moc se mi ale nelíbí použití umělé inteligence při nahrazování lidské komunikace, toho se bojím. Mnozí pacienti – a ti ze starší generace především – vnímají lékaře i jako určitého prostředníka psychologické komunikace, tak jako věřící vnímají faráře. A když jako lékaři nebudeme s pacienty komunikovat, může to pro jejich duševní stav mít nepříjemné důsledky. U některých pacientů vnímáme strach z toho, že by lékaře v komunikaci nahradili „roboti“.

Používá se AI v České republice již dnes ve větší míře v diagnostice a léčbě?

Klára Marešová: Dnes již umělou inteligenci používáme velmi často, a to nejčastěji ve spolupráci s diabetology. Protože ti, aniž by měli oftalmologické vzdělání, mohou pomocí AI stanovit, jestli pacient má nějaké známky diabetické retinopatie (závažné onemocnění cév oční sítnice souvidející s diabetem – pozn. red.), nebo nemá. Umělá inteligence vyfotí takzvanou fundus kamerou sítnici oka a umělá inteligence sama řekne, jestli jsou na něm nějaké známky diabetické retinopatie. A na základě toho diabetolog ví, zda má pacient co nejdříve k očaři, nebo k němu vůbec nemusí.

Stejné přístroje – tedy fundus kamery spojené s umělou inteligencí – používáme i na jiná onemocnění, například na věkem podmíněnou makulární degeneraci, při níž se lidem zhoršuje centrální vidění. Jde o onemocnění, které je v současné době velmi časté a je vlastně civilizační. S pomocí umělé inteligence se dá vyšetřovat také glaukom. Takže jde o opravdu velký pokrok.

Chtěla bych nicméně zdůraznit, že umělá inteligence by v diagnostice měla být poradním hlasem, ne tím, kdo bude rozhodovat. Rozhodovat by měl vždy lékař. Medicína je taková skládačka, kdy lékař někdy některá onemocnění vidí úplně jednoznačně, třeba u šedého zákalu jasně vidím, že ho pacient má. Ale teprve, když si s tím pacientem promluvím, tak si udělám jasný názor, jestli ho hned operovat, nebo vyčkávat ještě další rok, jestli nechat pacienta rok stravovat myšlenku, že má šedý zákal a jednoho dne půjde na operaci. Osobní stránka je podle mne prostě v medicíně velmi důležitá.

Martin Haluzík: V obezitologii se zatím nevyužívá, případně jen v pilotních vědeckých studiích.

Božena Jurašková: Spíše ve zmíněném sledování pacientů. Osobně soudím, že umělá inteligence může být poradím hlasem, ale nemůže nahrazovat lékaře v tom, že by určovala diagnózu. Myslím, že je umělá inteligence dobrým pomocníkem, ale nemůže se stát východiskem k tomu, že bychom v diagnostice používali jenom a výhradně ji.

U seniorských pacientů je situace navíc poměrně specifická, často zatížená poruchami kognice, slabším sluchem nebo zrakem. Někdy není snadné z nich diagnózu „vydolovat“, není jednoduché jim vysvětlit, co po nich jako lékaři chceme. I kvůli tomu myslím, že jako lékaři nemůžeme na umělou inteligenci plně spoléhat a lidská práce s pacientem zůstane nenahraditelná.

Jak může podle vás dramatický nástup používání umělé inteligence ovlivnit personální otázku – jak u lékařů, tak u nelékařských zdravotníků?

Klára Marešová: V administrativních procesech mohou nastat změny. Ale úplně si nemyslím, že by to mohlo nějak ovlivnit personální otázky u lékařů, protože jak říkám, lékař musí být stále tím, kdo učiní závěrečné zhodnocení a rozhodnutí, jak v léčbě postupovat.

V některých zemích existuje možnost, že si pacienti udělají některá vyšetření fundus kamerou. A ty pak mohou být automaticky odeslány do nějakého centra, které poté pacienta informuje o další návštěvě a postupu. To je ale řešení pro země, v nichž je lékařská péče dosti nedostupná, tam to určitě smysluplně nahradí lékaře. Ale myslím si, že Česko je lékaři relativně dobře „osazeno“, takže by byla spíš škoda, kdyby mělo lékařů kvůli takovým změnám ubýt.

Martin Haluzík: Troufnu si říci, že toto není v obezitologii na pořadu dne. Naši pacienti pro svou motivaci a úspěšné snižování váhy potřebují pravidelný přímý kontakt s lékaři i jinými zdravotníky.

Božena Jurašková: Myslím, že v geriatrii snižování stavů kvůli zavádění umělé inteligence nehrozí.

Je podle vás současné povědomí o možnostech AI u tuzemských lékařů dostatečné? Nabízíte nebo doporučujete jako odborná společnost lékařům v oblasti umělé inteligence nějaké vzdělávání?

Klára Marešová: Na našich kongresech o umělé inteligenci lékařům přednášíme, míváme i celé bloky zaměřené doslova na to, co dokáže AI v oftalmologii, jak ji lze využívat, jaké existují přístroje, na jakém podkladě pracují. Přístup lékařů k tomuto tématu je ale velmi rozdílný, někteří kolegové jsou spíše odpůrci, jiní by bez AI už ani nechtěli pracovat, protože tu techniku mají hodně rádi.

Martin Haluzík: Určitě existuje prostor pro zlepšení. Máme v plánu více se tomuto tématu věnovat v rámci našeho postgraduálního kurzu i sympozií pořádaných Českou obezitologickou společností.

Božena Jurašková: V Národním plánu s umělou inteligencí a telemedicínou počítáme. Pro mladé lékaře a zdravotníky je tohle téma velmi atraktivní, nechceme a nemůžeme ho nechat někde na okraji. Ale i ve vzdělávání chceme akcentovat to, o čem jsem hovořila – že je umělá inteligence dobrý pomocník, ale ne náhrada lékaře.