Většina německých lékařů se cítí přepracována. Často také čelí fyzickým a verbálním útokům, naznačuje průzkum

Češi se často upínají k Německu jako vzoru ekonomické prosperity. Chceme německé mzdy, německé důchody a někdy také pošilháváme po německém zdravotnictví. Jenže si často neuvědomujeme, že všude je chléb o dvou kůrkách, a že to, co se třpytí, bývá vykoupeno tvrdou prací. A něco takového vyplynulo z průzkumu, který si mezi lékaři nacházejícími se v zaměstnaneckém poměru nechal vypracovat německý odborový svaz Marburger Bund, jenž sdružuje pracovníky ve zdravotnictví. Závěry zjišťování budou pro řadu tuzemských čtenářů překvapivé, jak ukázal odborný deník Deutsches Ärzteblatt.

Více než polovina německých lékařů, kteří se nacházejí v zaměstnaneckém poměru, se cítí být přepracována. Více než čtvrtina německých lékařů v zaměstnaneckém poměru zvažuje, že svou profesi úplně opustí. To jsou zřejmě dva nejzávažnější závěry, který vyplynuly z průzkumu odborového svazu Marburger Bund, a o kterém informoval odborný deník Deutsches Ärzteblatt.

Podíl lékařů uvažujících o konci kariéry vzrostl

Necelá polovina (přesně 49 procent) dotázaných lékařů si stěžuje na častý stres v práci, a jedenáct procent (tedy přibližně každý devátý) dokonce uvedlo, že neustále překračuje své limity. Podle autorů průzkumu tato skutečnost bezprostředně souvisí mimo jiné s obecně vnímaným nedostatkem zdravotnického personálu. 59 procent dotázaných totiž uvedlo, že personální podstav vnímá negativně.

Jak už bylo řečeno, více než čtvrtina (konkrétně 28 procent) dotázaných odpověděla kladně na otázku, zda by uvažovali o úplném opuštění lékařské profese nebo zaměstnání, které souvisí s péčí o pacienty. V tomto ohledu došlo k mírnému zhoršení, neboť v roce 2022 o vzdání se kariéry ve zdravotnictví uvažovalo „jen“ 25 procent dotázaných lékařů nacházejících se v zaměstnaneckém poměru.

„Průzkum nám ukazuje, že nedostatek kvalifikovaných pracovníků ve zdravotnictví a lékařů by mohl být mnohem větší, než si myslíme,“ okomentovala výsledky průzkumu předsedkyně odborového svazu Marburger Bund Susanne Johnaová.

Hlavním důvodem, proč dotázaní lékaři a lékařky jsou ochotni uvažovat o úplném odchodu ze své profese, je vysoká pracovní zátěž. Pro řadu z nich je totiž pracovní realita ve značném rozporu s tím, jaká očekávání od lékařské profese měli.

Mohlo by vás zajímat

Severní Porýní-Vestfálsko se bouří proti nemocniční reformě. Podáno je 90 žalob

Přesčasy a přílišná administrativa

Mezi dalšími důvody k úvahám o opuštění lékařské profese patří zejména nedostatek času na pacienty, lepší podmínky v jiném typu práce nebo zhoršený zdravotní stav v důsledku soustavného pracovního přetížení. Lékaři a lékařky si také často stěžovali na neadekvátní mzdové ohodnocení nebo nedostatečné možnosti dalšího profesního růstu.

Lékaři a lékařky v zaměstnaneckém poměru také podle průzkumu často pracují mnohem více, než by ve skutečnosti chtěli. Většina dotázaných uvedla, že pracuje pět či více hodin týdně přesčas. Tato část dotázaných lékařů a lékařek odpracuje týdně více než 49 hodin, 15 procent dotázaných pak uvedlo, že pracuje 60 až 79 hodin týdně a dvě procenta dotázaných odpracuje týdně přes 80 hodin.

Největší část lékařů a lékařek (konkrétně 43 procent) by přitom nejraději odpracovala 30 až 39 hodin týdně, pro 39 procent dotázaných by optimální pracovní doba představovala 40 až 48 hodin týdně.

Vedle přetíženosti lékaři a lékařky vnímají jako velkou zátěž fakt, že musí každý den trávit spoustu času dokumentací a administrativní činností. Více než polovina dotázaných potřebuje na administrativu více než tři hodiny denně. Vzhledem k tomu si skoro dvě třetiny dotázaných dovedou představit, že by část své práce vykonávaly z domova.

Fyzické a verbální násilí na denním pořádku?

To ale není všechno. Autoři průzkumu také zjišťovali, zda a v jaké míře se němečtí lékaři setkávají s násilím či útoky, ať už fyzickým, nebo verbálním. Pouze jedenáct procent dotázaných uvedlo, že se s žádným typem útoků nesetkalo. To znamená, že prakticky devět z deseti německých lékařů bylo terčem fyzického nebo verbálního násilí (výhrůžek, urážek nebo slovního napadání).

Dvanáct procent lékařů a lékařek pak se s tímto typem chování setkávají poměrně často, přibližně třetina uvedla, že s takovými situacemi mívají občas zkušenosti.

Naprostá většina (75 procent) útoků přichází ze strany pacientů. Druhý nejčastější původ útoků na lékaře je u příbuzných pacientů, 14 procent lékařů a lékařek uvedlo, že se setkali s útokem (fyzickým či verbálním) ze strany svých kolegů nebo nadřízených. „To mimo jiné znamená, že práce v nemocnicích již není zcela bezpečná,“ dodala k této části průzkumu Susanne Johnaová. Taková situace je podle ní naprosto nepřípustná.