Jednotné velení, vysoká míra autonomie, dostatečné kompetence a finanční prostředky na zaplacení kvalifikovaných odborníků. To jsou atributy, které ke svému efektivnímu fungování potřebuje síť hygienické služby podle prezidenta České lékařské komory Milana Kubka. To, že se jich hygienám do značné míry nedostává, přičítá i tomu, že vláda neplní to, k čemu se zavázala ve svém programovém prohlášení.
Jak hodnotíte současné řízení a nastavení sítě hygienické služby a připravenosti na epidemie?
Obávám se, že se toho od doby před covidem k lepšímu mnoho nezměnilo. Musíme jen doufat, že nás v nejbližší době další podobná zkouška nečeká.
Čím si to vysvětlujete?
„Úspěšností“ práce pana ministra Válka. Tu bychom měli hodnotit mimo jiné podle plnění programového prohlášení vlády, v němž se píše, že – cituji: „S onemocněním covid-19 se musíme naučit žít. Nebudeme donekonečna omezovat zdravotní péči pro ostatní pacienty. Z covid-19 se musí stát další závažné onemocnění, které umí zdravotnictví řešit a předcházet závažnému průběhu tohoto virového onemocnění“. V programovém prohlášení vlády také stojí, že bude vytvořena „všeobecně respektovaná a srozumitelná odborná autorita, která bude formulovat odborná stanoviska“, a to po vzoru německého Kochova institutu (Institut Roberta Kocha je německý spolkový ústav pro kontrolu a prevenci nemocí se sídlem v Berlíně – pozn. red.).
Mohlo by vás zajímat
V čem podle vás takové řešení selhalo?
Základem mělo být založení Národního institutu pro zvládání pandemie, a to ve spolupráci s Českou lékařskou společností Jana Evangelisty Purkyně do konce ledna 2022. Institut měl podle programového prohlášení vlády ve spolupráci s Vědeckou radou ministerstva zdravotnictví být ministerstvu „odbornou a nezávislou oporou“. Úkolem institutu mělo být vytvářet odborná doporučení a stanoviska pro ministerstvo zdravotnictví, kterými se následně zabývá Centrální řídící tým. Ten měl v úzké spolupráci s institutem analyzovat dopady, přínosy a realizovatelnost stanovených doporučení a předkládat je ministrům věnujícím se problematice covidu, zástupcům krajů a také Ústřednímu krizovému štábu. V institutu zasedající přední vědci a odborníci se měli pravidelně scházet každý týden.
A jaká je realita? Dle informací z webu ministerstva pan ministr Válek ustavil Národní institut pro zvládání pandemie pod vedením epidemiologa profesora Romana Chlíbka. Poslední informace o jeho činnosti na stránkách ministerstva je datována 10. února 2022. Poté český „Kochův institut“ patrně přešel do ilegality.
S nemocí covid-19 jsme se museli naučit žít, nic jiného nám ani nezbývalo. Obrovské množství rizikových pacientů se bohužel stále neočkuje ani proti covidu, ani proti chřipce. Ministra Válka to však evidentně netrápí.
Co považujete za největší slabiny našeho současného systému?
Slabinou je jistě personální devastace hygienické služby, která úzce souvisí s jejím podfinancováním. Dále se obávám, že se na její akceschopnosti negativně podepisuje chaotická struktura a nevyjasněné kompetence.
Zmiňujete podfinancování hygienické služby. Souhlasíte i se slovy hlavní hygieničky Barbory Mackové, že mladé absolventy odrazuje od práce na hygienách její nízké finanční ohodnocení?
S tímto tvrzením plně souhlasím.
Můžete jmenovat i nějaké přednosti stávajícího systému?
Předností by snad mohlo být to, že lidé, kteří v hygienické službě vydrželi během epidemie covidu, musí být skuteční „srdcaři“.
Jaké konkrétní změny struktury sítě hygienických stanic, případně dalších institucí, by podle vás pomohly zajistit lepší připravenost na mimořádné situace, jakou byla epidemie covidu?
Hygienická služba je z mého pohledu součástí kritické infrastruktury státu. Zajišťuje naši bezpečnost. Proto potřebuje jednotné velení, vysokou míru autonomie, dostatečné kompetence a finanční prostředky, aby mohla zaplatit kvalifikované odborníky.
Jak by mělo v kontextu připravenosti na epidemie vypadat zapojení dalších rezortů mimo zdravotnictví?
Nejsem odborníkem na organizaci státní správy, ale šéf hygienické služby by podle mne měl být členem ústředního krizového štábu a neměl by být snadno odvolatelný. Jen tak může požadovat v případě potřeby součinnost od všech ministrů, hejtmanů a dalších orgánů státu a samospráv.
