Počty výjezdů sanitek rostou. Lidé ale nejsou více nemocní, dostupnost péče je také lepší, než kdy dřív. „Je to o přístupu společnosti, o její ochotě pečovat o své zdraví a převzít za něj zodpovědnost, samozřejmě v adekvátní míře. Někdy je to i o neznalosti a o pohodlnosti, kdy se volající snaží pro sebe získat výhodu,“ říká v rozhovoru pro Zdravotnický deník ředitelka Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje Hana Albrechtová.

Pokud podle Hany Albrechtové srovnáme počet výjezdů zdravotnické záchranné služby (ZZS) v rámci celé republiky z dlouhodobého pohledu, dochází k jejich nárůstu. To koneckonců ukazuje i statistika Asociace zdravotnických záchranných služeb ČR. Zatímco například v roce 2023 se jednalo o 1 177 719 výjezdů ročně, loni počet stoupl na 1 212 600 výjezdů.

Záchranáři si uvědomují, že volající často stav popíší skutečně tak, jak ho vnímají. „Jejich úmyslem není situaci zveličit. Tomu rozumíme. A pochopitelně, zdravotnická záchranná služba je tu proto, aby pomáhala zachraňovat zdraví a životy. Je to naše práce, povolání,“ neopomíná Albrechtová. Zmiňuje také obrovskou zodpovědnost operátorů, kteří se denně dostávají do rizika, že na ně volající mohou podat stížnost či dokonce žalobu, že nevyslali posádku. „Naopak to ale neplatí, tedy pokud volající závažnost stavu záměrně nadhodnotí, nehrozí mu žádný postih. A i tato skutečnost vede k většímu nadužívání ZZS,“ doplňuje.

Někdy je podle ní zarážející, kvůli čemu jsou lidé schopni volat. „V průběhu hovoru se ukáže, že si někteří neumí sami poradit ani se zcela nepatrnými zdravotními potížemi, jako je mírně zvýšená teplota, vyndání třísky nebo drobné krvácení. Právě v těchto situacích, a děje se to denně, se operátoři dozví, že někteří volající vůbec neví, že by měli mít alespoň základní domácí lékárničku,“ poznamenává Albrechtová a pro ilustraci doplňuje i bizarní případ, kdy nedávno volající požadoval pomoc, protože byl „před týdnem běhat a doteď ho bolí kolena“.

Volání vyděšených maminek i nadhodnocení vlastního stavu

S problematikou rostoucího počtu výjezdů se pojí řada dalších příkladů. Hana Albrechtová jmenuje například situaci, kdy má volající potíže dlouhé týdny, neřešil je a staly se z nich akutní, které vyžadují rychlý příjezd záchranky, typicky jde o bolesti zad. „Další věc je, že někdo potřebuje být v práci, k praktikovi přes den nejde, i když potíže už má, a večer zkusí zavolat nám, jestli bychom nepomohli. Pokud operátor situaci vyhodnotí tak, že stav není na výjezd resuscitačního vozu, poradí volajícím, aby zašli k praktikovi druhý den nebo si zajeli na pohotovost,“ vysvětluje.

Ředitelka ale zmiňuje také situace, kdy lidé hledají výhody, takže nadhodnotí závažnost svého stavu nebo stavu pacienta, kvůli kterému volají. „My pak jedeme na místo a tam zjistíme, že situace zdaleka není tak vážná, jak byla avizována. Například je uvedeno do telefonu masivní krvácení, ale na místě se ukáže, že je to malá rána. Nebo je avizována dušnost, ale na místě zjistíme, že pacient dušný vůbec není a jde jen o lehkou virózu. Takových případů je bohužel mnoho,“ poznamenává s tím, že toto takzvané nadužívání ZZS se pohybuje mezi 20 až 30 procenty z celkového počtu výjezdů.

Mohlo by vás zajímat

V této souvislosti je podle Albrechtové důležité zmínit, že záchranáři nejezdí jen na naléhavosti stupňů I a II (tedy ohrožení či potenciální ohrožení životních funkcí), jezdí ze zákona i na naléhavosti stupňů III a IV (trojka je typicky méně závažný úraz nebo třeba bolest břicha, čtyřka pak např. slabost či ucpaný katetr), přičemž právě výjezdy typu III a IV tvoří podstatnou část jejich práce. Ředitelka ale znovu upozorňuje na fakt, že většina volajících jsou laikové, někdy skutečně neví, jak moc vážné to je a mají strach. „Někdy třeba volají vyděšené maminky, bojí se o miminko a očekávají naši radu či pomoc. Tomu samozřejmě rozumíme, i když se ve výsledku ukáže, že stav malého pacienta vážný není,“ podtrhuje.

Prodloužení ordinační doby praktiků není samospasné

Výjimkou ale nejsou ani situace na hraně zákona, mnohdy i za ní. V těchto případech už podle Albrechtové lze hovořit o zneužití. „To je zlomyslné volání, kdy je například uvedeno, že došlo k nehodě s mnoha zraněnými, ale po příjezdu na místo se ukáže, že se nehoda vůbec nestala. Takový případ se stal před několika lety u Kotvrdovic na Blanensku, případ měl policejní dohru,“ popisuje s tím, že zlomyslných zneužití má jejich ZZS naštěstí jen v počtu jednotek za rok.

Často skloňovaným návrhem řešení je možnost zpoplatnění nadbytečných výjezdů. Senátor, ředitel Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje a prezident Asociace zdravotnických záchranných služeb České republiky Marek Slabý Zdravotnickému deníku řekl, že taková praxe je neproveditelná. S tím souhlasí i Hana Albrechtová, která si rovněž plošné zpoplatnění představit neumí: „Mohlo by dojít například k tomu, že nemajetná samoživitelka či senior bude mít závažné zdravotní problémy, ale pomoc si nezavolá z obavy, že na ni nebude mít peníze. To skutečně nechceme.“

Slabý ovšem vidí možné dílčí řešení ve zpoplatnění například v situacích, kdy si člověk vědomě poškodil vlastní zdraví, typicky návykovými látkami. Takovou možnost dodatečné úhrady péče si umí představit i ředitelka ZZS Jihomoravského kraje.

Pomoci by také mohlo prodloužení ordinační doby praktických lékařů, o kterém rovněž mluvil Slabý. Podle Albrechtové ale není samospasné, nutné je celkově zlepšit systém nastavení primární péče. „Lepší dostupnost praktiků, hustší síť pohotovostí, které budou fungovat nonstop, informovanost veřejnosti, kde tyto pohotovosti fungují. Využití návštěvní služby, která dnes už prakticky neexistuje, ať už ze strany praktiků, nebo pohotovostí. Vyšší dostupnost zdravotní dopravní služby, která by pacienty na pohotovost mohla převézt,“ vyjmenovává.

K redukci nadužívání se snaží pomoci i sami záchranáři. „Tím, že edukujeme veřejnost tak, aby přejala zodpovědnost za svoje vlastní zdraví, aby se o sebe více starala, myslela na prevenci a dokázala si při méně závažných zdravotních potížích poradit. Při těch akutních samozřejmě rádi pomůžeme, to je naše práce,“ uzavírá Albrechtová.