Ministerstvo zdravotnictví připravilo novelu vyhlášky o minimálním personálním zabezpečení zdravotních služeb, která stanovuje minimální personální vybavení nové zdravotně-sociální služby a zavádí další změny, s nimiž přišla nedávno přijatá novela zákona o zdravotních a sociálních službách. K úpravě, která nyní prošla meziresortním připomínkovým řízením, ovšem z řady míst přicházejí totožné výhrady. Jednak varují před požadavkem na specializovanou sestru v domácí a paliativní péči s tím, že se tato péče stane pro řadu pacientů nedostupnou, jednak protestují proti požadavku na stálou přítomnost zdravotní sestry v ambulantních sociálních službách s tím, že takové kritérium je vesměs nesplnitelné.  

„Hlavním cílem úpravy obsažené v zákone o sociálně-zdravotních službách je zavedení tzv. sociálně-zdravotních služeb, což umožní v rámci jedné služby zkombinovat sociální službu se zdravotní službou a jejich poskytování efektivně koordinovat. Návrh vyhlášky za tímto účelem stanoví požadavky na minimální personální zabezpečení při poskytování sociálně-zdravotní lůžkové péče a ošetřovatelské zdravotní péče v zařízeních sociálních služeb,“ stojí v důvodové zprávě.

Zároveň bylo s účinností od 1. ledna 2025 vymezeno poskytování zdravotních služeb v centrech duševního zdraví. Součástí novelizované vyhlášky je tak stanovení požadavků na minimální personální zabezpečení zdravotních služeb poskytovaných těmito centry. V neposlední řadě pak od začátku roku došlo ke zrušení tzv. kojeneckých ústavů, což vyhláška reflektuje a vypouští proto požadavky na minimální personální zabezpečení těchto dětských domovů.

Co se týče výše nákladů na vznik kapacit zdravotně-sociálních lůžek, při transformaci z lůžka zdravotnického by mělo jít dle důvodové zprávy o zhruba 150 tisíc korun na lůžko, při vzniku zcela nové kapacity o 3,1 milionu korun (v připomínkách požaduje ministerstvo financí doplnit, jak k propočtu ministerstvo zdravotnictví dospělo). Náklady na poskytování ošetřovatelské péče v zařízeních sociálních služeb plynoucí z požadavků na minimální personální zabezpečení nelze podle důvodové zprávy přesně odhadnout, protože jsou odvislé od stávajícího personálního zabezpečení zdravotní péče v zařízeních sociálních služeb v odbornosti 913 (ošetřovatelská péče v sociálních službách).

Požadavky na minimální personální zabezpečení sociálně-zdravotní lůžkové péče jsou shodné s požadavky na minimální personální zabezpečení dlouhodobé lůžkové péče s výjimkou možností nahrazení požadavku na 5,0 úvazku sanitáře nebo ošetřovatele stejnou hodnotou úvazku zdravotně-sociálního pracovníka, sociálního pracovníka nebo pracovníka v sociálních službách.

Mohlo by vás zajímat

Co se týče zdravotních služeb v rámci center duševního zdraví (CDZ), zde se roční mzdové náklady budou lišit dle typu pacientů. Pokud CDZ pečuje o osoby se závažnou duševní poruchou, půjde ročně o 3,75 až 6,8 milionu korun podle toho, zda se jedná o centrum fungující v bazálním, nebo komplexním provozu. V případě CDZ pro seniory se má jednat o 2,65 milionu, pro děti 2,3 milionu, pro osoby s nařízeným ochranným léčením 1,8 milionu a pro osoby s adiktologickou poruchou 1,74 milionu korun. Návrh vychází z pilotního provozu center duševního zdraví.

Všeobecná sestra v domácí a paliativní péči stačí

Asi nejčastějším terčem připomínek byla úprava požadavků na personální zabezpečení domácí ošetřovatelské a paliativní péče tak, aby poskytovatel „měl vždy tuto péči personálně zabezpečenou alespoň jednou sestrou se specializovanou způsobilostí v příslušném oboru nebo sestrou se zvláštní odbornou způsobilostí se zaměřením na ošetřovatelskou péči o geriatrického nebo gerontopsychiatrického pacienta nebo pacienta s funkčně závažným chronickým zdravotním postižením“. Tento požadavek by měli poskytovatelé naplnit do konce roku 2026.

„Nesouhlasíme s tím, aby všeobecná sestra způsobilá k výkonu povolání bez odborného dohledu (D2 sestra) nebyla oprávněná k zabezpečení ošetřovatelské péče v rámci domácí ošetřovatelské péče. Není možné, aby tyto služby zajišťovaly pouze všeobecné sestry se specializovanou způsobilostí (D3 sestry), kterých, jak je všeobecně známo, ani nyní není dostatek. Změna požadavků na personální zabezpečení domácí péče v tomto smyslu je nepřijatelná a ohrožující pro segment domácí péče. Již nyní se poskytovatelé potýkají s problémy při zajišťování vhodných a kvalifikovaných pracovníků. Navrhujeme zachovat současné požadavky na personální zabezpečení domácí péče,“ uvádí v připomínkách Unie zaměstnavatelských svazů (UZS).

To samé podle ní platí o paliativní péči, kde požadavek ohrožuje dostupnost služby pro pacienty v terminálním stádiu života. „Již nyní se poskytovatelé paliativní péče potýkají s nedostatkem personálu, především specializovaných sester (D3). Požadavek na jejich výhradní zapojení do paliativní domácí péče by vedl k omezení dostupnosti této služby, což by v důsledku mohlo znamenat, že pacienti nebudou mít možnost setrvat v domácím prostředí a budou nuceni zůstávat v nemocnicích či jiných zařízeních,“ podtrhává UZS. Obdobné připomínky měl také Svaz měst a obcí, Sdružení místních samospráv, Karlovarský, Zlínský či Moravskoslezský kraj.

Trvalá přítomnost sestry ve stacionáři není třeba

Možná ještě častěji zazněly připomínky k požadavkům na zabezpečení sestrami v ambulantních a komunitních zařízeních sociální péče.

„Úprava požadavků na personální zabezpečení v ambulantních zařízeních S3 sestrou v tomto smyslu je nereálná. Již nyní se poskytovatelé potýkají s problémy při zajišťování vhodných a kvalifikovaných pracovníků a vzhledem k tomu, že se jedná o zajištění ambulantní a nikoli nepřetržité péče, je zajištění všeobecnou sestrou (S2) dostačující. U ošetřovatelské péče v komunitních službách, které svým charakterem jsou velmi nízkokapacitní, je nereálné požadovat minimálně jednu sestru se specializovanou způsobilostí. Již nyní se poskytovatelé potýkají s problémy při zajišťování vhodných a kvalifikovaných pracovníků a vzhledem k tomu, že se jedná o zajištění služby pouze v bytě, bytovém domě nebo rodinném domě umístěném v běžné zástavbě obce, lze předpokládat, že zdravotní stav klientů bude takový, aby mohl v této službě žít, a proto je zajištění všeobecnou sestrou (S2) dostačující. Navrhujeme tato ustanovení vypustit vzhledem k nedostatku pracovníků v specializované způsobilosti a dostatečnému zajištění kvalitní péče ze strany všeobecných sester,“ žádá UZS.

Karlovarský, Ústecký, Zlínský či Středočeský kraj a také ombudsman jsou toho názoru, že podmínka fyzické přítomnosti všeobecné sestry ve chvíli, kdy ošetřovatelské úkony nejsou prováděny po celou dobu přítomnosti klientů ve službě, což bývá osm hodin, ambulantní služby výrazně omezuje.

„Většina úkonů je plánovaná, v případě potřeby by přítomnost všeobecné sestry byla zajištěna. Ambulantní služby doposud nemohly poskytovat ošetřovatelskou péči, tudíž pracovní pozice všeobecné sestry budou nově obsazovány, při již současném velkém nedostatku všeobecných sester,“ podtrhává Karlovarský kraj.

I ergoterapeut a klinický logoped?

Ze strany ombudsmana také padl návrh, aby součástí požadavků na minimální personální zabezpečení sociálně-zdravotní lůžkové péče byl i ergoterapeut a klinický logoped (vzhledem k přítomnosti lidí s neurodegenerativními onemocněními), případně aby byla zajištěna jejich dostupnost.

Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) zase v návaznosti na vypuštění požadavků na minimální personální zabezpečení dětských domovů pro děti do tří let věku a zakotvení nové úpravy personálního zabezpečení sociálně zdravotní lůžkové péče navrhuje do vyhlášky doplnit nové společné nebo i zvláštní požadavky na personální zabezpečení jednotlivých druhů lůžkové zdravotní péče v případě, že je lůžková zdravotní péče poskytována dětským pacientům.

Zdravotnické odbory tradičně nad rámec předložené novely uplatňují požadavek na změnu vyhlášky v tom smyslu, aby stanovovala nikoli minimální počty personálu, ale počty optimální. Zmocněnkyně pro lidská práva zase navrhuje komplex změn podporujících samostatnou péči porodních asistentek.