Primář urgentního příjmu: Řešíme zarostlý nehet i vyrážku. Je třeba zvýšit poplatek za pohotovost

Práce na urgentním příjmu je psychicky velmi náročná. Frustrace a zátěž rostou, pokud musí personál kromě akutních pacientů ošetřit i velké množství těch, jejichž stav závažný není – přijíždějí se zarostlým nehtem nebo kvůli výměně močového katetru. Co s tím? Mimo jiné by se měla zvýšit účast praktických lékařů na zajištění služeb na lékařské pohotovostní službě (LPS). Pro Zdravotnický deník to řekl primář Urgentního příjmu Nemocnice Rudolfa a Stefanie Benešov Michal Bláha, který je zároveň i lékařem a záchranářem Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje.

Podle Michala Bláhy odhadem minimálně 10 až 15 procent pacientů přivezených vozy záchranné služby na urgentní příjem jsou stavy, u kterých by odložení ošetření nevedlo k ohrožení života a stačila by návštěva praktického lékaře či ambulantního specialisty v běžné pracovní době.  „Zároveň je jasné, že mnoho výjezdů záchranné služby skončí ponecháním pacienta na místě, neboť stav není tak závažný, aby vyžadoval další ošetření, tím procento zbytných výjezdů narůstá. Nicméně současná legislativa pacientovi zaručuje ošetření prakticky kdykoliv – jakmile dojde k akutnímu zhoršení či progresi chronického onemocnění,“ říká.

Z konkrétních případů, které nevyžadovaly akutní ošetření a transport na urgent, jmenuje primář benešovského urgentního příjmu například čtrnáct dnů trvající vyrážku zad, zarostlý nehet, říznutí nožem do bříška prstu, měsíc trvající bolest zad nebo potřebu kardiologického vyšetření, které doporučil specialista jiné odbornosti, ač pacient byl kardiologem sledován.

Urgentní příjem v Benešově se také zabýval výměnou protékajícího permanentního močového katetru (PMK). „Přestože bylo pacientovi nabídnuto, že mu vyšlou lékaře záchranné služby a ten PMK vymění na místě, pacient trval na převozu na urgent s odůvodněním, že si potřebuje vyzvednout léky. Kupodivu byl přivezen,“ dodává lékař, podle kterého navíc mnoho takových pacientů přijíždí v nočních hodinách nebo o víkendech, nejlépe také v noci, a dožaduje se okamžitého vyšetření.

„Všichni víme, že mnozí pacienti si zavolají záchrannou službu jen proto, že vědí, že budou ošetřeni přednostně. Za mnohé případ pacientky, která přišla na urgent s teplotou a poté, co zjistila, že může čekat na ošetření i několik hodin, odebrala se domů a záhy byla přivezena záchrankou. Totéž slýcháme od pacientů často: ‚Přece nebudu čekat u praktického lékaře, tam je vždycky plná čekárna‘,“ doplňuje primář urgentu.

Mohlo by vás zajímat

Zpoplatnění sanitek by odnesli slušní lidé, kteří nechtějí obtěžovat, říká ředitel záchranky

Nespravedlivost v platbě regulačních poplatků

Zpoplatnění výjezdů záchranné služby je však podle Michala Bláhy problematické stejně jako zpoplatnění vyšetření u lékaře. „Je to hlavně o politické vůli. Mě osobně netěší ‚nespravedlivost‘ v platbě regulačního poplatku. Za návštěvu Lékařské pohotovosti stále pacient platí 90 korun poplatek, za ošetření na urgentu, myslím tím mimo běžnou pracovní dobu, neplatí poplatek žádný, zdůvodněno je to nonstop fungováním urgentu, tedy nemá žádnou dobu pohotovosti,“ popisuje.

Pokud bychom prý vzali do úvahy jen inflaci, pak by měl poplatek za pohotovost poměrně výrazně narůst. „Nyní je obecně snaha řadu různých dávek navázat na inflaci, vytvořit automatické valorizace – poplatky za TV, minimální mzda, platba státu za státní pojištěnce – proč tedy aspoň tento jediný poplatek nevalorizovat stejným způsobem?“ ptá se Michal Bláha.

Často diskutovaná možnost plošného zpoplatnění nadbytečných výjezdů záchranné služby ztroskotá na otázce, kdo by měl nadbytečnost hodnotit. Velmi často by totiž mohlo jít o sporné situace, které budou v důsledku zaměstnávat mnoho lidí a také soudy. Zpoplatnění zjevných zneužití pacienty pod vlivem drog či alkoholu, jak v rozhovoru pro Zdravotnický deník nastínil senátor a prezident Asociace zdravotnických záchranných služeb České republiky Marek Slabý, by Michal Bláha podpořil okamžitě.

Mnoho pacientů se opakovaně vrací ve stejně podroušeném stavu a jsou to lidé bez domova, takže je pak jasné, že platby nikdo nevymůže. Stejně tak, jak to je s pobyty na záchytce. Ale aspoň některé bychom snad poplatky odradili.

„Nejen zpoplatnění výjezdů záchranné služby, ale pak i následné ošetření na urgentu a hospitalizace, často na akutních lůžkách JIP či dokonce ARO, opakovaná CT vyšetření, obecně nákladnou péči,“ poznamenává s tím, že v dokumentaci záchranné služby i té hospitalizační se vždy zaškrtává, že byl pacient pod vlivem, k dispozici bývá v dokumentaci také odběr hladiny alkoholu a toxikologický důkaz. „Tam bych předpokládal, že zdravotní pojišťovna bude platbu za péči po pacientovi vymáhat,“ doplňuje.

„Mnoho takových pacientů se opakovaně vrací ve stejně podroušeném stavu a jsou to lidé bez domova, pak je jasné, že platby nikdo nevymůže. Stejně tak, jak to je s pobyty na záchytce. Ale aspoň některé bychom snad poplatky odradili,“ je přesvědčen lékař.

Větší účast praktiků na pohotovostní službě

Často také zaznívá, že by měli zmírnění nadužívání sanitek a tím odlehčení urgentním příjmům pomoci praktičtí lékaři. Je potřeba lépe nastavit systém primární péče? „Především by bylo fajn, aby pacienta, který praktikovi zavolá s žádostí o radu, praktik buď navštívil, anebo pozval do ordinace. Mnoha pacientům praktik rovnou řekne, ať si zavolají záchranku. Je to pohodlné,“ odpovídá primář. Dodává, že výše popsaný postup pochopí například v případě bolesti na hrudi nebo dušnosti, ale při teplotě či zvýšeném tlaku by pacient mohl vyčkat a praktika navštívit.

Pokud musí lékaři i všechen ostatní personál kromě opravdu akutních pacientů v závažném stavu ošetřit i množství odložitelných případů, pak frustrace a zátěž enormně rostou a vyhoření personálu nastává rychleji.

Urgentní příjmy by podle něj uvítaly výrazně větší účast praktických lékařů na zajištění služeb na lékařské pohotovostní službě (LPS). „To provozu urgentního příjmu hodně uleví, ačkoli ordinační hodiny jsou omezené. Přesto v době fungování LPS lze takto ošetřit minimálně 15 až 20 procent pacientů přicházejících na urgent. Pokud je služba na pohotovosti neobsazena, všechny pacienty musí ošetřit lékař urgentního příjmu, mnohdy specialista,“ poznamenává.

Na závěr je nutné zmínit, že práce na urgentním příjmu je psychicky velmi náročná. „Pokud musí lékaři i všechen ostatní personál kromě opravdu akutních pacientů v závažném stavu ošetřit i množství odložitelných případů, pak frustrace a zátěž enormně rostou a vyhoření personálu nastává rychleji,“ říká primář urgentu v Benešově a dodává, že všechny výše zmíněné kroky by přispěly k „ochraně“ personálu. „Zároveň by to pomohlo zlepšit plynulost ošetření pacientů a prevenovalo tak nespokojenost, z ní plynoucí spory a narůstající agresivitu pacientů a jejich rodin,“ uzavírá.