Nesprávný a nadbytečný návrh, zasahování do svobodného práva žen rozhodovat o vlastním těle, ale i jedno z mnoha možných opatření, jak řešit údajně nadměrný počet umělých přerušení těhotenství v Česku. Tak poslanci a poslankyně hodnotí v odpovědích pro Zdravotnický deník pozměňovací návrh Romany Bělohlávkové (KDU-ČSL) umístit na těhotenské testy upozornění na existenci internetových stránek s poradenstvím zaměřeným na zachování těhotenství.

Původní pozměňovací návrh k novele o veřejném zdravotním pojištění vyvolal v minulých týdnech debatu mezi politiky i širokou veřejností. Na začátku pod ním kromě Romany Bělohlávkové byli podepsáni ještě Zdenka Němečková Crkvenjaš (ODS) a Jan Kuchař (STAN), ti ale svůj podpis ještě před projednáváním ve Sněmovně stáhli. Bělohlávková za návrhem nadále stojí, dokonce přidala další.

První navrhuje povinnost pro výrobce těhotenských testů opatřit obal vizuálně zřetelným upozorněním na internetové stránky poradenství sociálního a právního charakteru zaměřeného na zachování těhotenství nad rámec upravený nařízením o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro. Internetové stránky by pak stanovilo ministerstvo zdravotnictví. Druhý návrh je podobný, na testu by ale podle něj byl odkaz na internetové stránky provozované přímo ministerstvem.

Citlivé téma

Zdravotnický deník oslovil poslance a poslankyně, zda by v takové podobě návrh podpořili. Přestože přišly i kladné reakce, převažovaly spíše negativní odpovědi:

Podle Michaely Šebelové (STAN) se jedná o nekoncepční, nadbytečný a navíc nebezpečný návrh. „Test je forma sebetestování, žena by následně měla výsledek testu, zejména, pokud je pozitivní, konzultovat se zdravotnickým pracovníkem. V tomto případě s lékařem. Výsledek testu je tedy ukazatel, který má ženu navést k dalšímu vyšetření gynekologem-porodníkem s cílem určit její skutečný zdravotní stav,“ říká. Upozorňuje také na to, že test si dělají i ženy, které se zoufale snaží otěhotnět a nemohou. „Jak jim pomůže informace, že by se měly obrátit na organizaci, která jim má poradit, jak těhotenství nepřerušovat, když ony jej zoufale nejsou schopny docílit?“ doplňuje.

Podobně to vidí její stranický kolega Martin Exner: „Ženy mají svobodné právo rozhodovat o svém těle a rozhodnout se, zda budou chtít odnosit a porodit dítě, nebo jít na přerušení těhotenství. Pro mnoho z nich je to velmi citlivé téma, ať už se jedná o nechtěné početí, nebo naopak o dlouho plánované dítě, které se bohužel nedaří. Takový vzkaz na obalu by ničemu neprospěl a spíše by působil ještě více stresově a nátlakově.“

Umístění takové informace je zcela v rozporu s osobním přesvědčením Michala Zuny (TOP 09). „Rozhodnutí o zachování těhotenství je plně v právu ženy. Zcela odmítám byť jen otevřít jakékoli debaty ohledně ovlivňování tohoto rozhodnutí nebo dokonce jeho omezení,“ uvádí.

Mohlo by vás zajímat

Nina Nováková (KDU-ČSL) měla výhrady k původnímu návrhu, v němž nebylo jasné, kdo rozhodne o tom, jaké kontakty se na obalu testu objeví. S novým zněním návrhu, které tuto pravomoc dává resortu zdravotnictví, souzní. Vladimír Zlínský z SPD má určité výhrady k předpokládané účinnosti opatření. „Ale na druhou stranu každý zachráněný lidský život je cenný,“ doplňuje.

Nezbytnost plodit děti, nebo respekt k rozhodnutí je nemít?

Debatu okolo návrhu otevřela zejména informace, že podnět k pozměňovacímu návrhu vzešel od protipotratového Hnutí pro život. Přestože poslankyně Bělohlávková říká, že nejde o návrh hnutí, podle jeho předsedy Radima Ucháče se hnutí na návrhu podílelo a připravilo k němu podklady. Pokud daný návrh projde, Hnutí pro život prý bude žádat, aby mezi vybranými organizacemi bylo. Takto se k podílu Hnutí pro život na pozměňovacím návrhu staví zákonodárci:

Veřejný prostor se stále častěji plní zprávami o klesající porodnosti a možnými návrhy, co s tím. I na to jsme se zeptali členů a členek dolní komory.

Podle poslankyň z KDU-ČSL svůj postoj musí změnit mladí lidé. „Zvýšení porodnosti není jen na bedrech státu, který by zajistil bydlení, práci a sociální podporu. Je to zejména na mladých lidech, aby děti chtěli mít. Víme, že část mladé generace nechce děti vůbec nebo chce dítě jen jedno, dvě už jsou maximum. Ne vše může na sto procent ovlivnit stát a toto je jedna z těch věcí,“ říká Pavla Golasowská. Její kolegyně Nina Nováková se staví kriticky k tomu, že v revidovaných rámcových vzdělávacích programech pro školy chybí výchova k partnerství a rodičovství. „Je potřebné, aby se mladí osvobodili od strachu z převzetí odpovědnosti za kvalitní partnerský vztah, který odolá různým problémům, a uvědomili si, že vychovat dítě a být dobrým rodičem je kvalifikace ‚nad doktorát‘,“ poznamenává.

Podobně to vidí i Vladimír Zlínský (SPD). Přesvědčit mladé obyvatelstvo prostřednictvím sdělovacích prostředků, vzdělávání na školách a případně i sociálních sítí o nezbytnosti zplodit a vychovat děti pro zachování jejich budoucnosti i celé společnosti označuje i on za jeden z kroků, které je třeba podniknout. „Nevšiml jsem si, že by se to dělo,“ dodává. Zavedl by také vyšší zdanění zdravých lidí, kteří se nebudou chtít podílet na snaze o zvrácení demografické deklinace početím a výchovou vlastních dětí.

Petr Fifka (ODS) je přesvědčen, že založení rodiny je výsostné rozhodnutí každého z nás. „Z podhledu medicíny mám pocit, že spíše čelíme opačným problémům. Lidé by děti chtěli, ale z různých důvodů se jim to nedaří. V mnoha případech to bohužel souvisí s naším životním stylem,“ dodává.

Podle Michala Zuny (TOP 09) je třeba respektovat, že ne pro každou ženu musí být mateřství životním naplněním. „Snížení porodnosti je společný fenomén všech vyspělých zemí a vychází z poměrně logických ekonomických i sociodemografických faktorů. Pro ženu může mateřství znamenat i zpřetrhání dosavadních sociálních vazeb a přerušení kariéry. Zvýšit porodnost by tak pomohla liberalizace a snadnější přístup náhradního mateřství,“ říká.

Nechat rodiny žít

Poslanci STAN říkají, že stát musí především vytvářet vhodné podmínky k tomu, aby si mladé páry mohly zakládat rodiny beze strachu z ekonomického propadu a bez potíží s péčí o děti. „Jak stát ‚pomáhá‘ rodičům, ukazuje fakt, že za dobu, kdy se zdvojnásobily důchody, se rodičovský příspěvek zvýšil o třetinu. Začal bych proto u toho, že rodičovský příspěvek by byl po dobu dvou let ve výši průměrného důchodu,“ podtrhuje Martin Exner. Zvýhodnil by také pracovní místa sdílená více rodiči a částečné úvazky rodičů, nebo by zavedl nárok na místo v mateřské školce od dvou let dítěte s možností pokuty od obce, pokud by takové místo nezajistila. „Samozřejmě by tomu musela předcházet od státu finanční podpora obcí a jistý časový úsek na to, aby mohly školky dostatečné kapacity zajistit. Stát musí také dbát na dostupné bydlení zejména pro mladé rodiny,“ míní Exner.

I jeho kolegyně Barbora Urbanová ze STAN jmenuje z konkrétních kroků podporu zkrácených úvazků nebo výstavbu škol a školek, ale také co nejméně pokryteckých rad na téma „jak má dokonalá rodina vypadat, co mají její členové dělat za práci a kolik času tím strávit“. Důležité je podle ní nechat rodiny žít, lidi si vybírat a působit motivačně na to, aby rodiny zakládali a zároveň je to nezatížilo finančně natolik, že nemají co jíst a kde bydlet. „Nevytvářet další nejistoty v už tak dost bláznivém světě. A mít pochopení pro různá rozhodnutí i různé životní situace. Řešit domácí násilí a nedopustit tak, aby děti vyrůstaly v hrozných podmínkách a přetnout tím i trans generační přenos násilí. Vytvářet ve školách prostředí, ve kterých nebude bujet šikana a děti získají kompetence a dovednosti do života. To by se nám všem pak rodilo,“ uzavírá.