Česká lékárnice Adriana Slaná vystudovala farmaceutickou fakultu na tehdejší Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno, a to v letech 2013 až 2018 (v roce 2020 tamní farmaceutická fakulta přešla pod Masarykovu univerzitu). Následně se však rozhodla odejít pracovat do Velké Británie. V rozhovoru pro Zdravotnický deník popisuje důvody svého odchodu, mezi které patří širší studijní možnosti i profesní uplatnění. Jaké jsou klíčové rozdíly mezi oběma systémy a jaké výhody lékárníkům přináší britský model?

Proč jste se rozhodla vystudovat právě farmacii?

Hlavním důvodem ke studiu farmacie bylo budoucí uplatnění a zájem o biologii a chemii. Přihlášku jsem si podala na farmacii, medicínu a nutriční poradenství. Na medicínu jsem se sice nedostala, ale na zbylé dva obory ano. Farmacii jsem nakonec zvolila hlavně kvůli širšímu uplatnění – člověk může pracovat v průmyslu, v nemocnici, v lékárně nebo ve výzkumu.

Co vás přimělo odejít pracovat jako lékárnice do zahraničí?

Důvodů, proč jsem se rozhodla žít v zahraničí bylo více. Jedním z důvodů bylo zlepšení jazyka, poznání nových kultur, ale také získání nových pracovních zkušeností.

Mohlo by vás zajímat

Proč jste si vybrala zrovna Velkou Británii?

Velkou Británii jsem zvolila hlavně kvůli rozmanitým pracovním příležitostem a větším pravomocem, které tady jako lekárník mám. Taktéž je zde více postgraduálních studijních programů a možností specializace v oboru.

V jakém typu lékárny pracujete?

Momentálně předepisuji léky a provadím ošetření na dermatologické a estetické klinice. V lékárně pracuji jen příležitostně pokud kolegové potřebují výpomoc.

Setkáváte se s názorem, že lékárníci, kteří vystudovali v Česku, by měli v Česku i zůstat?

Ano, párkrát jsem tento názor slyšela. Myslím, že je tento názor oprávněný zejména proto, že je české studium hrazeno státem. Na druhou stranu si ale myslím, že je farmacie poměrně težký studijní obor a v zahraničí mohu uplatnit znalosti a zkušenosti lépe. Taktéž jsem v České republice nenašla možnosti postgraduálních specializací, které mi Velká Británie nabízí. Nedávno jsem měla diskuzi na toto téma s kamarádkou z Česka, která už žije v Anglii deset let. Obě jsme se shodly, že bychom si financovaly studijní kurzy v ČR, pokud by nám poté kvalifikace zajistily budoucí uplatnění, které bychom chtěly.

Jak byste ze své zkušenosti popsala největší rozdíly mezi lékárenstvím v Česku a ve Velké Británii?

Rozdíly mezi ČR a VB jsou poměrně velké. Každý pacient si zde zvolí lékárnu, ve které si chce vyzvedávat léky. Dispenzace poté probíhá na jméno pacienta a každá krabička se štítkuje se jménem pacienta a s dávkováním. V systému lékárny ma každý pacient svůj záznam a lékárník má přehled o výdeji každého léku. To například umožňuje lékárníkovi provést takzvaný Emergency Supply (nouzový výdej, pozn. red.), který se může využít k tomu, pokud pacientovi chybí léky během víkendu. Lékárník může pacientovi vydat množství léku na víkend, které je potřeba. Tento záznam se také využívá pro pravidelné konzultace s pacienty ohledně jejich léčiv. Kromě toho zde ale funguje i celostátní elektronický systém, kde se lékárník může po souhlasu pacienta přihlásit a zkontrolovat údaje o alergiích, informace o praktickém lékaři nebo historii medikace.

Kromě toho má lékárna na starost dvakrát ročně s každým pacientem udělat konzultaci ohledně správného užívání léčiv.

Jak to vypadá s administrativní zátěží lékárníků?

Řekla bych, že je zde lékárník směrován hlavně do klinické pozice a administraci provádí jen minimálně. Většina administrace je přenechána vedoucímu lékárny.

Mají lékárníci v Británii dostatek kompetencí?

Všichni nově vystudování farmaceuti od roku 2025 ve VB budou mít pravomoci předepisovat určité skupiny léčiv po konzultaci s pacienty. Jedná se například o antibiotika pro zánět močových cest nebo pro onemocnění vedlejších dutin dýchacích cest, pokud pacient požádá o radu v lékárně namísto praktického lékaře. Lékárníci mohou taktéž poskytovat očkování do zahraničí po absolovávání specializovaného kurzu.

To zní, že mají hodně práce. Nestává se, že nestíhají?
V menších lékárnách, které nejsou moc vytížené, je často lékárník jen jeden. Ve větších lékárnách má poté většinou lékárník podporu vedoucího lékárny, který je často farmaceut.

Je ve VB regulovaná síť lékáren?

Počet lékáren ve VB není pevně omezen kvótami, ale je regulován prostřednictvím Pharmaceutical Needs Assessment (strategického dokumentu, který hodnotí potřeby komunity v oblasti lékárenských služeb, pozn. red.) a NHS Pharmaceutical Services Regulations (právní předpisy, které určují, jak mají lékárenské služby fungovat, pozn. red.). Tento systém určuje, zda nové lékárny mohou získat smlouvu s NHS (Národní zdravotní službou, pozn. red.), což ovlivňuje jejich ekonomickou udržitelnost. Samotné schválení nebo zamítnutí žádosti o otevření lékárny poté spadá do kompetence tzv. Integrated Care Boards, což jsou úřady pro jednotlivá území.

Kde vidíte největší slabiny českého lékárenského systému? Co by se mělo změnit? Má lékárenský systém ve vaší zemi nějaký kladný atribut, který by stálo za to adoptovat i v Česku?

Ve Velké Británii fungují soukromé lékárny, kde si pacient vše hradí sám. Tyto lékárny jsou využívané hlavně pacienty ze zahraniční, kteří nejsou evidováni ve státním systému. Lékárník tak může – po konzultaci – předepsat zahraničním pacientům jejich pravidelné léky.

Velký atribut vidím v lepší a rychlejší dostupnosti léčiv, elektronický záznam s přehledem léků a onemocnění jednotlivých pacientů a poskytování pravidelného poradenství.

Za jakých podmínek byste se vrátila do Čech?

Do České republiky bych se ráda vrátila, pokud by mi systém umožňoval stejné pracovní uplatnění a studijní možnosti. S tím poté souvisí pravomoce farmaceuta a celkové postavení ve zdravotním systému.

Co byste poradila mladým českým lékárníkům, kteří uvažují o kariéře v cizině?

Určitě bych ráda podpořila každého, aby si zkusil vycestovat a pracovat nějaký čas mimo ČR. Pobyt v zahraničí může každého nesmírně obohatit a to nejen kariérně. Pobyt v cizině clověka hodně posílí a naučí se tak překonávat hodně překážek.