Jak funguje struktura a organizace tuzemské traumatologické péče a jaké systémové změny by ji mohly zlepšit. O tom na konci března mají jednat zástupci ministerstva zdravotnictví s vedením zainteresovaných odborných společností. Těch, kterých se téma týká, jsme se proto zeptali, s jakými stanovisky a podněty do jednání vstoupí. Odborné společnosti považují pokrytí traumacentry za funkční a dostačující, v systému ale podle nich je co zlepšovat. Klíčová je podle nich především otázka vzdělávání mediků a to, aby v něm byla úrazová chirurgie opět zařazena mezi základní samostatné obory.

„Debata o struktuře a organizaci traumatologické péče v České republice nás čeká v rámci přípravy výzvy pro oba typy center na další pětileté období od 1. ledna 2026. Předpokládáme, že se do konce března sejdeme s relevantními odbornými společnostmi a dohodneme se na dalším fungování centrové traumatologické péče,“ potvrdila Zdravotnickému deníku blížící se jednání ředitelka odboru zdravotní péče ministerstva zdravotnictví Venuše Škampová. A dodala, že po jednání ministerstvo pro Zdravotnický deník jeho výsledky okomentuje. „Domnívám se, že jasno budeme mít až po jednání s odborníky,“ uvedla.

Zdravotnický deník se před jednáním zeptal předsedů odborných společností a také představitelů traumacenter (přečtěte si v příštím článku), aby zjistil, co od něj očekávají.

Systém centralizace neměnit

Se současným stavem organizace tuzemské traumatologické péče jsou předsedové zainteresovaných odborných společností převážně spokojeni. „Česká společnost pro úrazovou chirurgii považuje za silnou stránku současnou organizaci systému traumacenter 1. a 2. typu, která pokrývají celé území České republiky. Úrazoví chirurgové před 18 lety vznik sítě iniciovali a data jednoznačně ukazují efekt a vliv na snížení mortality na těžké úrazy na čísla minimálně srovnatelná s vyspělým světem,“ uvedl pro Zdravotnický deník předseda této společnosti Josef März.

To, co segment do budoucna čeká, je podle něj organizace péče o běžné a méně závažné úrazy, ve vazbě na personální stavy a možnosti menších pracovišť.

Se stanoviskem České společnosti pro úrazovou chirurgii se plně ztotožňuje také předseda Společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof Roman Gřegoř. „Z pohledu přednemocniční neodkladné péče lze konstatovat, že úrazová problematika zásahové činnosti představuje sice 15 až 20 procent z portfolia všech zásahů, ale možnost předat pacienta s úrazem je klíčová nejen u nejzávaznějších úrazových stavů, tedy u polytraumat a dalších život ohrožujících poranění, ale i u běžnějších úrazů ve spádové oblasti,“ dodal Gřegoř zkušenost z praxe.

Mohlo by vás zajímat

Stávající centralizaci do traumacenter 1. a 2. typu, která s malými úpravami funguje již od přelomu tisíciletí, považuje za silnou stránku systému také předseda České společnosti intenzivní medicíny Martin Balík.

Při chystaných jednáních o budoucí organizaci traumatologické péče v Česku se proto chtějí odborné společnosti podle svých vyjádření zasazovat především o to, aby systém center a jejich parametry zůstaly na stávající úrovni, která se podle nich jednoznačně osvědčila a je funkční.

Zaměřit se na vzdělávání

Ne vše ovšem v systému funguje ideálně. Podle Martina Balíka jsou slabými stránkami současné struktury a organizace tuzemské traumatologické péče nedostatek pracovišť poskytujících dlouhodobou intenzivní ošetřovatelskou péči (DIOP) a také nedostatečné pokrytí péče rehabilitační.

Při jednání zástupci odborných společností chtějí akcentovat důležitost podpory vzdělávání mladších lékařů, které by mělo být koncipováno tak, aby byla kvalitně zabezpečena i péče o jednodušší úrazy. „A zcela jednoznačným cílem je, aby v rámci vzdělávání lékařů byla úrazová chirurgie zařazena mezi základní obory, protože jinak hrozí extrémní riziko nedostatku lékařů právě ve specializovaných centrech, a nejen v nich,“ zdůraznil Josef März.

„Je třeba, aby si všichni uvědomili, že úrazy nejsou jen zlomeniny končetin, ale celé spektrum poranění, a je nutné, aby péče o ně byla zajištěna kvalitními, plně erudovanými odborníky v úrazové problematice,“ dodal.

Společný postup v této věci prosazuje i Společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof. „Naprosto podporujeme kolegy traumatology v úsilí vrátit úrazovou chirurgii mezi základní obory, mezi něž dříve patřila,“ potvrdil Roman Gřegoř.

Dětských traumacenter je dostatek

Současné rozdělení na traumacentra prvního a druhého typu a to, jak jsou dostupná (traumacentra 2. typu jsou v krajích bez traumacenter 1. typu nebo v regionech se spádem nad milion obyvatel), považují odborné společnosti za správně nastavené, takže ho podle nich není třeba měnit. „Současné rozdělení i pokrytí je asi adekvátní potřebám České republiky v rámci péče o nejzávažnější a závažné úrazy a myslím že je vyhovující,“ míní Josef März. „Myslím, že je vyhovující i stran dostupnosti,“ doplnil ho Martin Balík.

Za vyhovující považují i dnešní počet traumacenter pro děti, kterých je osm. „Současná vytíženost dětských nemocničních oddělení a jednotek intenzivní péče je mezi 25 až 50 procenty. Je to dáno baby boomem na jaře 2008, od té doby počet dětí stále klesá a další dětská traumacentra vůbec nemají opodstatnění i s ohledem na dobrou dopravní dostupnost v České republice. Vznikaly by provozy s nízkých počtem ošetřených – a kvůli tomu i s nízkou erudicí,“ vysvětlil Balík.

Něco jiného je ovšem podle něj možná snížená dostupnost ambulantní pediatrické péče v určitých regionech. „Věková hranice pro ošetření v zařízení pro dospělé je nyní posunuta na 15 let, týká se i praktických lékařů,“ upozornil.

Důvod k navýšení počtu dětských traumacenter nevidí ani Josef März. „To je otázkou spíše pro specializované dětské traumatology, osobně si nicméně myslím, že problémem není počet center, ale vzdělávání v oboru dětské úrazové chirurgie,“ uvedl.

Zatím bez intenzivní medicíny

Zatímco zástupci České společnosti pro úrazovou chirurgii i Společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof budou jednání s ministerstvem přítomni, Česká společnost intenzivní medicíny k nim zatím přizvána nebyla. „Přestože je náš obor nejdražší ze všech a klíčový pro management těžkých traumat končících na jednotkách intenzivní péče, nebyli jsme zatím ministerstvem zdravotnictví osloveni stran změn v traumatologické péči. Očekávám tedy, že budeme – stejně jako jsme nedávno připomínkovali národní kardiovaskulární plán na roky 2025 až 2035,“ uvedl Martin Balík a dodal, že on sám je spoluzakladatelem karlovarského traumacentra, které vzniklo na přelomu tisíciletí, a má praxi v této problematice jak v Česku, tak i v Austrálii. „Ale nyní pracuji dominantně na komplexním kardiocentru,“ doplnil.

„V současnosti na ministerstvu zdravotnictví řešíme reformu intenzivní péče, jejíž je traumatologie integrální součástí. Předpokládám, že dokážeme péči ještě lépe centralizovat a koordinovat v rámci regionů a velkých nemocnic s urgentními příjmy,“ věří Balík.

Problémem českého zdravotnictví je podle něj neefektivní využívání stávajících kapacit s cílem budovat další. „Raději investujme do lidí než do betonu, protože za šarádou politiků následuje jenom přetahování personálu jiných pracovišť a jejich útlum,“ uzavřel.