Zpoplatnit nadbytečné výjezdy sanitek nelze, neboť v současné době není nikdo, kdo by měl odvahu definovat, co všechno takové výjezdy zahrnují. Ti, kteří linku 155 bez skrupulí zneužívají, by v takovém jednání stejně pokračovali. Pomoci zmírnit nadužívání sanitek by měli praktici. „V současnosti není páka, která by donutila tuto velice silnou lobbistickou skupinu k podpoře jakékoliv změny systému v tomto směru. Praktičtí lékaři samotní tyto změny chtít nebudou a proč by měli? Nikdo z nás by si přece dobrovolně nezhoršoval pracovní podmínky,“ říká v rozhovoru pro Zdravotnický deník ředitel Záchranné zdravotnické služby Karlovarského kraje Jiří Smetana.

Jak moc vaši záchrannou službu zahlcují nadbytečné výjezdy?

Myslím si, že na to není jednoduchá odpověď. Na rozdíl od běžné představy laiků je naším typickým zadáním výjezd k seniorovi, u kterého se akutně zhoršily jeho chronické potíže. Jedná se o velice širokou škálu potíží, kterou nelze jednoduše zaškatulkovat. Takže, jak k této problematice přistupovat? Je zneužitím, nebo nadužitím, když si nás volá vystrašený senior, který je doma sám uprostřed noci, není mu dobře, jeho praktický lékař je nedostupný, do nemocnice na pohotovost nemá, jak se dopravit, tak sáhne ve strachu a bezradnosti po lince 155? Podobná situace bude například u nemocného nebo poraněného dítěte a bezradných rodičů. Do toho si představme psychologickou masáž ve formě různých seriálů ze zdravotnického prostředí, na které se dívá kde kdo a kde je v rámci dramatu opakovaně předváděná situace, kdy se někdo dostaví do ordinace, zdánlivě mu nic není a vzápětí se zhroutí k zemi, začne „rambajz“, výkřiky typu „Ztrácíme ho!“, „Neodcházej!“ a podobně. Co si z toho asi tak mohou diváci odnést? A předpokládejme, že většině fanoušků se tyto – často za vlasy přitažené – fikce prolínají s realitou. Nerozlišují dramatizaci, uměleckou licenci a věrné zobrazení často fádní reality.

Na druhou stranu tu máme v uvozovkách „jasné“ případy zneužití záchranky typu „jsem opilý, není mi dobře a vy s tím něco udělejte“, nebo „náš syn si vzal pervitin a vy se teď o něj postarejte“. Zajímalo by mě, co si laici představují. Třeba to, že přijedeme, mávneme kouzelným proutkem a během pěti minut vyléčíme závislost na drogách?

Proč tedy jasné jen v uvozovkách?

Mohlo by vás zajímat

Třeba proto, že z jiného úhlu pohledu v druhém případě volají bezradní rodiče, kteří mají strach a nevědí, co dělat. Takže se zeptejme ještě jednou: Je to zneužití, nebo těmto lidem náš zdravotnický – a možná i společenský – systém nic jiného nebo lepšího nenabízí? Tato problematika je velice spletitá, riziko omylu při jejím řešení velké a nelze na to ani odpovědět jednou větou, ani to vyřešit jedním rozhodnutím. Spíš by to celé vyžadovalo dlouhodobou plánovanou a cílenou kultivaci a modernizaci celého systému. Ale k tomu bude zapotřebí hlavně politická a společenská vůle, změna myšlení politiků, zdravotníků i pacientů a hromada peněz.

Jak se obecně díváte na možnost zpoplatnění nadbytečných výjezdů záchranné služby? Jaká vidíte rizika?

Jak můžeme zpoplatnit nadbytečné výjezdy, když není v současnosti nikdo, kdo by definoval, nebo měl odvahu definovat, co všechno nadbytečné výjezdy zahrnují? Kde je ta hranice mezi tím, co je v rámci stávajícího systému ještě nadbytečné a co už není? Když začneme sankcionovat pacienty poplatkem za nadbytečné výjezdy, jako první si nás přestanou volat lidé, kteří jsou slušní, nechtějí obtěžovat a nemají peněz na rozhazovaní. Poplatek bude poslední kapka, která jim zabrání vytočit linku 155 a my docílíme jen toho, že zároveň s určitým poklesem nadbytečných výjezdů vzroste počet těch, kteří by nás bývali potřebovali, ale nevolali, a ke kterým se pak dostaneme, když už je pozdě. Naopak ti, kteří linku 155 bez skrupulí zneužívají, v tom budou klidně pokračovat, protože jsou to často zároveň lidé, kteří jsou bez prostředků, takže jsou si vědomi toho, že systém, tak jak je systém v současnosti nastaven, z nich nic nevytáhne, v podstatě na ně nemůže, a tak je jim všechno jedno. Opravdu by bylo zavedení poplatků v tomto prostředí a tímto způsobem přínosem?

Souhlasíte se senátorem a prezidentem Asociace záchranných zdravotnických služeb Markem Slabým, že by se dala legislativně ošetřit alespoň některá prokazatelná zneužití sanitek – konkrétně výjezdy k lidem pod vlivem drog (včetně alkoholu) – ve chvíli, kdy je souvislost s užitím látky zcela jasná?

Legislativně tyto případy ošetřit můžeme, ale otázka zní, jaká bude následná aplikace v praxi. Začneme-li označovat výjezdy k alkoholikům a drogově závislým, kteří zneužili záchranku, budeme mít sice za chvíli hezkou statistiku, ale co faktického provedeme s těmi, na které takto ukážeme? Jsme schopni tyto lidi finančně potrestat, uvědomíme-li si, že jsou často sami na sociální podpoře, takže je vlastně vydržuje systém, který by je měl sankcionovat? Takže praxe bude taková, že jim správa sociální zabezpečení bude posílat peníze a zdravotní pojišťovny jim je budou odebírat? Asi tušíme, že takhle to fungovat nebude. Tito lidé budou nakonec stejně označeni za chudáky bez prostředků, takže peníze jako sankci z nich nikdo nedostane. Co jiného můžeme udělat? Poslat je do vězení, kde je budeme jako společnost dál živit? Uvalit na ně nucené práce? Na to jsme jako společnost příliš zchoulostivělí a nucené práce i u takovýchto existencí považujeme za nehumánní. Pak už jenom zbývá poslední možnost, prostě jim neposlat sanitku. Ale kdo si to dovolí? Kdo bude riskovat, že bude vláčen médii jako gauner, který neposkytl první pomoc chudákovi z periferie?

Mohli by pomoci zmírnit nadužívání sanitek praktičtí lékaři? Například povinností mít alespoň v nějakých dnech delší ordinační hodiny, jak navrhuje Marek Slabý?

Mohli a měli by. Vzhledem k jejich počtu v kraji, pokud by se prostřídali, mohli by mít nejenom odpolední ordinace, ale zajistit třeba i návštěvní službu, noční služby nebo konzultace na telefonu. Nebo by mohli, jako v některých jiných zemích, vypomáhat v nemocnici, na příjmech a podobně. Ale v současnosti není páka, která by donutila tuto velice silnou lobbistickou skupinu k podpoře jakékoliv změny systému v tomto směru a nikdo jiný zatím nenašel sílu nebo odvahu tuto změnu protlačit proti jejich vůli.

Praktičtí lékaři samotní tyto změny chtít nebudou. A proč by taky měli? Nikdo z nás by si přece dobrovolně nezhoršoval pracovní podmínky. Oni mají své příjmy zajištěny, ordinace fungují tak, jak fungují, a jak jim to evidentně vyhovuje, tak proč by měli chtít někde „hákovat“ po nocích a dělat něco navíc, když nemusí? Každý holt není matka Tereza a nechť si každý z nás sám pro sebe upřímně odpoví na otázku, zda bychom se na jejich místě chovali stejně, nebo jinak.

Je něco dalšího, co by k tématu nadužívání sanitek mělo zaznít?

Je, ale domnívám se, že pro to zatím nenazrál čas. Daná problematika nás sice tlačí, ale zatím ne dostatečně. Celý systém sice skřípe, ale kola se zatím točí dál. Až se to zadrhne úplně, až bude zdravotní péče pro čím dál větší počet lidí nedostupná, protože kapacita systému bude dávno vyčerpána, pak snad pochopíme, že milosrdenství vůči různým gaunerům, notorikům a parazitům, kteří naše milosrdenství ani nechtějí a odmítají ho, nám pouze ubírá kapacity, abychom pečovali o ty, kteří to chtějí, potřebují a zaslouží si to, ale my na ně teď nemáme čas, protože oni na rozdíl od těch gaunerů nejsou slyšet, ani vidět, protože jsou příliš slušní. Pak možná pochopíme, že bychom neměli věnovat tolik prostoru debatě o lidských právech viníků a měli bychom se věnovat lidským právům obětí. Měli bychom se dohodnout, zda jsme natolik dospělí, aby si každý nesl plnou zodpovědnost za to, jak se chová a co dělá, aby si tito lidé uvědomili, že nikdo není povinný se o ně za každou cenu, nebo i na svůj úkor starat, a pak můžeme znovu a vážně začít diskutovat o využívání, nadužívání a zneužívání kdečeho a konečně řešit, co s tím.