Propojit jednotlivé klinické obory zabývající se onkologickými onemocněními zažívacího traktu a díky tomu zrychlit a zefektivnit jejich diagnostiku i léčbu. S touto motivací vznikl loni v prosinci v pražské Fakultní nemocnici Bulovka Ústav gastrointestinální onkologie. Proč je hlavním kritériem úspěchu čas, jak se Ústav v organizaci péče i v přístupu k pacientům liší od klasických nemocničních oddělení, na jak široké multioborové spolupráci je založen nebo jak zásadní je pro něj role koordinátora péče, popisuje v rozhovoru pro Zdravotnický deník vedoucí lékař Ústavu docent Jan Hajer. Hovoří v něm například i o tom, proč by se obecně mělo zintenzivnit zapojení nezdravotníků do systému.
Pane docente, co bylo hlavní motivací k založení Ústavu gastrointestinální onkologie?
Hlavní motivací bylo poskytnout co nejlepší a individualizovanou péči našim pacientům, především těm s maligními onemocněními zažívacího traktu. U pacientů s nádorovými onemocněními hraje hlavní roli čas – to znamená, že je zcela zásadní, aby pacient co nejrychleji dospěl k diagnóze a my jsme ho mohli začít léčit.
Původně jsme se soustředili především na pacienty s nádorovým onemocněním slinivky břišní, což je onemocnění velmi zákeřné a rychle progredující, které pacientům nabízí jen velmi malou možnost přežití, pokud jsou diagnostikováni pozdě. Naším cílem bylo zkrátit diagnostický proces. Vytvořili jsme proto organizační rámec tak, abychom to zvládli.
Jak přesně takový organizační rámec vypadá v praxi?
Ústav gastrointestinální onkologie není klasickým fyzickým pracovištěm, je spíše organizační strukturou, která propojuje jednotlivé obory podílející se na koordinaci péče o pacienty s maligními onemocněními zažívacího traktu. V centru této struktury je takzvaný koordinátor léčebných plánů, přes něhož jsou pacienti nejenom referováni, ale i dále organizováni tak, aby prošli co nejrychleji diagnostickým procesem a dospěli k diagnóze. Koordinátor péče komunikuje s pacienty nebo referujícími lékaři, zajišťuje potřebnou zdravotní a zobrazovací dokumentaci, zajišťuje včasné termíny na vyšetření a zkompletované informace předává do multidisciplinárního týmu.
Máme vytvořené i webové rozhraní, na němž mohou lékaři z jiných nemocnic referovat pacienty do našeho centra. Koordinátor tyto požadavky zpracuje a předá našemu multidisciplinárnímu týmu, kde domluvíme další postup – ať už stran vyšetřovacích metod, operačního řešení, nebo paliativních technik.
Jaké specializace multioborový tým lékařů z různých pracovišť FN Bulovka tvoří a jak často se ke konzultacím schází?
Scházíme se pravidelně jednou týdně v multidisciplinárním týmu, v němž jsou radiologové, chirurgové, onkologové, patologové a gastroenterologové. Tam je každý pacient individuálně probrán a je nastavena specifická léčba podle jeho potřeb.
Díky fungování multidisciplinárního týmu se mění dosavadní koncept, že o onkologické pacienty se starají onkologové, o chirurgické chirurgové a tak dále. Pacient se stává pacientem všech zúčastněných oborů a specializací a my všichni se podílíme na jeho léčbě a snažíme se o něj starat komplexně. Díky tomu také nedochází ke klasickým třenicím mezi obory o to, kdo má mít pacienta v péči. Všichni vnímáme, že se hranice mezi obory výrazně posunuly a už nejsou tak pevně vymezené jako dřív.
Dá se přibližně vyčíslit, kolik času v diagnostice a léčbě se daří ušetřit?
Vycházeli jsme z onkologických registrů, především ze zahraničních, kde se ukazovalo, že průměrná doba od pacientových obtíží k diagnóze trvá přibližně tři měsíce. S tím jsme se setkávali i v našich podmínkách. Našim cílem je, aby se pacient dostal k diagnóze, pokud je to možné, do 14 dnů od doby, kdy nás kontaktuje. Vše proto máme nastaveno tak, abychom pacientům mohli nabídnout včasné termíny na vyšetření. Máme své sloty na magnetické rezonanci, na CT i na endoskopických metodách tak, abychom pacienta do 14 dnů dokázali vyšetřit opravdu komplexně.
Znovu musím připomenout zásadní roli již zmíněného koordinátora, který celou cestu pacienta systémem sleduje a řídí. Zjišťuje, zda má všechna potřebná vyšetření, jestli už všechny výsledky došly. A teprve když máme pacienta komplexně vyšetřeného a víme o něm všechny podstatné informace, přichází čas pro multidisciplinární tým, kde se rozhodne o pacientově dalším osudu ve smyslu léčby.
Mohlo by vás zajímat
To je pro koordinátora značné penzum práce. Dá se zvládnout v jednom člověku?
Záleží samozřejmě na tom, kolik pacientů do centra proudí. Zatím vše zvládáme s jedním koordinátorem, ale nebude to dlouho trvat a budeme asi potřebovat ještě dalšího. Za několik měsíců fungování našeho ústavu počet našich pacientů poměrně dramaticky – až exponenciálně – narostl.
Co se týče pozice koordinátora, považuji za velmi významné, že z podnětu ředitelství naší nemocnice a přímo pana ředitele vznikla na Bulovce kooperace mezi nemocnicí a Fakultou biomedicínského inženýrství Českého vysokého učení technického. Doufáme, že tam v brzké době vznikne nezdravotnický obor, který bude vzdělávat a připravovat na roli koordinátora léčebné péče. Pracujeme na úpravě sylabu a na tom, abychom mohli už brzy přijmout první tři studenty na stáž na Bulovku.
Vzděláním tedy takový koordinátor není zdravotník…
Je to tak. Naším cílem je právě to, aby to nebyl – respektive nemusel být – zdravotník. A já jsem vděčný za to, že se rozvířila debata o tom, že je potřeba, aby do zdravotnictví přišly nové nezdravotnické profese, které nahradí část práce lékařů a sester. Ta je totiž mnohdy víceméně jen administrativní zátěží a nemá s léčbou pacientů vlastně nic společného. Náš koordinátor je krásným příkladem toho, jak jeden člověk může změnit koncept celého pracoviště a zároveň změnit i léčbu pacientů. Takže doufám, že to bude inspirací pro ostatní, a myslím si, že tlak na to, aby se nezdravotnické profese zapojily do procesu pacientské péče, je obrovský a bude ještě růst. Zdravotníků a zdravotnických profesí prostě není dost a budou ubývat, administrativní zátěže naopak stále přibývá. A systém místo toho, aby řešil, že je to administrativní zátěž, tak přidal doktory a přidal sestry, až se vlastně vyčerpal.
My přicházíme s konceptem toho, že na různých úrovních, tedy nejen na úrovni koordinace péče o pacienta, ale dejme tomu i v managementu lůžkové kapacity nebo managementu sálové kapacity, by možná neměli pracovat zdravotníci a tyto procesy by do budoucna měly být koordinovány nezdravotnickými profesemi. Tak, aby lékař opravdu léčil, sestra se opravdu starala o pacienty a administrativní zátěž byla řešena administrativními pracovníky.
Ústav gastrointestinální onkologie se věnuje i výzkumu. S jakými dalšími institucemi v něm spolupracujete?
Ano, cílem našeho Ústavu je nejenom péče o naše klinické pacienty, ale protože to jde ruku v ruce s výzkumem, tak jsme samozřejmě zapojeni v několika klinických studiích. Spolupracujeme například s 1. a se 3. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy a se Státním zdravotním ústavem.
Podílíme se například na studii, která se zabývá screeningem karcinomu pankreatu, a také na velkém projektu zaměřeném na nádorové buňky pankreatu a jejich chemorezistenci. Ve spolupráci se Státním zdravotním ústavem se nám také podařilo vytvořit animální výzkumné a experimentální centrum, které slouží k tomu, že můžeme provádět experimenty na zvířatech. Můžeme tam provádět výzkum v oblasti anesteziologie, ale i výzkum v oblasti nových operačních technik. Umožňuje nám to propojovat obory, které dosud propojeny nebyly, například chirurgii a endoskopii.
