Pokrok v diabetologii v Česku v posledních letech nepochybně pohání hlavně glukózové senzory. Zatímco diabetikům 1. typu na ně přispívá pojišťovna, diabetici 2. typu si je musí hradit sami. To by se ale brzy mohlo změnit díky novele zákona o veřejném zdravotním pojištění, která prošla druhým čtením ve Sněmovně. Na čtvrtém ročníku summitu Zdravotnického deníku Technologie a inovace ve zdravotnictví to řekl diabetolog a vědecký sekretář České diabetologické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně Jan Šoupal.
Bez glukózových senzorů by nebylo možné sestrojit umělou slinivku břišní, kterou v současné době používá zhruba 100 tisíc pacientů v České republice. A rozhodně bychom také neměli jednu z nejlepších kompenzací dětských pacientů s diabetem 1. typu na světě. Glykovaný hemoglobin (HbA1c) totiž u českých dětí dlouhodobě klesá. Zatímco v roce 2013 činil medián průměrných HbA1c 66,5 mmol/mol, o deset let později to bylo 51.
„Glukozové senzory a technologie v diabetologii nestojí málo, ale přináší dramaticky lepší výsledky. Dnes má dětský pacient s diabetem prvního typu obrovskou šanci dožít se stejného věku jako jeho vrstevníci bez diabetu, s přiměřenou kvalitou života,“ říká Šoupal a zdůrazňuje, že pacienti s diabetes 1. typu mají zkrácený život v průměru o 16 let, poslední roky navíc kvalitu života o to více poznamenávají mikro i makro vaskulární komplikace.
Zásadního posunu by se v souvislosti s glukozovými senzory měli dočkat také diabetici 2. typu. Těm totiž, na rozdíl od diabetiků 1. typu, zdravotní pojišťovny senzory neplatí. Změnit by to měla novela zákona o veřejném zdravotním pojištění. Pokud bude schválena, zajistí pacientům s diabetes 2. typu alespoň částečnou dostupnost důležité technologie. Jan Šoupal připomíná, že první žádost o změnu s tím psal před více než pěti lety a k tomu, aby se úhrady dočkali i další pacienti, prý nevedla vůbec snadná cesta.
Česko přišlo o inovativní senzor, návrat bude těžký
Jan Šoupal ale poukazuje i na to méně pozitivní, čím se diabetologie aktuálně zabývá. V tuzemsku je totiž momentálně k dispozici pouze klasický transdermální senzor zaváděný do podkoží. Druhým typem je takzvaný implantabilní glukozový senzor. Ten má několik výhod – mění se až po šesti měsících a pojí se s nižším výskytem alergických reakcí, které jsou podle diabetologa u konvenčních senzorů poměrně časté.
Implantabilní senzor sice Česká republika zavedla jako jedna z prvních zemí za světě, v současné době ho však pacienti k dispozici nemají. „Dostal se do úhrad, máme na implantaci i explantaci výkon, ale bohužel díky nízkým úhradám za tuto technologii jsme byli první a jediná země, která o tento glukozový senzor přišla,“ poznamenává vědecký sekretář České diabetologické společnosti. Problematika se podle něj bude muset znovu otevřít, nicméně pro firmu, která z českého trhu odešla, nebude zcela jednoduché se vrátit a technologii znovu zavést.
Pomoc umělé inteligence
Zásadní je pro diabetologii samozřejmě i umělá inteligence (AI). Velký význam má především u screeningu diabetické retinopatie (závažné onemocnění cév oční sítnice u diabetiků, pozn. red.), který je založen právě na využití AI. Vyšetření pomocí zdravotnického prostředku Aireen dokonce prokázalo lepší senzitivitu i v porovnání se skupinami oftalmologů i sítnicových specialistů:
„Velký dík v tomto směru patří zdravotním pojišťovnám, které pro vyšetření vytvořily interní výkony. Dnes, po dvou letech trvání této hrazené screeningové péče, je umělou inteligencí vyšetřeno zhruba 100 tisíc pacientů ročně. Je to velmi úspěšný projekt,“ podtrhuje Šoupal a dodává: „Je velmi pravděpodobné, že ze sítnice půjde diagnostikovat srdeční selhání a určit míru kardiovaskulárního rizika. Pokud bychom do budoucna přidávali rozumné výkony za pár korun, můžeme zavést screening na makulární degeneraci (ztráta centrálního vidění, pozn. red.).“
Umělá inteligence by mohla mít velký význam i z hlediska záchytu diabetické neuropatie, tedy nezánětlivého poškození funkce a struktury periferních nervů vlivem dlouhodobě zvýšené glykémie. Jan Šoupal poznamenává, že i tuto oblast nyní odborníci zkoumají. „Rohovka je obecně velmi dobře inervovanou tkání. Má několik vrstev, pomocí konfokální mikroskopie se lze podívat na jednotlivé vrstvy a zobrazit si třeba nervová vlákna. Pokud uděláme jednoduchý snímek nervových vláken v rohovce, je samozřejmě jasné, že na to můžeme pustit umělou inteligenci a dostaneme vynikající výsledky z hlediska záchytu,“ popisuje.
Mohlo by vás zajímat
Foto: Radek Čepelák
