Vydá lék, naočkuje a připraví zdravotnickou výbavu pro posádku lodě – pro lékárníka na Islandu běžný pracovní den. Své o tom ví Barbora Gorová, která vystudovala Farmaceutickou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové a dnes vede lékárnu v nejřidčeji osídlené zemi Evropy, někdy přezdívané také ostrov ohně a ledu. V rozhovoru pro Zdravotnický deník popisuje své nelehké začátky v nové zemi, které ji navíc zastihly přímo v rozpuku covidové pandemie, a zamýšlí se i nad největšími rozdíly mezi českým a islandským lékárenstvím.

Proč jste se rozhodla vystudovat právě farmacii?

Na střední škole jsem se rozhodovala mezi medicínou a farmacií. Vzhledem k tomu, že mě v téhle době hodně zajímala chemie rozhodla jsem se pro farmacii. Důvodem byl také život po vysoké škole. Vždycky mě bavilo cestovat a mít větší volnost, což mi přišlo více pravděpodobné u farmacie než medicíny, kdy se po promoci plácáte v atestacích a příslužbách.

Navíc jsem v této době přemýšlela o výzkumu – což mě docela přešlo, když jsem se plácala v organické chemii na FAF UK. U farmacie mi přišlo, že je více možností uplatnění – průmysl, SÚKL, lékárna, výzkum, a to se mi líbilo. Mít více možností.

V době, kdy jsem se rozhodovala, navíc nebyly řetězcové lékárny, bonusové kartičky a příprodeje. Pamatuji si, když jsem byla malá a chodila jsem do lékárny, kde byl pan lékárník, co věděl vše, míchal kdeco a v lékárně vonělo bylinkami. Těšila jsem se hlavně na přípravu IPLP (individuálně připravovaných léčivých přípravků), proto farmacie.

Mohlo by vás zajímat

Bylo to dobré rozhodnutí?

V dnešní době bych se nejspíš bohužel pro práci v lékárně nerozhodla, ale zaměřila bych se na medicínu.

Co vás přimělo odejít pracovat jako lékárnice do zahraničí? Proč jste si vybrala zrovna Island?

Mám partnera Islanďana, což v mém rozhodování, kam po vysoké škole, hrálo velkou roli. Do lékárny na Islandu jsem se ale nedostala hned. Musela jsem se naučit jazyk, abych mohla pracovat v lékárně.

V té době jsme se chystali na cestu do Jižní Ameriky, takže plán byl vydělat peníze, odcestovat a pak se případně usadit v ČR, jelikož jsem nesehnala na Islandu místo v oboru.

Jak jste se tam nakonec uchytila?

Bydlíme na ostrově na jihu Islandu, kde je jediná lékárna a v té době zde byla jediná farmaceutka, která mě k sobě nechtěla. Na Islandu bydlí hodně přistěhovalců, a ne všichni Islanďani jsou s tím spokojeni. Každopádně jsem měla štěstí a vedení se změnilo a hned mi volali, kdy bych mohla nastoupit. Přemýšlela jsem, zdali mám práci vzít, jelikož jsem měla obavy, ale na druhou stranu jsem si říkala, že dokud to nezkusím, tak nebudu vědět a kdykoli můžu dát výpověď a vrátit se domů do ČR.

S jakými výzvami jste se musela zejména na začátku potýkat?

S uznáním diplomu problém nebyl. Nastoupila jsem ale v únoru 2020, kdy začínal covid a začátky byly dost těžké – absolutně jiný systém, nerozuměla jsem jazyku a hlavně začínala karanténa. Najednou jsem se ocitla v lékárně jako jediný lékárník se dvěma zaměstnanci, co neuměli anglicky, a vydávala jsem léky přes okno. Jsme jediná lékárna pro asi 4,5 tisíce lidí a bylo to šílené. Mívala jsem přes 200 receptů denně, do toho jsem zásobovala dům pro důchodce, dělala lékárničky pro lodě a absolutně jsem na toto nebyla připravená.

Jak se vám vede dnes?

Dnes jsem vedoucí lékárny a vedu šest zaměstnanců – jsme dvě lékárnice a čtyři zaměstnanci, kteří nejsou vystudování farmaceutičtí asistenci jako v ČR a musela jsem je všechny zaučit. V roce 2023 a 2024 jsem navíc byla spoluředitel pro islandskou komoru lékárníků, což byla skvělá zkušenost.

Setkáváte se s názorem, že lékárníci, kteří vystudovali v Česku, by měli v Česku i zůstat?

Osobně jsem se s tímhle názorem nikdy nesetkala. Jen v diskuzích pod články jsem si takových názorů všimla.

Jak byste na to reagovala?

Asi bych reagovala tak, že pokud máme možnost vyjet do zahraničí a získat nové zkušenosti, tak je to určitě pozitivum.

Jak byste ze své zkušenosti popsala největší rozdíly mezi lékárenstvím v Česku a na Islandu (platově, míra administrativy a regulace, pacienti, jednání s distributory apod.)?

Rozdíl je obrovský. Lékárníci nejsou vpředu na výdeji jako v ČR. Vpředu mám zaměstnance, co jsem vyškolila a ti jenom zadají rodné číslo pacienta do systému a pošlou mi recept, který si pacient přeje vyzvednout. Po zadání rodného čísla do systému vidíme veškeré recepty, které pacient má a kdy si je naposled vyzvedl a zdali jsou volné k výdeji.

Recept je na Islandu platný jeden rok (například 12 balení). Většinou jsou to recepty opakovací, takže si pacient chodí co tři měsíce pro léky. Pokud to nejsou návykové látky – u nich můžeme vydat pouze jedno balení na měsíc. Když je recept kompletně využitý, pacient si ho sám obnoví v systému a lékař dostane zprávu, kde to jen potvrdí a nový recept se pošle na rodné číslo. Je to pár kliknutí a funguje to jak pro nás, tak pro doktory, kterým to ušetří čas. Lékárník pak recepty připraví, na krabičky lepíme samolepky se jménem pacienta a popisem léku, na co to je a jak to užívat. Pak to někdo jiný po mě zkontroluje a zabalí do papírového sáčku se jménem a cenou.

Jak funguje systém úhrad léků na Islandu?

Na Islandu máme roční systém, kdy pacient platí plnou cenu léku do určité částky – v české měně by to bylo v přepočtu 3908 korun. Po překročení tohoto limitu začne mít pojišťovna spoluúčast. Tzv. druhý stupeň je, když pojišťovna hradí 85 procent ceny léku do 5559 korun a pacient platí zbylých 15 procent. Jakmile se pacient dostane nad tuto částku, tak platí již jen 7,5 procenta ceny léků a pojišťovna zbytek.

Nutno dodat, že léky na Islandu jsou drahé a některé léky nejsou proplaceny vůbec, jako například antibiotika, hormony či léky z dovozu. Důchodci a děti mají limit nižší. I tak nechají lidé v lékárnách v průměru tisíce korun.

Funguje na Islandu rovná distribuce léčiv do všech lékáren?

Ano, Island má pevnou nákupní cenu léků do všech lékáren a není zde možné, že by se léky dodávaly jen do určitých lékáren. Co se týče léků, platí zde stejné podmínky pro všechny. Navíc pokud má nějaké léčivo výpadek, tak distributoři rozdělují zásoby léků lékáren podle toho, kolik toho vydají, tzn. že lékárna, která vydá například 50 krabiček týdně, dostane 10 kusů a lékárna, která vydá 10 krabiček týdně, dostane 2 kusy. Je to vše regulované tak, aby měly všechny lékárny stejné podmínky. Pro mě je nepochopitelné, že takový systém v Česku není.

Co dalšího vaše práce zahrnuje?

Lékárníci zde mají možnost provádět i očkování, ale k získání této licence musí absolvovat speciální kurz – já jsem ho absolvovala v roce 2023. Snažíme se tím odlehčit nápor u praktických lékařů a v nemocnicích. Kromě toho děláme veškerou zdravotnickou výbavu lodí i letadel, takže práce je různorodá a tím hodně zábavná.

Jakou zažíváte míru administrativy?

Administrativa je o hodně menší, neboť dnes máme vše elektronické. Žádné papíry, opiátové knihy, vracení receptů od pojišťoven, to u nás neexistuje. Vidím hned v systému, jestli recept bude proplacen pojišťovnou i informace o lékařích. Komunikace lékaři a pojišťovnami je také hodně rozdílná. Většinou s ničím není problém, Islanďané jsou hodně „salámisti“.

Jaké jsou platové podmínky lékárníků na Islandu?

Platy jsou zde vyšší, ale to jsou i náklady na život. Například elektrikář nebo dělník na stavbě má na hodinu více než lékárník. Zrovna pracujeme na nových smlouvách pro lékárníky. Máme právo na pohovor s vedením jednou ročně ohledně platu, což je otravné, ale je to třeba.

Už jsme to trochu nakousli, ale kde vidíte největší slabiny českého lékárenského systému?

Největší slabinou asi je, že veřejnost i lékaři nás vnímají jako prodavače. Přitom je to právě lékárník, který má znalosti už od samotného vzniku léku. Lékárník je zodpovědný za bezpečný a efektivní výdej léků, ať už cestou receptů, očkování, či jinými cestami. Jsme v první linii zdravotnických pracovníků. Lidé často chodí pro kvalitní rady nejdříve do lékárny. Tím odlehčujeme práci lékařům, kterým navíc kontrolujeme chyby v receptech. A že jich není málo – volám do nemocnice několikrát denně. Občas jsou to drobnobnosti, ale pokud bychom nebyli ten poslední článek mezi lékařem a pacientem, tak by to nemělo vždy dobrý konec. Uvítala bych, kdyby v Česku měli lékárnicí více kompetencí, například napsat nouzově recept nebo očkovat.

Co by se v Česku podle vás mělo ještě změnit?

Méně buzerace ze strany pojišťoven a SÚKL. Také by se mělo určitě změnit zásobování lékáren – stejné podmínky pro všechny lékárny a stejné nákupní ceny léčiv tak, aby malé soukromé lékárny nebyly převálcovány řetězci.

Za jakých podmínek byste se vrátila do Čech?

Já bych se do České republiky vrátila ráda. Asi bych měla problém ze začátku s jednáním, jelikož na Islandu jedná každý s každým jako s kamarádem, všichni jsou ochotní, takže bych asi bojovala s českou neochotnou povahou. Také bych určitě bojovala s papírováním v českých lékárnách.

Na druhou stranu si ale myslím, že v Česku máme hodně kvalitní lékárníky. Na Islandu nemáme žádné celoživotní vzdělávání, což mi tady hodně chybí. Vidím i rozdíl ve znalostech, co mám z vysoké školy já a mé kolegyně. Náš vzdělávací systém je úplně na jiné úrovni a jsme perfektně připraveni na práci v různém odvětví. Děkuji své alma mater, že i když to studium dřelo, tak mě perfektně připravilo na svou profesi.

Co byste poradila mladým českým lékárníkům, kteří uvažují o kariéře v cizině?

Určitě bych do toho šla. Jsou to nezaplacené zkušenosti, kdy člověk začíná od nuly a musí si vybudovat jméno, naučit se jazyk, systém, rozumět kultuře a lidem. Ne všichni jsou otevření k přistěhovalcům, a proto je to těžší, ale když dobře poradíte, tak se lidé vracejí. Je to ze začátku boj, ale stojí to za to a pokud to nevyjde, tak se vždy máme kam vrátit – domů.