Lékárny představují důležitý pilíř veřejného zdraví. V některých zemích o to významnější, neboť v nich nefungují pouze jako místa pro výdej léků, ale například i jako centra pro podávání očkování. Lékárníci v těchto státech hrají klíčovou roli v prevenci nemocí, jako je chřipka, covid-19 nebo dokonce dětské infekční choroby. V České republice však tato praxe zatím není povolena, přestože lékárníci o rozšíření svých kompetencí dlouhodobě usilují. Co za tím stojí a jak to funguje jinde v Evropě?

Podávání vakcín lékárníky není v Evropě novinkou. Tento model se rozšířil zejména v posledních dvou desetiletích, kdy státy hledaly způsoby, jak zvýšit dostupnost očkování a odlehčit přetíženým zdravotnickým systémům. Mezi průkopníky patří Velká Británie, kde lékárníci očkují proti sezónní chřipce již od roku 2002. Od té doby se jejich role rozšířila – během pandemie covid-19 se britské lékárny zapojily i do vakcinace proti tomuto onemocnění. Podmínkou je absolvování specializovaného školení a dodržování přísných hygienických standardů. Očkování je zde dokonce dostupné bez předchozí registrace, což zvyšuje jeho flexibilitu pro veřejnost.

Právo podávat vakcíny proti chřipce mají od roku 2019 i lékárníci ve Francii; roku 2021 i proti covidu-19. Tato změna přišla jako reakce na nízkou proočkovanost a pomalé tempo vakcinačních kampaní. Lékárníci musí projít školením a očkovat mohou pouze dospělé osoby – děti zůstávají v kompetenci lékařů. Francouzský model je považován za úspěšný, neboť během první sezóny po zavedení očkování v lékárnách se proočkovanost proti chřipce zvýšila o desítky procent.

Portugalsko je další zemí, kde lékárníci mohou podávat vakcíny proti chřipce (od roku 2007) a později se přidala i vakcinace proti covidu-19. Systém je zde o něco omezenější – lékárníci vakcinují pouze na základě lékařského předpisu nebo v rámci národních očkovacích kampaní. Přesto je tato praxe vnímána jako efektivní způsob, jak zvýšit dostupnost vakcín, zejména ve venkovských oblastech.

I Afrika je napřed?

V Irsku lékárníci očkují proti chřipce od roku 2011 a od pandemie také proti covidu-19. Zdejší systém je podobný britskému – lékárníci absolvují školení a mohou vakcíny podávat bez přímého dohledu lékaře. Zajímavostí je, že irské lékárny nabízejí i očkování proti pneumokokovým infekcím a pásovému oparu, což je nadstandardní nabídka v porovnání s jinými státy.

K trendu se přidala během pandemie covidu-19 i Itálie, kdy lékárníci mohli očkovat proti tomuto onemocnění. Očkování proti chřipce zde zůstává omezené na specifické regiony a je podmíněno spoluprací s místními zdravotnickými úřady.

Mohlo by vás zajímat

Mezi další země EU, kde lékárníci očkují, patří Španělsko (především proti covidu-19 v některých autonomních oblastech), Dánsko (chřipka a covid-19) nebo Řecko (covid-19). Stejně tato služba funguje v Alžírsku, Ghaně, Kamerunu, Nigérii, Jemenu či Spojených arabských emirátech. Celkem jde již o 56 zemí světa. Naopak v zemích jako Německo nebo Rakousko tato kompetence lékárníkům chybí a očkování zůstává výhradně v rukou lékařů.

V Česku lékárníci chtějí, ale nemohou

V Česku lékárníci zatím vakcíny podávat nesmějí. Tato skutečnost kontrastuje s jejich zájmem o rozšíření kompetencí. Česká lékárnická komora (ČLnK) dlouhodobě prosazuje, aby se lékárny mohly zapojit do očkovacích programů, zejména proti chřipce. Argumentuje tím, že lékárníci mají potřebné vzdělání, zkušenosti s manipulací s léčivy a jsou v každodenním kontaktu s pacienty. Navíc by podávání vakcín v lékárnách mohlo výrazně zvýšit proočkovanost, která v Česku dlouhodobě zaostává za průměrem EU.

Stejného názoru jako Komora je i předseda Grémia majitelů lékáren Marek Hampel: „Po odborné stránce neexistuje žádný argument, proč by farmaceut nemohl očkovat. Jsme součástí primární péče, lékárna je zdravotnické zařízení s výbornou dostupností.“

Přesto tento návrh naráží na odpor. Hlavní překážkou je legislativa – podávání vakcín je v Česku definováno jako zdravotnický výkon, který mohou provádět pouze lékaři, případně zdravotní sestry pod jejich dohledem. Změna by vyžadovala novelu zákona, což je proces, který zatím není v plánu.

„Ministerstvo v tuto chvíli nepřipravuje aktualizaci zákona o ochraně veřejného zdraví (který definuje, kdo může podávat pacientům vakcíny, pozn. red.). Už jsme navrhli způsob, jakým by bylo možné řešit očkování v lékárnách, ale v rámci debat v Poslanecké sněmovně byla snaha více orientovat očkování na praktické lékaře. Ministerstvo tak v tuto chvíli neplánuje rozšiřování očkování na lékárny,“ řekl v loňském srpnu Zdravotnickému deníku tehdejší náměstek ministra zdravotnictví Josef Pavlovic (Piráti).

Česko trápí nízká proočkovanost

Dalším faktorem je postoj lékařské obce. „Taková činnost musí probíhat v důstojném prostředí, které zajistí pacientovi komfort, klid a soukromí a možnost soustředění. Osobně bych nechtěl v prostředí lékárny před mnoha svědky vést s kýmkoliv debatu o svém zdraví a myslím si, že to tak bude mít většina lidí,“ sdělil nedávno Zdravotnickému deníku svůj pohled na věc předseda Sdružení praktických lékařů Petr Šonka, který se dlouhodobě proti rozšíření kompetencí lékárníků vymezuje.

Zastánci očkování v lékárnách zdůrazňují několik výhod – lékárny jsou dostupné prakticky v každé obci, mají delší provozní dobu než ordinace a mohly by nabídnout vakcinaci bez nutnosti objednání. To by mohlo zvýšit proočkovanost proti chřipce, která v Česku dosahuje u rizikových skupin jen kolem 20 procent, zatímco v zemích jako Velká Británie sahá téměř k 80 procentům.

Na druhé straně odpůrci varují před riziky, jako je nedostatečná příprava lékárníků na zvládání akutních reakcí, například anafylaktického šoku. To je však například podle lékárníků chabý argument. „Jsme vysokoškolsky vzdělaní zdravotníci, kteří se celoživotně vzdělávají a umějí zvládnout anafylaktickou reakci stejně jako v ordinaci lékaře,“ vyvrací Hampel závěrem námitky odpůrců očkování v lékárnách.