Lákalo ho spojení přírodních věd a péče o zdraví, a tak se rozhodl pro farmacii. Michal Papáček vystudoval Farmaceutickou fakultu na tehdejší Veterinární a farmaceutické Univerzitě Brno (v roce 2020 fakulta přešla pod Masarykovu univerzitu). Už během studií ho ale oslovila možnost pracovat ve Velké Británii, kde mají lékárníci širší kompetence a jsou klíčovou součástí zdravotnického systému, čemuž odpovídají i jejich kompetence. Jaké jsou hlavní rozdíly mezi britskou a českou farmacii? A čím by se podle něj mohlo Česko v britském modelu inspirovat? O své jedinečné zkušenosti a pohled na lékárenství se podělil v rozhovoru se Zdravotnickým deníkem.

Proč jste se rozhodl vystudovat právě farmacii?

Při studiu na gymnáziu mě nejvíce bavily přírodní vědy. Farmacii jsem viděl jako jejich aplikovanou disciplínu a také jsem chtěl vystudovat obor zaměřený na péči o zdraví.

Co vás přimělo odejít pracovat jako lékárník do zahraničí?

V průběhu studia jsem čerpal různé zkušenosti v oboru v laboratořích, průmyslu, veřejných i nemocničních lékárnách. Ke konci studia jsem si vyhodnotil možnost pracovat ve veřejné lékárně ve Velké Británii jako nejzajímavější. V té době, v letech 2008 až 2009, byl v Británii farmaceutů nedostatek. Personální agentury aktivně oslovovaly studenty posledních ročníků a organizovaly výběrová řízení – tuto cestu jsem zvolil i já.

Mohlo by vás zajímat

Proč jste si vybral zrovna Velkou Británii?

Velkou Británii jsem si vybral z mnoha důvodů. Několikrát jsem ji během studií navštívil, semestr jsem studoval na University of Strathclyde v Glasgow. Mám rád britskou přírodu, kulturu, jazyk a tamější farmacie je na vysoké úrovni a neustále se rozvíjí.

Pracujete v řetězcové nebo nezávislé lékárně?

V anglických lékárnách pracuji dohromady přes 13 let. Začínal jsem jako létající lékárník v největším řetězci a pracoval na různých pozicích a místech severovýchodní Anglie. Nyní už třetím rokem pracuji v malém nezávislém řetězci – v lékárně v malé obci New Marske, vzdálené jen míli od Severního moře.

Jak se liší vaše současná pracovní náplň od práce lékárníka v Česku?

Řekl bych, že se liší tak z poloviny. Systém práce ve veřejných lékárnách ve VB je odlišný. Kolegové, kteří mají službu, pracují pod vedením jednoho lékárníka (tzv. Responsible Pharmacist) jako tým – vykonávají různé činnosti a lékárník je kontroluje, dokončuje a zasáhne či poradí, kde je třeba.

Největší rozdíl vidím v každodenním poskytování lékárenských služeb, které jsou v Británii často hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Mezi ty nejvýznamnější patří lékové konzultace u nově předepsaných léků vybraných kategorií, měření krevního tlaku včetně případného zapůjčení holteru, očkování proti chřipce a covidu a nově konzultace, diagnostika a vydání léčiv, i na předpis, u nekomplikovaných, lokalizovaných zánětů a infekcí a také hormonální antikoncepce.

V nedávném rozhovoru s českou lékárníci Adrianou Slanou, pracující rovněž ve Velké Británii, jsme se dozvěděli, že tamní lékárníci mohou po absolvování specializovaného kurzu podávat očkování. Absolvoval jste rovněž tento kurz?

Ano, kurz potřebný k získání kvalifikace pro očkování jsem také absolvoval, poprvé v roce 2015. Je nutné ho jednou za několik let zopakovat, nebo si alespoň každý rok připomenout to nejdůležitější prostřednictvím e-learningového programu. Jak jsem již zmínil výše, pravidelně očkujeme proti chřipce a covidu. O očkování je zájem, jsme v něm úspěšní a vidím v tom velký přínos pro pacienty i lékárny. Kvalifikaci pro očkování v rámci cestovní medicíny nemám, je to soukromá, pacienty plně hrazená služba a v okolí po něm není příliš velká poptávka.

Jsou jiné významné rozdíly v kompetencích lékárníků mezi ČR a VB?

Největší rozdíl kompetencí lékárníků ve VB a ČR vidím právě v ne zcela využitém potenciálu českých lékárníků v poskytování lékárenských služeb. V České republice už chvíli fungují soukromé, pacientem plně placené lékárenské služby, jedná se hlavně o preventivní diagnostiku. Jsem tomu rád, je to dobrá možnost, jak se zatím posunout vpřed. Velký pokrok by bylo vytvoření lékárenské služby, která by byla přístupná v jakékoliv lékárně v ČR a hrazená ze zdravotního pojištění. Není k tomu jednoduchá cesta, ale pokud to bude zapadat do koncepce dlouhodobých cílů českého zdravotnictví a bude k tomu vůle a mezioborová podpora, tak se to, doufejme, podaří.

Máte pocit, že jsou lékárníci v Británii dostatečně oceněni – finančně i profesně?

Celkově vzato ano. Britští lékárnici jsou pacienty a kolegy vnímání velice kladně, jako klíčoví zdravotníci zabezpečující zdravotní péči často 7 dní v týdnu ve všech koutech země. Růst mezd v britských lékárnách ovšem zaostává za průměrným růstem a inflací.

Větším problémem je ovšem finanční ohodnocení provozovatelů/majitelů lékáren, platby lékárnám ze státního rozpočtu za vydané léky a poskytnuté lékárenské služby. Tyto platby jsou po přibližně posledních 14 let stále stejné a to v reálných dnešních cenách a nákladech ohrožuje samotnou existenci některých lékáren. Z tohoto důvodu v posledních letech desítky a stovky veřejných lékáren ukončily činnost. Zde je ve Velké Británii nutná výrazná reforma, protože současný model: více kvalitně a efektivně poskytnuté péče za méně peněz a v náročnějším ekonomickém prostředí, je neudržitelný. Toto je ale problém mnoha zemí, kdy je k veřejným lékárnám přistupováno jako k hodné, pracovité a spolehlivé Popelce.

Jaké byly největší výzvy, se kterými jste se při práci v zahraničí setkal?

Na začátku obecně aklimatizace na život v cizí zemi, zvyk na místní přízvuk, jiný systém práce v lékárně. Profesně jednání v rámci řetězce s kolegy bez zdravotního vzdělání ohledně postupů, přístupu a priorit. Důležité bylo najít rozumný kompromis a dlouhodobě vyhrává odborný přístup a kvalitní péče.

Kde vidíte největší slabiny českého lékárenského systému? Má lékárenský systém v Británii nějaký kladný atribut, který by stálo za to adaptovat v Česku?

Všem lékárenským systémům, včetně českého, by mohla prospět menší míra regulace, jasná a jednoduchá pravidla, s delší dobou platnosti, například ohledně cenotvorby. Ruku v ruce s tím také rovné podmínky provozu lékárenských společností, bez ohledu na jejich velikost a dostatečné ohodnocení péče ze zdravotního pojištění. Lékárníci by se pak mohli lépe soustředit na samotnou péči o pacienta.

Jako slabinu vidím nevyužití odborného a kapacitního potenciálu lékárenské sítě k poskytování zdravotních lékárenských služeb hrazených z veřejného zdravotního pojištění. Byla by to výrazná změna, jejíž uskutečnění by mohlo přinést zdravotnictví úsporu a pacientům zlepšení dostupnosti péče.

Moc bych také přál každé české lékárně konzultační místnost. V Británii to je samozřejmost. Slouží k poskytování mnoha služeb v odpovídajícím prostředí a soukromí, což je nezbytnost. V Čechách mi konzultační místnosti chybí.

Za jakých podmínek byste se vrátil do Čech?

V Čechách jsem rád a poměrně pravidelně. Dokážu si představit fungovat pracovně v obou zemích.

V případě zajímavé pracovní příležitosti nebo spolupráce, která by mi dávala smysl, bych zvažoval návrat do Čech. Zdravotnictví, farmacie i lékárenství v mnoha zemích je na křižovatce a snažím se přispívat k posunu vpřed.

Co byste poradil mladým českým lékárníkům, kteří uvažují o kariéře v cizině?

Jít za svými sny, rozhodně to zkusit. České vzdělání je dostatečně kvalitní, to je nejdůležitější deviza. Vyplatí se studovat kulturu, jazyk a cestovat do země zájmu předem, třeba v průběhu studia. V neposlední řadě si zjistit i podmínky dlouhodobého pobytu, víza, uznávání kvalifikace – hlavně tedy u zemí mimo EU. A doporučuji sledovat expat fóra a získat informace přímo od českých krajanů v cizině.