Když se v jedné debatě o zdravotnictví potkají fyzioterapeutka a pneumolog, shodnou se hned na několika doporučeních. Třeba v tom, že pohyb by měl být pevnou součástí nejen prevence, ale také léčby takových nemocí, jako je rakovina plic. A Češi se málo hýbou, přejídají se, také kouří a konzumují ve velkém alkohol. Poslankyně a členka výboru pro zdravotnictví Michala Šebelová, která je vystudovaná fyzioterapeutka, a přednosta I. kliniky tuberkulózy a respiračních nemocí VFN a 1. LF UK docent Jiří Votruba si v podcastu Zdravotnického deníku Perspektivy zdraví nebrali servítky. Vtipně a otevřeně glosovali chování lidí, z nichž mnozí, pokud by se lépe starali o své zdraví, by ani lékaře nepotřebovali.
Lidé by měli být odpovědní za své zdraví. Ale u nás k tomu nejsou nijak motivováni, ani vedeni. „Všichni jsou zvyklí, že přijdou a vezmou si, co chtějí. Lidé nemají žádný důvod se o sebe starat, protože nejsou nijak postihovaní, když se o sebe nestarají. Přejídají se, opíjejí a nehýbou se,“ míní docent Votruba a dodává: „Spousta lidí je nemocná přímo úměrně tomu, kolikrát chodí k doktorovi. Spousta – nebo dokonce většina – návštěv u lékaře je zbytečných, což je úplně šílená myšlenka, ale podle mě to tak je. Systémy, které se začínají kultivovat v jiných zemích než u nás a které odměňují pacienta, když nechodí k lékaři, zřejmě fungují mnohem lépe než ty systémy, které odměňují za to, že chodí k lékaři.“
Jak ale lidi motivovat ke změně jejich návyků? Jak je nasměrovat k prevenci, třeba finanční motivací? “Je strašně citlivé a složité nastavit pravidla tak, aby byla opravdu fér. Jak k tomu například přijde někdo, kdo se narodí s nějakým problémem, reálně se o sebe stará, a přesto péči často potřebuje? Na druhou stranu lze využít například zaměstnanecké benefity a daňovou odečitatelnost. Můžeme zvýhodnit to, že někdo bude chodit do posilovny a může přitom lépe využívat benefity v rámci svého zaměstnání. Směřovala bych to pozitivně,“ zaujala postoj v podcastu poslankyně Michaela Šebelová.
Potřebujeme aktivizovat všechny a vždycky
Poslankyni také překvapuje, kolik kolegů politiků si neuvědomuje, že je třeba motivovat lidi k zdravému životnímu stylu a že by toto úsilí měli brát jako politické téma. „Když budou lidé zdraví, budou také odolní, a pak bude odolná i celá společnost, což je vlastně otázka, jak budeme chápat demokracii,“ je přesvědčena poslankyně s tím, že to neznamená, že mají politici mluvit lidem do života. Faktem ale je, že Češky a Češi podléhají řadě neřestí, které „huntují jejich zdraví“. „Jako fyziotereaputka vidím pomoc v pohybu,“ zdůrazňuje Michaela Šebelová. Usiluje o to, aby se z podpory pohybu stalo celospolečenské politické vzdělávací téma, zkrátka, aby to byla to opravdu priorita. Podpora by se podle ní neměla zastavit u financování vrcholového sportu a u medailí, ale měla by cílit na každodenní běžné pohybové aktivity, které se z našeho života vytrácejí.
Pohyb je vhodný nejen pro zdravé lidi proto, aby si zdraví udrželi, ale i pro ty, kteří bojují s nějakou nemocí. „Z pohybu profitují úplně všichni, pohyb je život. Potřebujeme aktivizovat všechny a vždycky. Často můžeme motivovat k pohybu i pacienty s rakovinou Děje se to ale málo. Bojíme se pacienty aktivizovat a je to škoda,“ říká poslankyně a fyzioterapeutka Šebelová. „Naprosto souhlasím. Dokonce jsou studie, které ukazují, že fyzická aktivita u pacientů s plicní rakovinou vede k lepšímu výsledku léčby,“ dodává pneumolog Votruba.
Poslankyně také vyzdvihuje iniciativu Aktivní Česko, která se zaměřuje mimo jiné na děti. Na základě testování české školní inspekce se totiž zjistilo, že klesá tělesná zdatnost dětí a narůstá jejich nadváha až obezita. Ministerstvo školství proto vydalo sérii doporučení, která navádí školy k dobré praxi nejen v hodinách tělesné výchovy, ale i v rámci přestávek a mimoškolní činnosti, například v rámci školní družiny “Každé dítě potřebuje pro svůj zdravý rozvoj minimálně šedesát minut střední pohybové aktivity denně a víme, že spousta dětí tohle vůbec nedělá. Velmi mnoho dětí je omlouváno z hodin tělesné výchovy. Neumím si představit, že by nějaký rodič přišel za lékařem a řekl, že chce, aby jeho dítě omluvil z matematiky, protože mu nejde. Ale úplně běžně je tolerováno, že jsou děti omlouvány z tělocviku,” posteskla si Šebelová.
U kuřáků alespoň snižovat rizika
Další metlou, kromě sedavého života bez pohybu, je kouření, zejména pak z pohledu vzniku rakoviny plic, což je denní chleba právě docenta Votruby. Kuřáků je v Česku stále hodně, zejména pak těch, kteří s kouřením nedokáží přestat. Na loňské konferenci Zdravotnického deníku Ekonomika prevence přítomní experti přijali několik zásadních doporučení pro různé oblasti prevence, a právě v oblasti kouření doporučili stavět pomoc na principu snižování rizika, čili harm reduction. To znamená, že když si pacient nemůže pomoci a nadále kouří, tak ať alespoň nahradí klasické cigarety nějakou dostupnou alternativu, při jejímž používání nedochází k procesu spalování a tedy vzniku velkého množství rakovinotvorných látek.
Co tom soudí docent Votruba? „Strategie harm reduction vedla k výrazné redukci úmrtí na plicní rakovinu například ve Švédsku. Je to věc, o kterou bychom měli usilovat, minimálně bychom o ní měli diskutovat a netvářit se, že neexistuje. Je to vitální a fungující strategie. U těch lidí, kteří nejsou schopni přestat kouřit, to je vlastně jediná funkční strategie, která dosud ukázala nějakou smysluplnost. Zase na druhou stranu – nejlepší je samozřejmě nekouřit, to je nepochybné,” uvedl v našem podcastu pneumolog. “Nežijeme v ideálním světě a nemůžeme očekávat, že lidé nebudou neřesti vůbec vyhledávat. I jako politici bychom o harm reduction strategie měli usilovat i v celé řadě dalších oblastí, i u jiných návykových látek, ne jenom třeba u kouření,” podpořila slova lékaře poslankyně Šebelová.
Docent Votruba doplnil, že dvacet procent kuřáků, které nazývá pacienty, protože mají zdravotní problémy, je ochotno se svým návykem skončit, když u nich lékař provede řádnou intervenci. “Pořád to ale neřeší osmdesát procent ostatních. Tam je možné snížit expozici kancerogenu právě harm reduction strategiemi s alternativními produkty,” zdůraznil.
Mohlo by vás zajímat
“Primárně je třeba ochránit dětí a mladistvé,” rozvinula myšlenku v širším kontextu Michaeala Šebelová a popsala úspěšné úsilí o změnu zákona o návykových látkách. Poslanci přijali regulaci kratomu, který se volně prodával v automatech a byl přidáván do bonbónů a jiných cukrovinek. Děti si je kupovaly v automatu před školou a v neomezené míře je konzumovaly třeba i s alkoholem,” připomněla s tím, že některým dětem přivodila tato konzumace vážné zdravotní potíže. Nyní máme podle poslankyně v Evropě unikátní novelu, která tyto praktiky úplně zakazuje. Prodej látek jako je kratom bude možný jen dospělým a pouze ve specializovaných prodejnách.
Zrádná rakovina plic
Tématem podcastu byla i sekundární prevence, protože host Jiří Votruba je nejen pneumolog, ale také špičkový specialista na brochnoskopii, a tedy i na screening rakoviny plic. K jeho některým aspektům se vyjádřil velice kriticky. Problém vidí na několika úrovních. „Ta první úroveň je, že lidé o sobe málo pečují, kouří, nezajímají se o primární ani sekundární prevenci. Když už teda dojdou na sekundární prevenci a něco se u nich najde, systém často neumí tento problém uchopit správně. Když už ho uchopí správně, tak často není znalost a technologie k tomu, aby byl daný problém řádně vyřešený. Takže je tam kolize na několika úrovních a my se musíme postupně pokoušet o podstatné věci. A ta podstatná věc podle mě je změna chování lidí, změna chování systému a teprve až jako třetí je technologické zázemí,“ upozornil lékař.
Rakovina plic zabije v Česku zhruba šest tisíc lidí ročně. „Pozdní diagnostika je to hlavní, co zabíjí pacienty, protože my stále zachycujeme pětaosmdesát procent pacientů ve stádiu IIIB a IV plicní rakoviny, což jsou už stadia choroby, která jsou léčitelná a začínáme hovořit o dlouhodobě udržitelném onemocnění, ale díky novým lékům, za které si ty firmy účtují velké peníze. Mnohem účinnější by bylo tyto pacienty uchopit v časnějším stádiu, o což se snaží screening. Zatím máme málo proscreenováno a samozřejmě bychom chtěli mít mnohem víc. A k tomu zase chybí vůle lidí, technologické vybavení a tak dále a tak dále,“ popsal Jiří Votruba bludný kruh.
Pneumolog také vyvrátil mýtus, že lidí musejí o své plicní rakovině vědět, protože je bolí. „Plicní rakovina je hrozně záludná nemoc, která nemusí mít vůbec žádné symptomy. Tam jsou často symptomy až úplně v tom nejpozdnějším stadiu onemocnění, kdy pacient začne hubnout a bolet to začne, až když nádor proroste do hrudní stěny nebo do mezihrudí. Plíce jsou v tomhle hrozně zrádné,“ upozornil.
Reprofoto YouTube Perspektivy Česka
