Přetížené urgenty: Zásadní je dobrá vstupní triáž a racionální rozsah vyšetření, říká primář Kratochvíl

Zpoplatnit nadbytečné výjezdy záchranné služby a ulevit tím přetíženým pohotovostem nelze, míní primář Urgentního příjmu Nemocnice České Budějovice Jaroslav Kratochvíl. Problematická je totiž podle něj otázka, kdo a jak by „nadbytečnost“ definoval. „Pokud neindikované využití zdravotních služeb konstatujeme až na základě vyšetření, eventuálně výsledků pomocných, laboratorních a zobrazovacích metod, není to úplně fér,“ říká Kratochvíl pro Zdravotnický deník.

Z pohledu urgentního příjmu podle Jaroslava Kratochvíla vůbec nerozhoduje, zda pacient přišel „po svých“, přivezla ho rodina nebo zdravotnická záchranná služba (ZZS). Všemi těmito způsoby se na oddělení dostávají lidé s malichernými obtížemi, které mohly být řešeny mimo nemocnici, stejně jako lidé v závažném stavu vyžadující okamžitou intervenci. Z toho důvodu je důležitou součástí péče vstupní třídění pacientů, které by způsob dopravy do nemocnice zohledňovat nemělo. Zároveň je přesvědčen, že zdravotnické záchranné služby nevyužívají vždy dostatečně mechanismy, které již k vypořádání se s „neindikovanými“ výjezdy mají k dispozici.

Chybějící metodika

V případě zahlcování urgentních příjmů, ke kterému bezpochyby dochází, je zásadní otázka, jak „nadbytečnost“ definovat. „Pokud neindikované využití zdravotních služeb konstatujeme až na základě vyšetření, eventuálně výsledků pomocných, laboratorních a zobrazovacích metod, není to přece úplně fér. Jak měl pacient vědět, že se jedná o zbytnou návštěvu, když jeho lékař si tím je jist až po podrobném vyšetření? Nemáme metodiku pro identifikaci zbytného ošetření, tato data systematicky nejsme schopni evidovat,“ říká primář českobudějovického urgentu.

Na druhou stranu podle něj výše uvedené neznamená, že do nemocnice nepřicházejí lidé s obtížemi, které mohli a měli řešit jiným způsobem – selským rozumem a samoléčbou, po konzultaci v lékárně nebo u praktického lékaře. „Jistě není potřeba jít do nemocnice s dva dny trvajícím nachlazením nebo se přijít ukázat takzvaně pro jistotu – s tím, že mi včera bylo špatně a zvracel jsem, dnes už je mi dobře, ale je pátek a rád bych jel na víkend pryč,“ poznamenává s tím, že lidí, kteří vyhledají nemocnici kvůli různým nepodloženým obavám a za účelem ujištění, že jim není nic vážného, je dnes více než dřív. Výjimkou nejsou ani pacienti s dlouhodobými obtížemi, často trvajícími i měsíce, kteří obešli svého praktického lékaře a žádají vyšetření rovnou v nemocnici.

Co s dalším rizikovým chováním?

Na často skloňovanou možnost zpoplatnění „nadbytečných“ výjezdů záchranné služby, která by podle mnohých hlasů mohla urgentním příjmům pomoci, se primář z jihočeské metropole dívá skepticky právě kvůli už zmíněné obtížené definici „nadbytečnosti“.

Jako riziko vidí i možnost, že by se dodatečným poplatkem ošetřila alespoň některá prokazatelná zneužití sanitek a urgentních příjmů – konkrétně výjezdy k lidem pod vlivem drog včetně alkoholu (jak v rozhovoru zmínil senátor a ředitel Asociace záchranných zdravotnických služeb Marek Slabý). „Někteří pacienti ve velmi závažném stavu, vyžadující okamžitou péči, mohou na první pohled působit jako ovlivnění alkoholem či drogami. A také intoxikovaný může být závažně nemocný, tyto věci se mohou kombinovat. Kdo by měl rozhodovat o tom, co bylo nadbytečné a podle jakých kritérií? A kdo by případně platil za ty, kteří si sami záchranku nevolali nebo ani nechtěli, aby ji volal někdo jiný – byli by to ti náhodní kolemjdoucí, nebo příbuzní, kteří v dobré víře pomoc přivolali?“ ptá se lékař.

Upozorňuje také na to, že pokud bychom připustili „líbivý“ příplatek za alkohol a drogy, musíme být připraveni odpovědět také na otázku, zda mají platit také aktivní kuřáci s obstrukční chorobou plicní nebo obézní pacienti téměř ve všech případech. Otazník by se pak mohl objevit i v řadě dalších případů – například u cyklistů s úrazem způsobeným za jízdy bez helmy nebo u lidí věnujícím se sportu, který většinová populace považuje za rizikový.

Mohlo by vás zajímat

Rehabilitační ústav Hrabyně se od června sloučí s FN Ostrava. Obě zařízení nadále vede Havrlant

Praktik je mnohdy efektivnější než nemocnice

Hovoří se také o tom, že by ZZS a urgentním příjmům měli odlehčit praktičtí lékaři. Jaroslav Kratochvíl ale není zastánce vize, že je třeba praktiky donutit k práci v nemocnici, naději vidí spíše v jejich pozitivním motivování. Lékařská pohotovostní služba (LPS) by podle něj měla fungovat jako rozšíření pracovní doby praktického lékaře, ale pouze pro akutní stavy. „Umístění pracovišť lékařské pohotovostní služby na urgentní příjmy je jistě dobrým krokem, ale nemělo by u něj zůstat,“ říká a dodává, že k LPS a překryvu s péčí na urgentním příjmu se nabízí několik dalších otázek.

Jednou z nich je, zda není LPS v současné podobě přežitá a neměla by být integrální součástí péče na urgentním příjmu 24 hodin denně 7 dní v týdnu, a to nejen jako služba pro cizince a lidi přechodně pobývající mimo svoje bydliště. „Praktik s komplementem urgentního příjmu dokáže vyřešit spoustu stavů, s nimiž pacienti na urgentní příjem přicházejí, a to mnohdy efektivněji než armáda nemocničních specialistů s úzce oborově zaměřeným pohledem,“ poznamenává primář. V řešení toho, kdo může praktické lékaře na urgentním příjmu v jejich roli doplnit, případně nahradit, pokud jich nebude dost, nastal podle něj možná čas na otázku, zda by se obor urgentní medicína neměl více rozkročit směrem k všeobecnému praktickému lékařství.

Od edukace veřejnosti k delegování úkonů

Pacienti, jejichž stav by akutní vyšetření nepotřeboval, budou do nemocnice přicházet vždy. „Musíme se na ně připravit. Je v zájmu nemocnice aktivně hledat takové řešení, které je bezpečné pro pacienty i její zaměstnance,“ dodává Jaroslav Kratochvíl. Zásadní je podle něj dobrá triáž, tedy stanovení ošetřovatelské priority na vstupu do nemocnice a zajištění dostatku správně kvalifikovaného personálu, který dokáže pacienta vyšetřit v racionálním rozsahu. Na poslední slova – racionální rozsah vyšetření – při tom klade zvláštní důraz.

„Zároveň s tím je třeba systematicky spolupracovat a hledat cesty k řešení nejen se ZZS, ale také s místními praktickými lékaři a ambulantními specialisty, s autoritami obecních či krajských samospráv a pochopitelně oslovovat samotnou laickou veřejnost,“ říká primář. Jako důležitou součást vidí efektivní edukaci veřejnosti a podporu základní občanské gramotnosti – aby lidé věděli, co v jakých situacích dělat, kdy vyhledat pohotovost, zavolat záchranku nebo jak účelně poskytnout první pomoc.

„Přemýšlejme také, jak jít s dobou a uzpůsobit zdravotnictví tomu, co se děje kolem nás. Telemedicína je jen jedním příkladem. Jistě je možné diskutovat o možnostech delegování některých úkonů na zdravotníky-nelékaře. Opravdu musí v nemocnici klíště vytáhnout lékař a napsat o tom zprávu? Nemůže drobná poranění ošetřit, klidně včetně šití malých ran, erudovaná zdravotní sestra nebo zdravotnický záchranář?“ ptá se Jaroslav Kratochvíl. „Nečekejme, že problém bude mít jednoduché řešení. Se stejnými výzvami se potýká zdravotnictví po celém světě,“ uzavírá.