K 1. dubnu 2025 přechází všechna vězeňská zdravotnická zařízení od Vězeňské služby pod příspěvkovou organizaci Zdravotnická zařízení ministerstva spravedlnosti (ZZMS). Už loni pod ní přešly dvě tuzemské vězeňské nemocnice, tedy Nemocnice s poliklinikou Praha Pankrác a Nemocnice Brno. Ředitel ZZMS Ondřej Felix v rozhovoru pro Zdravotnický deník uvedl, že přechod probíhá bezproblémově. Před novou organizací je ale řada výzev.

Ke změně ve struktuře vězeňského zdravotnictví došlo na základě žádosti Evropského výboru pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT), který požadoval vyčlenění zdravotní péče od vězeňské služby tak, aby o poskytování zdravotních služeb nerozhodoval příslušník Vězeňské služby.

„Na základě toho přecházíme a budou rozhodovat odborníci. Novou příspěvkovou organizaci vedu jako lékař a celá naše struktura je postavena stejně jako v klasické nemocnici – s náměstkem pro nelékařská zdravotnická povolání, náměstkem pro léčebně preventivní péči a tak dále,“ vysvětluje Ondřej Felix s tím, že cílem je zaměřit se čistě na medicínskou stránku a nekoukat na to, zda je člověk odsouzený, obviněný či jakou trestnou činnost páchá. „Poskytujeme jim péči jako pacientům,“ dodává.

Dostat vězeňské zdravotnictví do povědomí zdravotníků

Personální kapacity jsou ve vězeňském zdravotnictví dlouhodobě diskutovanou oblastí. Podle dat ZZMS je z celkem 511 systemizovaných míst neobsazených okolo 40. „Jsou věznice, kde je přeplněno a personálu je dostatek, ale i věznice, kde z šesti sester jsou pouze dvě,“ podtrhuje ředitel ZZMS s tím, že situace odpovídá celorepublikovému problému nedostatku zdravotnického personálu.

Když zdravotník hledá práci v Praze, podívá se například do Motola, v Hradci Králové zase na kliniky tamní nemocnice, ale že je tam věznice se zdravotním střediskem, o tom neví.

Jako zásadní problém Ondřej Felix vidí to, že o vězeňských zdravotnických službách potenciální zaměstnanci často nemají povědomí. „Když jsem nastupoval na pozici vedoucího lékaře, vůbec jsem netušil, že je 35 věznic a že mají svá zdravotní střediska, dozvídal jsem se to postupně. Když zdravotník hledá práci v Praze, podívá se například do Motola, v Hradci Králové zase na kliniky tamní nemocnice, ale že je tam věznice se zdravotním střediskem, o tom neví,“ říká.

Důležité je tedy, aby se zdravotníci o existenci vězeňských středisek a jejich nabídce vůbec dozvěděli. „Aby měli informace, že máme dvě plně vybavené nemocnice na velmi dobré úrovni a zdravotní střediska, která poskytují široké spektrum péče. Spíš je to tedy o tom, že jsme zatím neznámí, než že by byl nedostatek,“ je přesvědčen Felix.  

Zdravotníky pak ZZMS láká kromě specializačních příplatků na řadu nefinančních benefitů, například Multisport kartu, Fond kulturních a sociálních potřeb, soutěží i další benefitní kartičky. „Nabízíme také ozdravné pobyty na zotavovně Pracov, což je rekreační středisko Vězeňské služby, které od 1. července přebíráme a naši zaměstnanci budou moci jezdit na plně hrazený týdenní pobyt,“ doplňuje ředitel.

Mohlo by vás zajímat

Co se týče současných zaměstnanců vězeňského zdravotnictví, vykázali v rámci nedávného dotazníku absolutní spokojenost. Co občas vázne, to je podle Ondřeje Felixe komunikace, která je vzhledem k nutným bezpečnostním procesům složitější. „Není to tak, že by se jen tak přecházelo z jedné budovy do druhé, má to určitá pravidla. Takže předávání dokumentů nebo e-mailové komunikace není úplně jednoduché. Většina sester nemá přístup na internet, protože to na základě bezpečnostních parametrů nejde. S mobilem se do věznice také nedostane každý, kvůli riziku, že ho ztratí nebo mu ho někdo sebere. Přístup k informacím je tedy poměrně složitý a z dotazníku vyplynuly určité problémy s komunikací,“ popisuje ředitel a dodává, že ZZMS se vše snaží řešit. Jedním z kroků je zavedení vlastního intranetu.

Zajištění dostupnosti péče

Kromě personální stabilizace je před ZZMS úkol podchytit vězeňské zdravotnictví jako takové a péči poskytovat adekvátně na všech místech. „O tom, že jsou rozdíly v péči, víme. Jsou místa, kde jsou věznice u sebe, například Kynšperk, Ostrov a Horní Slavkov, kde si mohou v případě něčí nepřítomnosti  vypomáhat. Ale jsou také místa jako České Budějovice, která jsou v kraji samy, a místa jako Ostrava nebo Karvinná, která sousedí a spolupracují s nemocnicí. Je pro nás důležité nastavit jednotný postup a jednotné fungování,“ vysvětluje Felix.

Mezi další výzvy, které ZZMS čekají, patří vlastní lékárna s výdejem léků, rehabilitační středisko, či centrum duševního zdraví v Brně. Řada dalších úkolů je už v procesu. „Akreditujeme se na psychiatrii a klinickou adiktologii, také jsme rozjeli kurzy sanitářů. Opravdu se snažíme dostat na úroveň nevězeňského zdravotnického zařízení,“ říká Ondřej Felix.

Podle monitoringu Českého helsinského výboru je kromě personálií dalším zásadním problémem vězeňského zdravotnictví také nedostupnost diagnostických nástrojů a léčebných prostředků, včetně léků (více jsme psali zde). To Ondřej Felix potvrzuje: „Právě řešíme dynamický nákupní systém na nákup zdravotních přístrojů a zlepšení diagnostiky, uzavíráme memoranda o spolupráci s externími nemocnicemi na tom, abychom zjistili dostupnost péče, což už nám docela funguje.“

Problematika léčiv je podle ředitele komplikovanější: „Vězeňská služba má určitou lékovou politiku. Doma má člověk prášky na bolest hlavy, protože je může, ve vězení to nejde. Zdravotní střediska na věznicích mají ordinační dobu do 15 hodin, pak vydávají příslušníci, takže se samozřejmě snažíme na volně prodejných lécích nějak participovat, ale změnit státní sektor je velice složité. Novinky pronikají, ale vše je v začátcích.“

Mnoho vězňů si chce zdravotní záležitosti dořešit po propuštění, i když to nastane třeba až za deset let. Většinou se nám pak vrátí bez dořešeného problému.

Diskutovaným bodem vězeňského zdravotnictví je také možná spoluúčast vězňů na zdravotní péči. Jde o složitou oblast, v níž velkou roli hraje legislativa. „Za cizince nebo nepojištěné osoby ve výkonu trestu stát všechno platí, nehledě na to, jestli mají peníze. Pokud tedy mají akutní problémy, například zánět žlučníku, a potřebují operaci, platí se to ze státního rozpočtu,“ vysvětluje Felix.

U ostatních pacientů spoluúčast ZZMS nabízí ve stomatologické péči, kde si vězeň může připlatit kupříkladu za lepší plombu. To platí i v ortodoncii, dostupné jsou ceníky konzultované s ministerstvem spravedlnosti nebo vězeňskou službou. „Bohužel solventních vězněných osob je velmi málo a zájem je minimální. Mnoho vězňů si chce tyto zdravotní záležitosti dořešit po propuštění, i když to nastane třeba až za deset let. Většinou se nám pak vrátí bez dořešeného problému,“ doplňuje ředitel.

Vězeňské zdravotnictví jako ideální místo pro začínající lékaře

Ondřej Felix je přesvědčený, že poskytování lékařské péče vězněným osobám má mnohá úskalí, avšak nijak se neliší od poskytování péče v mimovězeňských zdravotnických zařízeních, v něčem je podle něj naopak výhodnější. „Ve vězeňském zdravotnictví vždy víte, koho vám přivedou, je u toho příslušník vězeňské služby a je to bezpečnější. Možná další výhoda je v tom, že pacient je stále pod dohledem – jeho stav je kontrolován.“

Na otázku, zda by neměl mít lékař alespoň nějakou praxi, než se rozhodne pro práci ve vězeňském zdravotnickém zařízení, má Ondřej Felix jasný názor. Výhodu vězeňského zdravotnictví vidí v určitém „klidu“ na práci. „Otázka je, jestli je lepší začínat v ambulanci v nemocnici, kde je spádovost 250 tisíc, nebo ve věznici, kde je spádovost 20 tisíc. Díky tomu, že u nás pacientů není tolik a nepřijde do ambulance 80 lidí denně jako k praktikovi v období chřipky, má naopak začínající lékař výhodu,“ je přesvědčen.

ZZMS je také akreditovaným vzdělavatelem pro praktické lékaře, kteří si před atestační přípravu pod organizací pochvalují. „Mají čas vyšetřovat si pacienta třeba tři hodiny a nemusí to sekat jak v ambulanci, protože jim tam čeká dalších 20-30 pacientů. Takže říkám, že pro mladé lékaře je naopak jednodušší a lepší začít pod křídly Vězeňské služby,“ uzavírá Ondřej Felix.