Protidrogová politika musí stát na čtyřech základních pilířích: prevenci, represi, terapii a snižování rizik. Problematické je, pokud se státy zaměřují pouze na tresty a ostatní oblasti opomíjejí. Tvrdé represe přitom nepřináší takový užitek, jak se může na první pohled zdát, pro politiky však jde o nejjednodušší řešení. Je třeba také spolupracovat s legálním průmyslem, který své klienty zná a ví, jak je přesvědčit k přechodu na méně škodlivé alternativy. Problematika se řešila na panelové diskuzi „Je přístup EU k závislostem založen na důkazech“, kterou v březnu v Bruselu uspořádal think-tank Racionální politiky závislosti (IRAP).
Jedním z diskutujících byl někdejší ministr vnitra Ivan Langer. Ten coby poslanec na konci 90. let aktivně prosazoval dekriminalizaci držení drog pro vlastní potřebu a dodnes je jejím zastáncem. „Uživatelé drog by neměli patřit policii, ale především lékařům a terapeutům,“ uvedl současný předseda správní rady CEVRO Univerzity a doplnil, že účinná protidrogová politika by měla vycházet ze čtyř pilířů: prevence, represe, terapie a snižování rizik.
Represe jako populistické řešení
Jenže harm reduction, tedy přístup zaměřený na politiku minimalizace rizik a dopadů, je v politice EU stále na okraji zájmu. A jak Ivan Langer poznamenal, je někdy těžší veřejnost přesvědčit o jeho pozitivním dopadu a o tom, že nelze všechny prostředky vynakládat pouze na represi. „Někteří politici lidem slibují, že budou trestat každého, kdo má nějaký vztah k drogám. Je pak mnohem těžší je přesvědčit, že když se bude stejná pozornost věnovat i jiným bodům protidrogové politiky, například právě harm reduction, může to přinést mnohem větší užitek. Protože protidrogová politika se skládá z aspektů sociálních, kulturních, trestních, ekonomických, a když se vše dobře vyváží, je to i levnější a náklady jsou pro daňového poplatníka nižší,“ dodal.
Podle hlavního analytika Centra ekonomických a tržních analýz (CETA) Michaela Fanty je problematické, že zatímco výsledky represe jsou vidět ihned, v případě investic do prevence se projeví až po letech. „Pro politiky je mnohem jednodušší napsat zprávu o tom, kolik lidí skončilo ve vězení například kvůli pašování drog, než vyčíslit, co by se stalo, kdybychom zavedli více preventivních politik,“ řekl s tím, že v debatě skutečně chybí analýzy, které by přínosy a negativa jednotlivých nástrojů protidrogové politiky porovnaly a mohly by přinést konkrétní odpovědi na to, zda jsou represe skutečně tím nejvíce účinným nástrojem.
Výkonná ředitelka Euroasijské asociace pro harm reduction (EHRA) Ganna Dovbakh k tomu dodala důležitý aspekt: „Víme, že problémové užívání drog se týká jen zhruba dvanácti procent uživatelů. Takže většina z nich má vzdělání, rodinu, pracuje a platí daně, nejsou to lidé, kteří ztratili sociální vazby. Pokud kvůli jednomu populistickému rozhodnutí takového člověka dáme do vězení, kromě toho, že nás to stojí nemalé náklady, pocítíme i společenské ztráty.“
S průmyslem je třeba spolupracovat, ne bojovat
Moderátor debaty a předseda správní rady IRAP Jindřich Vobořil také otevřel jedno z hlavních dlouhodobých témat think tanku, tedy zda je nutné více spolupracovat s legálním průmyslem v oblasti tabáku nebo alkoholu. „Máme vládu, nevládní organizace nebo akademickou sféru a pak máme soukromý sektor, který bývá z dění opomíjen. Přitom má klíčové informace, které ostatní obvykle nedokáží dát dohromady,“ poznamenal.
Na tom, že nelze soukromý sektor odstavovat od jednacího stolu, se shodli všichni diskutující. Michael Fanta v této souvislosti podtrhl dřívější poznámku Ganny Dovbakh o tom, že ne všichni konzumují návykové látky rizikovým způsobem. Jako příklad uvedl Česko a alkohol. „Máme obrovskou průměrnou spotřebu alkoholu. Ale 60 procent spotřeby vypije pouze 20 procent nejrizikovějších konzumentů. Problémem není celková spotřeba, ale zmíněná riziková pětina populace. Otázka tedy nezní, jak regulovat všechny, protože existence piva sama o sobě problematická není, ale jak regulovat ty nejrizikovější,“ říká s tím, že je to právě průmysl, který své klienty dobře zná a může být v tomto ohledu nápomocný.
Budoucnost podle expertů není v boji s odvětvím alkoholového nebo tabákového průmyslu, ale ve smysluplné spolupráci s nimi. „Mají skvělá data o trhu, která může regulátor využít. Vědí, jak klienty přesvědčit, aby přešli na méně rizikové alternativy. V tabákovém průmyslu máme elektronické cigarety, tabákové sáčky a spoustu dalších méně rizikových možností,“ doplnil ekonom.
Think tank Racionální politiky závislosti se chce v Bruselu zasadit o lepší koordinaci v oblasti závislostí. Současný přístup Evropské unie považuje za roztříštěný, některým odvětvím, například hazardním hrám či digitálním závislostem, se nikdo nevěnuje. I o tom promluvil Jindřich Vobořil během březnové debaty, článek si můžete přečíst zde.
