Ukončit péči o pacienty, kteří jsou vůči nim agresivní nebo vulgární, mohou tuzemští lékaři z několika zákonných důvodů – praxe přitom ukazuje, že nejčastěji kvůli porušení vnitřního řádu, který si každý poskytovatel vytváří individuálně. Jak ale v rozhovoru pro Zdravotnický deník upozorňuje vedoucí katedry zdravotnického práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy docent Petr Šustek, v tomto interním dokumentu nemůže být napsané úplně cokoli. Konfliktní situace v něm nicméně jde předvídat a dopředu řešit. Jaké jsou podle něj další možnosti lékařů?

Souhlasíte s tím, že možnosti ukončení péče o agresivní nebo vulgární pacienty vycházejí především z toho, jak je definován vnitřní řád poskytovatele?

Ustanovení v zákoně o zdravotních službách stanoví tři alternativní – na sobě nezávislé – důvody pro ukončení péče o pacienta. Jsou jimi závažné omezování práv ostatních pacientů, soustavné nedodržování navrženého individuálního léčebného postupu, s nímž dříve pacient vyslovil souhlas, a porušování vnitřního řádu zdravotnického zařízení. Ve všech třech případech je ukončení péče podmíněno jednak tím, že chování pacienta není důsledkem jeho zdravotního stavu, tedy například jeho psychiatrického onemocnění, demence a podobně. Platí také zákaz ukončení péče, pokud by jím došlo k bezprostřednímu ohrožení života nebo vážnému ohrožení zdraví pacienta. 

O každém z uvedených tří důvodů by se dalo diskutovat. Zaměříme-li se na vnitřní řád poskytovatele, tento interní dokument nadto musí přiměřeně šetřit práva a oprávněné zájmy pacientů – nemůže v něm tedy být stanoveno libovolně zcela cokoli. Je nicméně vhodné, pokud poskytovatel zdravotních služeb možné konfliktní situace předvídá a ve vnitřním řádu je dopředu řeší. To se týká také případných vulgarit a dalšího nevhodného chování pacienta.

Pokud tedy poskytovatel ve svém vnitřním řádu konfliktní situace neřeší, nemá lékař šanci agresivního nebo vulgárního pacienta vypovědět z péče?

Mohlo by vás zajímat

I bez zákazu ve vnitřním řádu by takovému pacientovi bylo možné ukončit péči, pokud by svým chováním závažně omezoval práva ostatních pacientů, například by je soustavně rušil, což by mohlo vést až ke zhoršení jejich zdravotního stavu. Ovšem opět pod podmínkou, že tím pacient nebude bezprostředně a závažně ohrožen na zdraví či životě.

Je stávající legislativní řešení podle vás dostatečné, nebo by mělo být definované přímo v zákoně?

Stanovit v zákoně důvody pro ukončení péče velmi konkrétním způsobem prakticky není možné, a ani by to nebylo žádoucí. Problematický je v praxi spíše výklad či obava poskytovatelů zdravotních služeb, případně i neznalost, kvůli které mnohdy nepřikročí k ukončení péče i tam, kde by na to měli právo.

Česká lékařská komora nadto opakovaně prosazovala uzákonění dalšího důvodu pro ukončení péče, a to ztráty vzájemné důvěry mezi poskytovatelem, případně lékařem, a pacientem. Takový důvod je znám například z právní úpravy advokacie. Návrhy komory se ale zatím nesetkaly s úspěchem, bývá proti nim argumentováno možným zneužitím, diskriminací některých pacientů a faktickým znemožněním výkonu jejich ústavně zaručeného práva na ochranu zdraví. Někteří lékaři rovněž hovoří o možnosti uplatnit výhradu svědomí, ale touto cestou podle mne jít spíše nejde.

Donedávna lékaře trápil i fakt, že pokud už péči o agresivního nebo vulgárního pacienta ukončili, mohl tento pacient třeba hned druhý den zažádat stejného lékaře o opětovné přijetí do péče. A ten mu podle zákona v zásadě musel vyhovět. To se ale změnilo, že?

Dnes již naštěstí existuje judikatura, která dospěla k závěru, že pacient po právu vyloučený z péče nemusí být znovu přijat do péče u stejného poskytovatele. V tomto smyslu rozhodl Nejvyšší správní soud v rozsudku z 3. června 2024, v němž si správně povšiml absurdity jazykového výkladu ustanovení § 48 zákona o zdravotních službách, na jehož základě by agresivní pacient mohl znovu a znovu žádat o přijetí do péče, která by mu byla znovu a znovu ukončována.

Poskytovatel, který pacienta vyloučil z péče z některého z výše zmíněných důvodů, tak nemusí tohoto pacienta znovu přijmout do péče – dodejme ovšem opět, že jen v případě, neohrozí-li tím jeho život nebo vážným způsobem jeho zdraví. Citovaný rozsudek rovněž výkladem dovodil, že možnost ukončení péče z uvedených důvodů se vztahuje také na poskytovatele ambulantní péče.

Jaké možnosti má lékař v momentě, kdy se cítí agresivním nebo vulgárním pacientem bezprostředně ohrožen?

V případě obavy o ohrožení svého zdraví, třetích osob nebo majetku ze strany agresivního pacienta může zdravotník samozřejmě přivolat ochranku, pokud je tedy v zařízení přítomna, nebo policii. Pokud by se zdravotník musel před pacientem fyzicky bránit, uplatní se na tuto situaci stejné podmínky nutné obrany – coby okolnosti vylučující protiprávnost – jako na kohokoli jiného. V některých případech mohou být v kontextu zákona o zdravotních službách proti agresivnímu pacientovi použity i takzvané omezovací prostředky. V případě vážného ohrožení svého života nebo zdraví může zdravotník odmítnout poskytnutí zdravotních služeb.

Pokud agresivní chování pacienta spočívá „pouze“ ve verbálních útocích, je možné oznámit spáchání přestupku proti občanskému soužití, případně o přestupku na úseku zdravotnictví, podat trestní oznámení, například trestný čin nebezpečného vyhrožování, případně podat občanskoprávní žalobu na ochranu osobnosti, a to zejména pokud je pacient svéprávný a svými pomluvami zasahuje do dobrého jména a cti zdravotníka.