Využívání zdravotnických záchranných služeb neustále narůstá. Definovat, co je nadužití nebo dokonce zneužití péče záchranářů však není jednoduché a k řešení není odborná ani politická vůle. Problematická je také často skloňovaná možnost zpoplatnění výjezdů. Jak se k problematice staví ředitelé zdravotnických záchranek? V anketě Zdravotnického deníku zmiňují jako možná řešení spoluúčast pacientů na platbě realizovanou zdravotními pojišťovnami, větší zapojení praktických lékařů nebo revizi systému poskytování záchranné služby.

Podle ředitele ZZS Královehradeckého kraje Libora Senety navyšování výjezdů vychází z teorie nabídky a poptávky a zřejmých důvodů: ZZS je snadno a kdykoli dostupná, je rychle k dispozici, přijede jako jediná domů a je zcela zdarma. „Pokud v jakémkoliv jiném odvětví nabídnete jako jediní službu s takovými parametry, jistě se nikdo nebude divit, že po ní bude náramná poptávka,“ doplňuje lékař.  

Definice toho, co už je nadužívání nebo zneužití péče ZZS, je však velmi složitá. Jak míní ředitel ZZS Libereckého kraje Luděk Kramář, situace je vždy jiná z pohledu lékaře či záchranáře na místě, operátora tísňové linky i samotného volajícího. Upozorňuje také na případy sociálního charakteru, kdy se starší člověk s problémy nedostane ke svému lékaři a nemůže se obrátit ani na rodinu či blízké: „Záchranka pro něj je poslední a jedinou možností, kam se obrátit. Ti lidé se nám pak omlouvají, ale jsou v situaci, kdy nevědí, jak dál. Je to zneužití?“

Každý vnímá zdravotní problém různě

Liberecký lékař se domnívá, že hrozba zpoplatnění nadbytečných výjezdů by paradoxně nejvíc zasáhla ty, ke kterým se vůbec zbytečně nevyjíždí. „Řada lidí má tendenci svoje problémy zlehčovat a snažit se je řešit samostatně, když k nim přijedeme, ještě se omlouvají, že obtěžují. I v situaci, kdy naši pomoc opravdu neodkladně a nezbytně potřebují,“ říká. Ředitel ZZS Středočeského kraje Pavel Rusý vidí legislativní problém s tím, která diagnóza by v případě zavedení poplatku ještě spadala do skupiny úhrady a která nikoliv – i s ohledem na to, že každý jedinec vnímá subjektivně zdravotní problém různě. Doplňuje také, že zpoplatnění „neindikovaných výjezdů“ by z obavy úhrady mohlo vést k prodlevě poskytnutí přednemocniční neodkladné péče v indikovaných případech.

Podle náměstka pro léčebnou péči ZZS Zlínského kraje Doriana Pfeifera navíc není pro operátora při příjmu tísňové výzvy nebo záchranáře či lékaře na místě v kontextu forenzních rizik jednoduché rozhodnout, zda stav pacienta vyžaduje další péči v nemocnici, nebo ho lze zaléčit na místě. Jako typický příklad uvádí výjezd k polymorbidnímu seniorovi do zařízení sociálních služeb:

„Pacient má vysoké horečky, nedostatečně pije, personál není oprávněn podat léky ke sražení teploty a lékař bude k dispozici třeba až za dva dny. S ohledem na klinický stav pacienta je operátorem obvykle indikován výjezd posádky bez lékaře pro zhoršení stavu ve 3. stupni naléhavosti. Na místo přijede záchranář, který po konzultaci s lékařem ZZS může podat léky ke sražení teploty, ale zároveň musí pracovat s informací, že kompletní vyšetření pacienta lékařem, včetně odběrů, může být v daném zařízení provedeno třeba až za dva dny. Takže s ohledem na riziko, že stav může progredovat, pacienta převáží na urgentní příjem, kde mu udělají kompletní odběry, stanoví diagnózu a nasadí potřebnou léčbu. Následně je pak pacient převezen dopravní zdravotní službou zpět do zařízení sociálních služeb.“

Mohlo by vás zajímat

Role pojišťoven

Kdyby ve výše zmíněném zařízení byla k dispozici návštěvní služba praktického lékaře a bylo možné provést základní vyšetření, výjezd by se realizovat nemusel. To však podle Pfeifera není reálné ani v zařízeních sociálních služeb, ani v domácím prostředí pacienta. Z pohledu využití zdrojů záchranné služby lze výše popsaný výjezd vnímat jako nadbytečný a určený ke zpoplatnění. „Z pohledu pacienta, který prakticky nemůže ovlivnit dostupnost zdravotní péče, je zpoplatnění takového výjezdu spíše trestem než jakousi regulací, po které voláme,“ je přesvědčen lékař a doplňuje, že možné „zpoplatnění“ ZZS by se mělo řešit v kontextu spoluúčasti pacienta na platbě, kterou realizuje zdravotní pojišťovna: „Je odpovědná za zajištění dostupné péče pro pacienta, má data k pacientovi – jak se stará o své zdraví nebo jak moc čerpá zdravotní péči. A úměrně tomu má nastavit i spoluúčast pacienta.“

Mnoho výjezdů z pohledu záchranářů skutečně nadbytečných je. Většina oslovených záchranářů se shoduje, že jde o zhruba 20 až 25 procent. Luděk Kramář dává konkrétní případ: „Když si člověk zavolá sanitku a nechá se odvézt do nemocnice. Zjistí, že i tam bude muset na ošetření čekat, a tak se sebere a odejde. Najednou ty problémy, na které jsme vyjížděli, nemá,“ popisuje Kramář s tím, že v takových případech by pojišťovna měla zasáhnout.

Pavel Rusý ze středočeské záchranky by jednoznačně zpoplatnil výjezdy, kdy je jasným zaviněním požití alkoholu či omamných látek, výjezdy k násilné trestné činnosti s prokazatelným viníkem nebo k řidičům pod vlivem alkoholu. I v těchto případech by tím, kdo by veškeré platby stanovoval, měly být podle Doriana Pfeifera zdravotní pojišťovny. „Disponují informacemi – musí se rozhodnout, zda prokazatelná intoxikace alkoholem či drogami je důvodem k uhrazení výjezdu, či spoluúčasti na celé úhradě, která zahrnuje i platbu za ošetření v nemocnici,“ říká s tím, že pojišťovny samozřejmě potřebují legislativní oporu. „Pokud má být vysoká úroveň našeho zdravotnictví zachována, tak se bez spoluúčasti pacientů neobejde, a to ne jenom z pohledu ekonomického, ale i v rovině prevence a známých rizikových faktorů,“ dodává.

Se zpoplatněním výjezdů k lidem pod vlivem drog či alkoholu souhlasí i Kramář. Je prý ovšem otázka, jak by takové peníze byly vymahatelné. „Drogově či jinak závislí lidé obecně nepatří do skupiny, která by platila svoje dluhy. Takže nevím, zda právě tudy vede cesta. Ten hlavní problém zneužívání vidím jinde a bohužel je opravdu těžké ho odhalit,“ říká.

Návrat návštěvních služeb praktiků

Že se musí celkově zlepšit systém nastavení (primární) péče, se shodují všichni oslovení lékaři. „Část výjezdů ZZS řeší nefunkčnost jiných segmentů zdravotní péče, jako je nedostupnost lékaře a nedostatečné kompetence personálu v zařízeních sociálních služeb, nedostupnost praktických lékařů, minimalizace návštěvní služby, nedostupnost dopravní zdravotní služby,“ poznamenává zlínský náměstek Pfeifer.

Ředitel záchranky Libereckého kraje Kramář by uvítal větší zapojení praktických lékařů, které by ulehčilo nadměrné zátěži jak záchranek, tak urgentních příjmů. „Problém je v obtížné dostupnosti péče praktiků. Řada lidí jej dnes ani nemá, protože si ho nedokázali sehnat, dlouho čekají na termín návštěvy,“ poznamenává. Podle Rusého by pomohlo, kdyby většina praktických lékařů provozovala návštěvní službu, jako tomu bylo dříve, a kdyby praktici sloužili na pohotovostních službách (jak v rozhovoru pro Zdravotnický deník navrhoval lékař Záchranné služby Pardubického kraje Jiří Knor).

„K nejvyššímu nárůstu výjezdů záchranné služby došlo v době, kdy byly zrušeny výjezdní lékařské služby první pomoci, dnešní lékařské pohotovostní služby. V současné době jsme tedy jedinou terénní službou poskytující nepřetržitou přednemocniční neodkladnou péči,“ říká mluvčí ZZS Kraje Vysočina Petr Janáček. Dodává ale, že vytíženost praktických lékařů může být různě vysoká.

Na případné prodloužení ordinačních hodin praktiků, které jako možné opatření zmínil ředitel Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje a prezident Asociace zdravotnických záchranných služeb České republiky Marek Slabý, se Dorian Pfeifer dívá skepticky. „Vzhledem k průměrnému věku praktických lékařů si moc neumím představit, že by zvládli větší pracovní zátěž. Navíc by delší ordinační hodiny byly prakticky náhradou lékařské pohotovostní služby, u které se očekává koncepční přesun na urgentní příjmy se zdůvodněním větších možností vyšetření včetně konziliárních, než tomu je v ambulanci praktika, a tím i větší bezpečnost pro pacienta, kterého vidí poprvé v životě,“ říká. „Na druhou stranu ochota praktiků vyššího věku sloužit pohotovosti na urgentních příjmech, byť třeba jen do 22:00, se limitně bude blížit nule,“ doplňuje.

Dnes lidé zbytečně panikaří

Pfeifer otevírá otázku, zda nenastal čas k revizi systému poskytování záchranné služby. „Opravdu potřebujeme na všechny typy naléhavostí posílat vysokoškolsky vzdělané zdravotnické záchranáře určené pro výjezdy k pacientům s ohroženými životními funkcemi?“ ptá se s tím, zda by řešením nebylo vytvoření BLS (Basic Life Support, základní neodkladná resuscitace) záchranářských posádek určených pro naléhavosti 3. a 4. stupně, které by zlevnily celý systém a zároveň umožnily zachovat zdroje pro vyšší naléhavosti.

Podle Luďka Kramáře by bylo třeba změnit celý systém, k čemuž v současné době není vůle mezi odbornou i politickou veřejností. „Nebylo by to určitě jednoduché řešení a zatím jsem nezaznamenal žádné návrhy, které by se mi líbily nebo ke kterým bych nenašel řadu připomínek,“ říká. Upozorňuje také na to, že lidem v současnosti chybí určitá vzdělanost a ochota řešit některé problémy samostatně. „Pokud na tísňovou linku volá člověk s tím, že má horečky, bolí ho hlava a ve finále zjistíte, že si nevzal ani volně dostupné léky, můžete se tak akorát divit. Dřív by se něco takového nestávalo, lidé byli zvyklí řadu problémů aktivně řešit, jako například často zmiňované problémy s klíštětem. Věděli, co dělat, jak postupovat. Dnes bohužel zbytečně panikaří,“ je přesvědčen.