Léčivé přípravky nejsou běžným zbožím, systém doplatků v České republice se vymyká evropskému standardu a petice lékárníků v čele s Alešem Nedopilem je signálem, že české lékárenství potřebuje zásadní reformu. O tom je přesvědčen prezident České lékárnické komory Aleš Krebs. V rozhovoru pro Zdravotnický deník mluvil nejen o petici, která koluje zejména mezi nezávislými lékárníky, ale také o největších nešvarech současného lékového trhu a legislativního rámce.
Jak Česká lékárnická komora vnímá petici skupiny nezávislých lékárníků kolem Aleše Nedopila?
Jde o svobodné vyjádření názoru. Můžeme říci, že petice je signálem toho, že část lékárníků a pacientů vnímá stále intenzivněji potřebu širší veřejné diskuze o reformách lékárenství a může být i určitým důsledkem frustrace z vývoje lékárenství od 90. let minulého století po současnost, který se v mnoha aspektech výrazně liší od modelů lékárenství v jiných zemích EU. Liší se především v oblastech, které jsou dlouhodobě opomíjené a neřešené, jako jsou sjednocení doplatků za léky částečně hrazené ze zdravotního pojištění, pravidla pro vznik nových lékáren nebo odměňování lékáren. Ačkoli se například v posledních dvou letech postupně zvyšuje podíl odměny lékáren formou výkonu, může být toto tempo vnímáno očima lékárníků s ohledem na předchozí roky jako pomalé.
Je mandatorní sjednocení doplatků napříč všemi lékárnami žádoucí? Nehrozí, že by to omezilo konkurenční prostředí a ve svém důsledku snížilo kvalitu poskytovaných služeb?
V první řadě je třeba hovořit o tom, jak je definováno či vnímáno konkurenční prostředí a čím by si měli poskytovatelé zdravotní péče konkurovat. Je tedy otázkou, zda i nadále chceme – v naprostém rozporu s drtivou většinou zemí EU – pokračovat cestou důrazu na slevové letákové akce s primárním akcentem na doplatek, nebo obdobně jako v ostatních zemích EU budeme klást důraz na konkurenci rozsahem a kvalitou poskytované péče v jednotlivých lékárnách, což se projevuje pozitivně i u pacientů. Léčivé přípravky ze své podstaty nejsou běžným zbožím, a tak je nutné k nim přistupovat. To je i názor Evropského soudního dvora. Role farmaceuta v kontaktu s pacientem je velmi důležitá mimo jiné v oblastech poradenství, samoléčby i řešení lékových problémů a v podpoře adherence pacienta k léčbě. Lékárny si mají konkurovat odborností a šíří poskytovaných služeb, nikoliv cenou, která je navíc pokřivena ekonomickými zájmy některých výrobců, kteří formou zpětných dobropisů zvýhodňují některé lékárny. Každý nechť si sám zkusí odpovědět na otázku, zda by jako mladý cítil chuť a odvahu otevřít si lékárnu.
Říkal jste, že systém doplatků v Česku funguje jinak než v zahraničí, můžete to rozvést?
Současný způsob stanovení a uplatňování doplatků na léčivé přípravky v ČR je v rámci zemí EU naprostou anomálií. Drtivá většina zemí má pro všechny pacienty ve všech lékárnách zavedenu stejnou spoluúčast za stejný lék. Je přitom úplně jedno, zda si pacient vyzvedává lék v lékárně v hlavním městě, na vesnici, v nemocnici nebo na náměstí u radnice. Současně s tím jsou uplatňovány limity zabraňující tomu, aby se stala péče pro pacienty ekonomicky nedostupnou. Za takových podmínek je pacient motivován k tomu, aby si vybíral poskytovatele péče podle kvality, což musí být ve zdravotnictví zásadní a nepochybně to v dlouhodobém horizontu snižuje náklady plátců a zlepšuje kvalitu zdraví pacientů. V ČR se v oblasti spoluúčasti fakticky setkáváme s tím, že stát převádí do určité míry odpovědnost za ni na zdravotníky, aniž by oni sami mohli doplatky zásadně ovlivnit. Ti jsou tak kvůli tomu nezřídka terčem nevybíravého jednání některých pacientů.
Současný systém v ČR je pro jednotlivé provozovatele velmi nespravedlivý, protože se mohou nákupní podmínky léků natolik lišit, že jeden subjekt nakupuje klidně i za polovinu ceny, za níž stejný přípravek nakupuje jiný. V důsledku pak dochází k dramatickým rozdílům v doplatcích. Je velmi těžké, až nemožné, to mnoha pacientům vysvětlit. Pro pacienty je to naprosto nepochopitelné, neboť nepochybně také cítí potřebu dostupnosti péče za srovnatelných podmínek bez ohledu na lékárnu. V této souvislosti jen připomínám, že podle opakovaných průzkumů by naprostá většina pacientů stejné doplatky uvítala stejně jako lékárníci. Lékárenská péče by měla být všem pacientům dostupná za stejných podmínek, včetně spoluúčasti.
Pan Nedopil tvrdí, že systém doplatků „řídí monopolní a kartelové struktury“. Co o tom soudíte?
Na jedné straně je způsob stanovení cen a úhrad zakotven v legislativě. Na straně druhé je cenotvorba pokřivena ekonomickými zájmy výrobců, kteří bonifikují formou zpětných dobropisů pouze některé lékárny.
Pokud má někdo konkrétní poznatky o porušování cenotvorby, jsme stejně jako v minulosti připraveni se zabývat každou podloženou stížností či obavou týkající se nesprávných praktik na trhu a zasílat tyto podněty SÚKL. V minulosti jsme zasílali podněty Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v době, kdy prováděl sektorové šetření v oblasti distribuce léčiv, s tím, že jsme připraveni úředníkům tohoto úřadu naše podněty osobně vysvětlit. Bohužel nás před vydáním konečné zprávy ani jednou neoslovili a nevyužili nabídku konzultace. I proto byla tato zpráva přijata mezi lékárníky s velkými rozpaky.
Autoři petice na jednu stranu kritizují zásahy státu, respektive ministerstva zdravotnictví, do lékárenského trhu, na druhou stranu, například v případě doplatků, volají po dalších regulacích. Rozumíte jejich postoji?
Chápeme, že téma regulace lékárenského trhu může vyvolávat rozdílné názory. Pokud však necháme lékárenství bez regulací, tak se dříve či později můžeme dostat k oligopolním strukturám i v oblasti poskytovatelů a zároveň nebudeme mít síť zařízení orientovanou na dostupnost pro všechny pacienty. Pokud zde zůstanou například pouze dva až tři poskytovatelé, tak budou lékárny jen tam, kde je to pro ně ekonomicky nejvýhodnější – což se stalo v minulosti třeba v Norsku.
Jinou kapitolou je způsob řešení nedostupnosti léků a s tím související regulace. Je jasné, že například řešení zajištění dostupnosti léčivých přípravků prostřednictvím jejich označení omezenou dostupností a nastavení pravidel může vyvolávat různé názory, pro menší subjekty však je aspoň určitou pomocí, neboť je mohou, pokud jsou aspoň v omezeném množství na trhu, objednat a distributor je povinen je dodat. Optimální by samozřejmě bylo, kdyby byl všech léčivých přípravků dostatek, ale to nelze vzhledem k situaci v celé Evropě očekávat. Zde se opět do určité míry vrací dlouhá léta klíčící a neřešený problém.
Některé oblasti vyžadují větší míru regulace pro ochranu pacientů, zatímco jiné by mohly fungovat efektivněji při menších zásazích. Důležité je najít takový model, který zajistí dostupnost kvalitních lékárenských služeb pro všechny občany za stejných podmínek a zároveň umožní provozovatelům lékáren udržitelné podnikání.
Věříte, že požadavky autorů petice mají šanci na úspěch?
Rozhodně to nebude jednoduché, protože i komora jako instituce se snaží desítky let přesvědčit zejména zákonodárce, že je nutné provést systémovou změnu. Ta by měla být přijata nejlépe napříč politickým spektrem, což dělá celou situaci ještě komplikovanější. Rozhodně však má každý podnět, který je formulován s ohledem na zlepšení fungování lékárenství a ve prospěch všech pacientů, potenciál k diskusi. Úspěch bude ovšem záviset na širokém konsenzu mezi odborníky, zákonodárci a ostatními aktéry v tomto sektoru. Jsme připraveni opětovně přednést a vysvětlit naše návrhy, které se částečně překrývají s tématy v petici, a společně hledat cesty ke zlepšení.
Co z vašeho pohledu nyní české lékárenství nejvíce potřebuje?
České lékárenství potřebuje především stabilní a předvídatelné podmínky, které umožní lékárníkům soustředit se na kvalitu péče a služby poskytované pacientům. Kromě toho je klíčové podpořit odborný růst lékárníků a pokračovat v posilování role lékáren jako významného článku zdravotnického systému. Máme-li shrnout nejdůležitější témata, jde o spravedlivé dodávky léků do lékáren – cenové i množstevní – spojené se sjednocením doplatků, pokračování ve změně odměňování lékáren od závislosti na ceně léku k odměně za výkon výdeje, stanovení geografických a demografických pravidel pro vznik nových lékáren a tím zajištění funkční široké sítě lékáren v ČR a rozšiřování spektra odborných činností poskytovaných lékárnami – screeningové a preventivní programy, zapojení do systému primární péče v rámci českého zdravotnictví, očkování.
-fk-
