Provoz odloučených odděleních pro výdej léčiv (OOVL) je příliš nákladný na to, aby bylo možné udržet jejich provoz v menších obcích dokonce i v případě, že v nich sídlí předepisující lékař. Nově navržená možnost zakládat je i v obcích, kde lékař nesídlí, je ale naprosto nesmyslná a může vést k obchodní činnosti pohybující se na hraně či za hranou povoleného zacházení s léky. To jsou argumenty, kterými Česká lékárnická komora v připomínkovém řízení ostře vystoupila proti aktuální podobě novely vyhlášky o požadavcích na minimální technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení a kontaktních pracovišť domácí péče. Komora žádá zmíněnou možnost z vyhlášky škrtnout.
ČLnK ve svých připomínkách upozorňuje na to, že plnohodnotnou lékárenskou péči lze poskytovat pouze v lékárnách splňujících veškeré podmínky podle vyhlášky. Za určitých okolností pak podle Komory lze připustit poskytování lékárenské péče v OOVL, tedy provozovnách, které splňují podmínky pro provoz lékáren jen částečně, v rozsahu rovněž upraveném vyhláškou. „Historicky byla a dosud je existence OOVL odůvodněna potřebou zajistit dostupnou lékárenskou péči v těch obcích, ve kterých nelze ekonomicky udržet náročný provoz lékárny, ve kterých je ale potřeba lékárenské péče dána zejména přítomností lékaře předepisujícího léčivé přípravky,“ připomíná Komora a dodává, že proto je také dána druhá zásadní podmínka spočívající v neexistenci jiné lékárny nebo OOVL v obci. „Třetí podmínkou pak je, že OOVL může provozovat jen provozovatel lékárny, jejíž je OOVL součástí, a proto se předpokládá, ačkoliv to vyhláška neukládá, že OOVL jsou zřizovány v blízkosti lékáren, jejichž jsou součástí,“ píše ČLnK v připomínkách.
Z poznatků, které má Komora k dispozici, přitom údajně vyplývá, že i snížené nároky na vybavení a provoz OOVL jsou stále relativně vysoké na to, aby bylo možné udržet jejich provoz v menších obcích i v případě, že v nich sídlí předepisující lékař. „Platí současně, že slevovat z těchto nároků nelze, protože to už by fakticky znamenalo opuštění principu výdeje léčivých přípravků zajištěného odbornou lékárenskou péčí. Hlavním důvodem ekonomických obtíží lékáren i OOVL v menších obcích pak není to, že by obyvatelé těchto obcí nepostačovali svou poptávkou léčivých přípravků pro udržení lékárny nebo OOVL, ale to, že značná část obyvatel si pro léky dojíždí do lékáren ve městech zlákána nabídkou nižších nebo žádných doplatků,“ uvádí v připomínkách ČLnK.
Z těchto důvodů nedává podle Komory žádný smysl zřizovat OOVL v obci bez lékařské péče. „ČLnK nezaznamenala žádnou poptávku po možnosti otevřít OOVL v obci bez lékaře. Již jen z tohoto pohledu návrh vyhlášky přináší změnu, která není nikým žádána. OOVL zřízené v obci bez lékaře nemůže obstát, pokud má být jeho účelem poskytování řádné lékárenské péče.
Řešení, po němž volají jen spekulanti?
Komora reaguje na důvodovou zprávu novely opírající se o tvrzení, že „s ohledem na významný rozvoj telekomunikačních technologií, které umožňují předepsání léčivých přípravků, aniž by pacient musel osobně navštívit ordinaci lékaře, aktuálně již jeví jako nedůvodná a brání zvyšování časové a místní dostupnosti lékárenské péče v České republice.“ Podle ČLnK ale neexistují žádné relevantní údaje, které by potvrzovaly, že po OOVL v obcích bez lékařů „někdo volá, že je reálné v takové obci ekonomicky provoz OOVL udržet nebo alespoň, že takové obce existují a kolik jich je“.
Jediným důvodem, pro který by provozovatel takové OOVL otevřel, tak podle ČLnK může být pouze ekonomicky motivovaná obchodní činnost, která se bude pohybovat na hraně či za hranou povoleného zacházení s léčivými přípravky,“ varuje ČLnK s tím, že by mohlo docházet k nezákonnému reexportu léčivých přípravků, k němuž jsou některými provozovateli zneužívány dodávky léčivých přípravků do lékáren i do OOVL. „Uvolnění podmínek pro zřízení OOVL se tak bude hodit jen těm, kteří jejich provoz využijí k ekonomické činnosti odlišné od poskytování lékárenské péče. A to je něco, čemu jistě není třeba jít naproti změnou vyhlášky,“ uzavírá Česká lékárnická komora.
-jkn-
