Nedávné šetření Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) týkající se provozu center duševního zdraví ukázalo například nedostatek zdravotnických specialistů či nezajištění udržitelného financování sociální péče. Problematiku personálních kapacit nebo financí probral Zdravotnický deník přímo s některými centry (k přečtení zde). Nyní přinášíme pohled ředitelky Centra duševního zdraví v Liberci Jany Horákové. Tamní region se totiž potýká také s dalšími komplikacemi.
Získat psychiatra do největšího města v kraji, do Liberce, považuje Jana Horáková za méně náročné díky odchodům několika lékařů z tamního psychiatrického oddělení. Centra duševního zdraví (CDZ) by se podle ní měla co nejvíce přiblížit lidem. Motivovat však lékaře, aby do menšího města odešel, je prý téměř nemožné. Na Liberecku se přitom ozývá volání po psychiatrické péči ve všech obcích s rozšířenou působností.
„Kraj je součástí trojzemí, na hranici s Německem a Polskem. Odejít za prací do Německa není pro trochu jazykově vybaveného lékaře nebo sestru nic obtížného. Do Prahy je po dálnici dojezdová vzdálenost hodina, takže i když lékař bydlí v Liberci, není pro něj problém najít zaměstnání v Praze, kde bude mít navíc i vyšší plat. Padesát kilometrů daleko je pak Psychiatrická nemocnice Kosmonosy. I tam může lékař najít pracovní příležitost, je to ale už Středočeský kraj,“ vyjmenovává Horáková s tím, že v celém kraji není jiné zdravotnické zařízení, kam by mohl psychiatr odejít, pokud tedy hledá alternativu k libereckému psychiatrickému oddělení. „Další možností je až naše Centrum duševní péče. Proč by se lékař stěhoval do České Lípy, Tanvaldu, Frýdlantu a dalších měst, když zde žádnou práci nenajde?“
Za problematické ředitelka CDZ v Liberci považuje i to, že ambulantní lékaři v kraji jsou vyšších věkových skupin a nerýsuje se za ně žádná náhrada. „Například v Jablonci a Frýdlantu je některým více než 80 let. Frýdlant má jednoho takového psychiatra, dojíždění do Liberce pro pacienty opravdu není optimální. Navíc mladí lékaři si nechtějí v ambulanci komplikovat život administrativou a pojišťovnami. Na oddělení mají velmi slušné mzdy a nemusí tolik „řešit papíry“ jako ve vlastní praxi,“ dodává.
Nedostatek psychiatrů a psychiatrických sester také zvedá požadavky na mzdy. „Pro „venkovský region“ se jedná o neúměrně vysoké náklady s ohledem na celkově nastavenou obvyklou mzdovou hladinu v kraji. I mzda požadovaná psychiatrickou sestrou převyšuje násobně mzdu pracovníků v sociálních službách a je vyšší než mzda vedení organizace. S takou mzdovou hladinou krajský úřad při předfinancování CDZ nepočítá a současně zvyšuje tlak na výkony vykazované pojišťovnou, aby se zdravotní péče vůbec ufinancovala,“ vysvětluje Horáková. Psychiatrické sestry navíc prý po vyškolení často odcházejí do lukrativnějších oborů – například do soukromých Alzheimer center, kde je vyšší odměna a nemusí být zdaleka tak flexibilní jako při péči o klienty CDZ.
Problém u klinických psychologů
V Liberci výrazné personální potíže v případě psychiatrů nyní nemají. Jejich dostatku pomohla výše zmíněná specifická situace na psychiatrickém oddělení. „Nepřísluší mi ji komentovat, ale vedla k tomu, co jedna lékařka označila jako exodus. Primář odešel, oddělení se téměř vyprázdnilo a dvě lékařky požádaly o práci u nás,“ vysvětluje Horáková.
Co se týče kapacity psychiatrů by bylo liberecké centrum schopné zvládnout i dětské oddělení a případné otevření dalšího centra v Jablonci nad Nisou nebo Tanvaldu. „I když paradoxně máme psychiatra na další CDZ, tak nemáme vyškolené psychiatrické sestry ani dalšího klinického psychologa,“ pojmenovává personální problém. „Nejsme Praha ani Brno. Klinických psychologů je v kraji tak málo, že nemají zapotřebí si komplikovat život prací pro CDZ. Pro garanci jedno CDZ ještě jednoho psychologa přesvědčíte, ale pokud jich máte možnost založit více, jeden klinický psycholog si nemůže úvazek zcela rozpustit.“
Od ministerstva zdravotnictví by tak centrum uvítalo snížení laťky týkající se kvalifikačních požadavků na jednotlivé profese. A to například na přípravu právě klinických psychologů či možnost využít psychologů ve zdravotnictví bez další garance.
I když se garance s klinickým psychologem vyřeší, nedostatky z regionálního pohledu stále zůstávají. „Pořád se točíme kolem Liberce a jemu blízkých měst, Jablonec je jen pár kilometrů. Turnov, Jilemnice, Semily, Česká Lípa – tam zatím žádnou naději nevidím,“ uvádí Horáková a dodává, že v kraji alespoň fungují tři Fokusy (platforma, která sdružuje 11 samostatných Fokusů – neziskových organizací působících v 7 krajích, první vznikly v 90. letech jako odpověď na neutěšenou situaci v oblasti psychiatrické péče, pozn. red.). „Náš liberecký se stará o šest obcí s rozšířenou působností, Fokus Turnov a Fokus Semily o další čtyři.“
Co dalšího lze zlepšit?
Kromě změny v kvalifikačních požadavcích by CDZ v Liberci od ministerstva zdravotnictví uvítalo eventualitu využití L2 (lékař s odbornou způsobilostí a certifikátem o absolvování základního kmene, pracuje pod dohledem, pozn. red.) s možností dohledu či konzultace s L3 (lékař, který může pracovat samostatně, pozn. red.), vytvoření účelného systému supervize, který by i lékařům v přípravě umožnil práci v těchto centrech.
Jako důležité označuje Horáková také lepší využití práce všeobecných sester. „Pokud nejsou psychiatrické, tak se prostě nezaplatí a snažíte se systém nějak obejít. Vyškolení sestry na psychiatrickou ale nějakou dobu trvá. Ne všechny jsou motivované pro práci s duševně nemocnými a „jen“ hledají práci na jednu směnu. Vzdělávání tedy není jejich prioritou. Při obecném nedostatku sester je ale nakonec přijmete, standard s nimi počítá. Pokud si přece jen kvalifikaci zvýší, je zase velké riziko, že odejdou za vyšší mzdou,“ přiblížila.
Situaci v centrech duševního zdraví může podle ředitelky zlepšit celkové zatraktivnění oboru a větší množství odborníků na trhu práce. Je také vhodné myslet na to, že ne každý psychiatr se hodí pro komunitní práci a multidisciplinaritu. „Bylo by fajn více propagovat charakter naší práce a maximálně podporovat vzdělávání a další rozvoj,“ uzavírá.
Ilona Hobzová