Ilustrační foto: Freepik

Vězeňské zdravotnictví bojuje s nedostatkem lékařů. Pomůže nová organizace?

Nedostatek vězeňských lékařů je problém, na který odborníci upozorňují několik let. Snaha o jeho řešení nově vyústila ve vytvoření organizační jednotky, pod kterou už nyní fungují dvě tuzemské vězeňské nemocnice. Aktuální situaci ve vězeňském zdravotnictví pro partnerský portál Česká justice popsal právník Kanceláře veřejného ochránce práv Milan Svoboda.

O problému se zajištěním dostupné zdravotní péče vypovídá vhodně i fakt, že v České republice máme 35 věznic, které v současné době poptávají 13 lékařů/řek a další zdravotnický personál.

Vězeňská klientela může být v lecčem náročnější. A to jak na komunikaci, tak co do nároků na zdravotní péči. Ve vězení jsou totiž i lidé s polymorbiditami, závislostmi i psychiatrickými onemocněními. Jsou tam lidé staršího věku a stejně tak i ti, kteří využívají kompenzačních pomůcek, vozíků atd. Zkrátka je to velmi pestrá škála pacientů. Nezřídka se také setkáte s cizinci, kterých je v českých věznicích přibližně 8 %. Když si k tomu přidáte omezení, které je spojené s prostředím věznic (kontrolované vstupy, omezení používání mobilního telefonu), je zřejmé, že práce vězeňského lékaře není vysněným povoláním absolventa lékařské fakulty. V řadě ohledů je náplň činnosti vězeňského lékaře také širší. Zdravotnické středisko zajišťuje monitoring na návykové látky (testy vzorku moči), podílí se na prevenci násilí (prohlídky vězňů po rvačce) anebo posuzuje, zda je vězeň schopen vykonat kázeňský trest samovazby.

Přitom je to práce tak potřebná. Vězňům zákon omezuje právo na svobodnou volbu lékaře. To znamená, že jsou se svými zdravotními problémy odkázáni na vězeňského lékaře.

Problém se zajištěním zdravotní péče není nový. Veřejný ochránce práv na nutnost změny upozorňuje řadu let stejně jako Evropský výbor pro zabránění mučení (CPT). Už v roce 2016 ochránce navrhoval Ministerstvu spravedlnosti revidovat povinnost Vězeňské služby poskytovat zdravotní služby vězňům. Vězeňské zdravotnictví je totiž nesystémově zařazeno pod Vězeňskou službu, resp. Ministerstvo spravedlnosti, což není v souladu s kompetenčním zákonem ani s mezinárodními standardy.

JUDr. Milan Svoboda je právníkem Kanceláře veřejného ochránce práv Foto: VOP

Ministerstvo spravedlnosti následně ustanovilo meziresortní pracovní skupinu, která posuzovala možnosti provedení zásadních systémových změn v začlenění zdravotnické služby, včetně posuzování varianty možného vyvedení této služby mimo Vězeňskou službu. Pracovní skupina tehdy dospěla k závěru o nerealizovatelnosti převodu vězeňského zdravotnictví do civilního sektoru (tzn. odpovědnost by primárně mělo Ministerstvo zdravotnictví) a doporučila jako optimální variantu stabilizovat personálně a finančně tuto službu v rámci Vězeňské služby. To se evidentně nepodařilo, o čemž svědčí počty poptávaných lékařů ve věznicích uvedené výše.

Problém nepomohla vyřešit ani kosmetická změna v podobě zaměstnávání vězňů – lékařů. Vězeňská služba si nastavila pravidla, jak bezpečně zaměstnávat lékaře, kteří se ocitli ve výkonu trestu. To lze ocenit. Bylo by přece mrháním potenciálu takových odsouzených, pokud by je věznice nedokázaly zaměstnat. Nicméně jsou to jednotky případů a plošný problém vyřešit nemohou.

Nové řešení starého problému spočívá ve vytvoření organizační jednotky (Zdravotnické zařízení Ministerstva spravedlnosti), které bude namísto Vězeňské služby zajišťovat zdravotní služby pro vězně.

Kromě formální změny pro zdravotnický personál věznic – tedy, že už nebudou zaměstnanci Vězeňské služby, ale Ministerstva spravedlnosti, by změna měla přinést snazší možnosti spolupráce s civilními zdravotnickými zařízeními.

Změna má několik fází. Od 1. 4. 2024 se pod novou organizaci převedly obě dvě tuzemské vězeňské nemocnice (Praha-Pankrác a Brno-Bohunice). Do 1. 4. 2025 se má transformace zakončit převedením  zdravotnických středisek téměř všech věznic a vazebních věznic právě pod tuto novou organizaci.

Novou organizaci čeká řada práce. Kromě náboru zdravotníků a s tím spojené personální stabilizace, je třeba rozšířit možnosti substituční léčby, připravit se na stárnutí (vězeňské) populace anebo podpořit možnosti absolvovat v průběhu výkonu trestu ochranné léčení uložené soudem. Řada dalších témat k řešení vzejde také z očekávané zprávy CPT z návštěvy českých věznic, která proběhla v dubnu 2024.

Milan Svoboda