Předseda Společnosti maxilofaciální chirurgie ČLS JEP a přednosta Stomatologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze profesor René Foltán. Foto: archiv Reného Foltána, s jeho souhlasem

Konec diskriminace. Nemocniční stomatochirurgové vítají uvolnění kódu pro trhání zubů, beztak péči musejí provádět

Úhradová vyhláška nově rozšiřuje kód určený k vykázání jednodušších stomatochirurgických výkonů typu trhání zubů, který byl doposud pouze pro stomatochirurgické ambulance v terénu, i na nemocniční pracoviště. Proti změně se v rámci připomínek rázně ohradila Česká stomatologická komora (psali jsme zde) s tím, že krok rozvrátí fungující systém a může stát sto milionů korun. Jenže podle stomatochirurgů v nemocnicích je situace jiná, než jak ji líčí komora. Jak řekl Zdravotnickému deníku předseda Společnosti maxilofaciální chirurgie ČLS JEP a přednosta Stomatologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze profesor René Foltán, často končí akutní pacienti, kteří potřebují vytrhnout zuby nebo jinou chirurgickou péči, stejně v nemocničních ambulancích. Ty se o ně chtě nechtě musejí postarat bez ohledu na vlastní kapacity, protože již nemají, kam jinam by je poslali. Úhradu za tuto péči však mají podstatně nižší, než stomatochirurgická pracoviště v terénu.

Česká stomatologická komora se v připomínkovém řízení ohradila proti tomu, že by kód 00968 – Stomatochirurgické vyšetření a ošetření neregistrovaného pojištěnce stomatochirurgem mohla nově vykazovat i nemocniční pracoviště. Podle ní byl vytvořen proto, aby méně náročná stomatochirurgická ošetření typu trhání zubů byly motivované dělat stomatochirurgické ambulance v terénu a do nemocnic byli odesíláni jen ti nejtěžší pacienti. Údajně se tak stalo na žádost nemocničních pracovišť, která byla zahlcena a kapacitně nezvládala.

Komora se ohrazuje tím, že nás – a teď hovořím za lůžkové části většinou ve státních nemocnicích, které slouží – nechce přetěžovat. To ale není pravda. U předmětného kódu jsou stanoveny podmínky, že doktor musí vzít akutního pacienta, jenomže ve chvíli, kdy ho nevezme s tím, že má naplněné kapacity, tak pacient stejně končí na našich odděleních. A my se o něj musíme postarat, nemáme možnost ho poslat někam výš – jsme konečná stanice, kam dorazí všichni pacienti, kteří nejsou ošetřeni v systému. Ten je podle komory nastaven dobře, podle nás je ale insuficientní. Ve finále se tedy o pacienty musíme postarat, a byli jsme znevýhodněni tím, že jsme nemohli vykazovat daný kód. My systém sanujeme, protože žádný z ambulantních kolegů neslouží v noci. A pokud by měl některý z přednostů pocit, že by je to přetížilo, tak si kód jednoduše nenasmlouvá.

Systém byl nastaven v roce 2009. Změnilo se něco od té doby, fungovala síť stomatochirurgických pracovišť (jde zhruba o jednu ambulanci na okres) v terénu po svém ustavení?

Systém, jak byl původně myšlen, tedy aby vznikla síť ambulantních pracovišť, nefunguje. A tak to bylo už od začátku. Komora argumentuje tím, že nastavení podporoval můj předchůdce profesor Jiří Mazánek, to ovšem není pravda. K nastavení došlo za bývalého prezidenta komory pana doktora Pavla Chrze, který byl v České stomatochirurgické společnosti, kde se na tom dohodli. Bohužel to dopadlo tak, že kód lékaři sice mají nasmlouvaný, ale neplní to svůj účel. Mnohdy jen extrahují plánovaně zuby u svých pacientů, které by trhali i beztak. Ti skutečně akutní ovšem skončí v nemocnicích.

Takže zarezervovaná kapacita, kterou by lékaři měli mít pro tyto pacienty, se v reálu nevyužívá?

Komora nemá představu o tom, jaká je zarezervovaná kapacita. Tato data nemá a neví ani, jak to funguje v nemocniční péči, protože zastupuje jen ambulantní lékaře.

Diskutovali s vámi své připomínky?

Ne, apriori se proti změně stavějí od začátku. My jsme argumentovali na ministerstvu s tím, že podmínka u kódu 968 je ve své podstatě diskriminační. Existují státní pracoviště, která nemají lůžka – například v IKEM je zubař, který se stará o pacienty, kteří jsou těžce nemocní kardiologicky, jsou po transplantaci srdce a podobně. A tam tento kód také neměli, respektive ho mít nemohli. Přitom na tamní pacienty by nikdo z ambulantních lékařů, kteří mají rozum, nesáhl, protože jsou velmi rizikoví.

Hovoříte tedy za celou Společnost maxilofaciální chirurgie?

Ve dnech 7. a 8. října jsme měli národní kongres, kde se sešel výbor, a ten jednohlasně odsouhlasil, že vzneseme připomínky k připomínkám komory s tím, že jsou neopodstatněné. Těší nás jejich obavy, abychom náhodou nebyli přetíženi, ale jak jsem řekl dříve, současný systém nefunguje už nyní. O pacienty se musíme postarat, a máme za to méně peněz.

A jak to bude s náklady? Komora tvrdí, že se mohou vyšplhat až na sto milionů korun…

S tím nesouhlasíme, jde o hausnumero vycucané z prstu. Pracovišť, kterých by se to týkalo, je deset, a my jsme největší. U nás to přitom budou stěží čtyři miliony, v Ústí to mají spočítané na 1,8 milionu. Půjde tedy maximálně o 30 či 40 milionů. Kdyby to měly být stovky milionů, jednoznačně by to dokazovalo, že systém nastavený komorou vůbec nefunguje, protože bychom museli ošetřit sto tisíc pacientů, které jejich síť nezachytila. Pro nás zkrátka podmínka, že kód neplatí pro lůžková zařízení, byla diskriminační.

Michaela Koubová